Myslíš si, že víš víc?

26

A opravdu projelo černé nižší auto. Uklidnilo mě když jen bezstarostně projelo. Nebyli jsme obří město, ale malé také ne.
Určitě má někdo stejné auto.

Z jedné tašky jsem vyndala telefon, abych zavolala Benovi. „V kolik se k tobě můžu na pár dní nastěhovat?" řekla jsem mu.

Cestou jsem potkala obchůdek, kde jsem si koupila jablko a vaničku lesního ovoce. Poobědvala jsem za chůze.

Zazvonila jsem na zvobek se jménem 'Stehen'. Přišla mi otevřít paní Linda, Bena máma. „Moc mě to mrzí co se u vás děje. Ale můžeš u nás zůstat. Všichni tě tu moc rádi vidíme. "
„Děkuji, a ještě jednou se omlouvám, jestli jsem způsobila nějaké problémy."
„Prosimtě. Na tady máš oběd, musíš se pořádně najíst. "a než jsem stihla říct, že už si nic nedám ocitl se přede mnou talíř s těstovinami a omáčkou. Bylo to dobré, ale opravdu vše nesním. Poděkovala jsem a odešla za Benem.
„Tak jsme se dlouho neviděli." řekl
„Už si ani nepamatuju jak vypadáš, si to vůbec ty? Nejsi nějaký uchyl co mě v noci znásilní?"
A zkoumavě jsem k němu přišla.
„Spíš tady. "a ukázal na jeho postel.
„Ne to ne, tam budeš spát ty. Já si zaberu gaučíček."
„Jak myslíš." řekl. „Nezahrajeme si?" a hodil po mě ovládání k xBoxu. „Harry!" krikla jsem rychle. Nechtěla jsem aby tam dal Fifu.
„No dobře." začátek jsem znala. Skočit se. Zabít tohodle. Tohle dát sem. Když jsme dohráli úroveň Pottera, dal tam auta. Další věc co mě baví. Vyhrát nad ním bylo těžké, ale o to víc to byla sranda.
Dnes jsem zas prohrála.
„Vyhrál jsem, takže si vybírám, kde budu spát. "
„Počkat, to se neřeklo. Znova. Nová hra."
„Stejně vyhraju. " řekl, křupnul si s klouby. Protáhl ruce. Spustil novou hru. Vypadalo to, že zas prohraju. Jenže pak jsem získala bonus a mé autíčko jelo najednou ohromnou rychlostí. Dojela jsem do cíle první.
„Takže já budu spát na gauči a ty u sebe. "
,,No jak myslíš."

Když už se blížila půl noc ukradla jsem Benovi polštář, vzala si z tašky plyšáka a deku. Odešla jsem lehnout si na gauč do obýváku.
Ležela jsem a koukala na strop. Objímala jsem plyšového psa, ale usnout mi to nepomohlo.

Blížila se šestá hodina ranní a okolo mně, sloní chůzí, prošel Benův táta.
„Promiň jestli jsem tě vzbudil, to jsem nechtěl." řekl.
„To je dobrý, už jsem byla vzhůru." protože jsem vůbec neusnula.

Po chvíli jsem také vstala. Peřinu jsem zatím složila na kraj pohovky a šla do kuchyně se podívat jestli mají něco ke snídani. Našla jsem mléko a něco jako müsli. Po pár minutách jsem objevila i misku a lžičku.
Sedla jsem si s tím v obýváku. Snad jim to nevadí. A v klidu se nasdídala. Ben vstal až v půl osmé. Kdybych tam nepřišla dát peřinu, určitě by ještě spal. Nesdínal jen se převlékl. Vyčistila jsem si zuby a spolu s ním jsem odešla do školy. Měla jsem v tašce jen jeden sešit, penál a lahev vody. To bylo všechno. Zbytek zůstal doma. Ani nevím jestli náš dům ještě stojí.
„Lory?"
„Ano?"
„Kam  zítra půjdeš? "
„Hele.. Půjdu se podívat k nám, jak to tam vypadá a jinak bych šla se zeptat k intru."
„Já jen. Napadlo mě. Moje teta bydlí blízko."
Zastavila jsem se.
„Bene, už si toho pro mě udělal dost. Zvládnu se o sebe postarat."
„Tak dobře, ale kdybys potřebovala."
„Jasně. Děkuju."
Došli jsme do školy a každý jsme se rozdělili a popřáli jsme si hodně štěstí.

Zaujala jsem místo v přední lavici, kde je volno vždycky. Vytáhla svůj jediný sešit a propisku.
Místo zápisu se v mém sešitu objevovaly malůvky. Byly to něco jako návrh na tetování.

O přestávku jsem šla do skříňky, jestli mi tam nezůstaly nějaké sešity. Našla jsem jeden, který jsem však taky používala jako univerzál. Nechala jsem ho tam a odebrala se na hodinu. Jenže cestou jsem viděla malou brunetku, která přes hromadu papíru pomalu nebyla vidět.
„Nechcete pomoct?" zeptala jsem se.
„A nemáš být náhodou na nějaké hodině?"
„Měla bych. Ale vážně nepotřebujete pomoc? "
„Potřebuji." vzala jsem si od ní papíry. Byly to noty.
„Slečno Terner, mohu se na něco zeptat?" řekla po chvíli.
„Samozřejmě."
„Je z vás doma všecko v pořádku? Zahlédla jsem vás spolu s tvým psem a  teďka taky nevypadáte zrovna vyspale. "
Takže to černý auto bylo její. Tím chceš říct že vypadám hrozně?
„V ulici je nahlášená bomba a ještě k tomu všemu se říká že uniká i plyn. Museli jsme se evakuovat a doma, no spíš u nás v bytě to bylo k nevydržení."
„Vážně? To je mi líto. A kde jsi teďka?" zpomalila chůzi.
„Teďka jsem na chvíli u Bena. Jestli se situace nezlepší tak asi budu muset zpět do bytu. "
„Zkus se zeptat na internátu. Třeba se tam najde volný pokoj. Nebo můžeš ke mne. Jestli o tom teda nemáte něco ve školním řádu. "
„Děkuji zkusím se poptat."
Došly jsme ještě kousek.
„Děkuju, už to tu nějak poberu."
Podala jsem ji velkou haldu not. ,,Kdyžtak řekni, že jsem si tě odchytila já. Ať nemáš problém." řekla.,,Dobře, snad to nebude zapotřebí. Nashle."
,,Ahoj."

Od třídy jsem se vydala skoro na opačný konec školy. Nikoho jsem nepotkala, jen z poza dveří byl slyšet hlas vyučujícího nebo hlasité rány, usoudila jsem, že tu zřejmě učí prváky tanec. U mojí třídy už byly dveře zavřené. Zaklepala jsem a následně jsem vešla. Než jsem se však stihla omluvit spustila na mě profesorka:, ,,Kde jste jako byla?!"

,,Omlouvám se, odchytila mě paní profesorka Nathaniel." podívala se na mě nedůvěřivým výrazem.

,,Jen jestli jste nebyla za školou! Dýchněte na mě." Vážně? Vážně? To  v žádným případě. Udělala jsem krok směrem k lavici. ,,Kam jdete!"
,,Jdu si sednout." odpověděla jsem ji.

,,To tedy nejdete. Půjdete hezky pěkně se mnou za kolegyní Nathaniel!" Fajn, tak klid ne.

Vyšla a já jí musela následovat. Počkala si a nechala mě jít první. Došla jsem ke třídě, kde měla učit. ,,Jen běžte." Zaklepala jsem, napočítala do čtyř a vešla.,,Moc se omlouvám, že vám narušuji hodinu, ale paní profesorka by se vás chtěla na něco zeptat." řekla jsem. Zrovna psala na tabuli zápis k historii hudby.,,Samozřejmě. Buďte chvíli tiše a zatím si to opište a popřemýšlejte o skaldatelech." Přišla za námi na chodbu.
,,Vy jste před hodinou mluvila tady se slečnou Terner?" řekla protivným hlasem.
,,Ano." odpověděla ji Amelie klidným tonem. Netušila s jakou furii má tu čest mluvit.
,,A co jste ji potřebovala tak důležitého, že přišla pozdě na moji hodinu?"
,,Eh, týkalo se to maturitní zkoušky z tance. Což si myslím, že je důležitější než.." podívala se na mne. Velmi tiše jsem ji odpověděla, že němčina. ,,Než Němčina." dokončila větu.
Bylo vidět, že ji odpověď podráždila. ,,A jestli už nic jiného nemáte, s dovolením se vrátím ke své výuce. Na shledanou." a odešla.

Cestou zpět jsem si držela dostatečný odstup, aby mě nesnědla nebo tak něco.

Ve třídě jsem vytáhla svůj jediný sešit a pokračovala jsem v kreslení malých návrhů na tetování. Po chvíli jsem si uvědomila, že neslyším hlas profesorky. Zvedla jsem hlavu. „Tak nejenže přijdete pozdě, ale ještě nedáváte pozor?!" čapla můj sešit a začala ho prohlížet. „Tohle si beru. Ať si proto přijde vaše třídní profesorka."
Vážně chceš zad potkat Amélii jo? Dobrá.

Nehodlala jsem ji tím obtěžovat. Vzala jsem další sešit, který už byl také dosti pomalovany a vyšla vstříc další hodině.

Jak se daří, bobíci? Máte už vánoční náladu? Já teda vůbec a upřímně se na vánoce těším jen kvůli jídlu 🙈

Hope you like it 🖤