"Doktore! Už dost!"
Jazykem jsem přejel po svých rozpraskaných rtech a polkl jsem. "Ano, zjevuje se... Prosí... Naříká..." odpověděl jsem a Romanovi se na čele objevila malá vráska.
"Doktore! Kde jste?"
Zmizela. Už tu nebyla a já byl hned klidnější. "Byla malá, tak malá..." můj hlas mě zradil na konci věty.
"Doktore!"
Roman vstal a oprášil si své bílé kalhoty. "Jde o ten případ kvůli kterému jsi byl ve vězení?" zapřemýšel a podal mi ruku abych mohl lépe vstát.
"Doktore? Zachráníte mě?"
Prudce jsem zavřel oči a zakýval hlavou na nesouhlas. Přijal jsem nabízenou ruku a mé unavené tělo se s námahou zvedlo do stoje. "Romane? Ona mluví..." šeptl jsem.
"Doktore?!"
ČTEŠ
Modrý Kód - Doktore?
מתח / מותחן"Doktore? Zachráníte mě?" Pořád ty stejné otázky... Pořád ty probdělé noci při kterých mi společnost dělá jen ona. Dívka stojící v rohu mého pokoje. Dívka jenž mě upřeně pozoruje. Dívka které dlužím život... "Doktore? Pomůžete mi?" "Doktore?"
