What is it life? Larry Stylinson (CZ)

Part 3

Otevřel jsem oči a párkrát mrknul, abych si zvykl na světlo v pokoji. Chtěl jsem vstát, ale něco mě tížilo. Podíval jsem se na svůj bok a tam ruka. Ruka svírala moje malé tělo a občas se trochu pohnula. Opatrně jsem jí vzal a položil za sebe na postel. Zvedl jsem se z postele a koukl se za sebe. HARRY! Vzpomněl jsem si, že večer ke mně někdo přišel. Ale proč sem šel?

„Mrrmm“ ozvalo se zamručení od postele a mohutné tělo se přetočilo na záda. Naskytl se mi tak pohled na jeho hrudník zaplněn tetováními. Pořádně jsem si je prohlídl a zjistil, že má motýla a nějaký ptáky na hrudi. Je to nepříjemný idiot ale má vytetovaného motýla?

Ze země jsem sebral tepláky a natáhl si je. Stiskl jsem kliku a v tu chvíli se za mnou něco ozvalo.

„Srabe!“ otočil jsem se a spatřil sedícího Harryho, jak se mračí.

„Proč jsem srab?“ zeptal jsem se dotknutě.

„Normální člověk, kdyby k němu někdo vlezl do postele, tak by toho člověka vzbudil a vyhodil, proto si srab“

„Nejsem hajzl jako ty a proč si sem vůbec lezl?!“ řekl jsem mírně rozrušeně.

„Kurva víš, jak špatně se na tom křesle spí? Je to stejný jako ve vězení“ stěžoval si. Počkat, on byl ve vězení?

„Jak víš, jak se spí ve vězení?“

„Bojíš se mě?“

„Sakra tak mi odpověz!“ okřikl jsem ho. Bože, to je takový tvrdohlavý debil.

„Jo byl, no a co“ zvedl se z postele a jak jsem zjistil, spí bez oblečení. Prostě okolo mě v pohodě prošel bez studu.

„Bože, vem si něco na sebe“ sykl jsem.

„A já myslel, že ty máš ptáky rád“ zasmál se, ale mě to vtipný nepřipadalo.

„Nejsem gay“

„To myslíš vážně?“ opět se zasmál „Viděl jsem, jak sis mě teď ráno prohlížel.“ Zavřel jsem dveře do pokoje a opřel se o linku. Viděl jsem přímo na Stylese, koukajícího na fotbal.

„Jen jsem se koukal na tvá tetování, to neznamená, že jsem gay“

„Drž hubu, dávaj mi fotbal!“ křiknul. Oddechnul jsem si a začal si připravovat kávu. Znám ho sice den, ale už se mi znechutil. Fakt skvělý nápad nabídnout se, že tu tenhle zabedněnec může spát. Jo Tomlinsone, to se ti povedlo.

Usrkával jsem z bílého hrnku a pozoroval kudrnáče, jak se rozčiluje nad tím, že jeho tým prohrává. Jeho zásoba sprostých slov je doopravdy bohatá.

„BĚŽTE KURVA DO PRDELE!!“ zařval na celý panelák, vypl televizi a ovladač hodil proti zdi. Odložil jsem hrnek a došel za ním.

„Hele nadávej si, ale nic tu nerozbíjej!“ upozornil jsem ho. Pomalu se vydýchával.

„Je mi to u prdele, jdu se projít!“ zvedl se a začal hrabat ve svém nevybaleném baťohu. Nechtěl jsem, ale jelikož to tu nezná tak musím.

„Počkej, půjdu s tebou. Neznáš to tu“ vběhl jsem do pokoje a oblíkl si opět černé skinny-jeans a bílé triko s nápisem „Vans off the wall.“

Harry čekal před dveřmi a poklepával nohou.

„Jdeme?“

„Jo panebože“ obul jsem si vansky a konečně jsme vyrazili ven. Venku bylo sice vedro ale pofukoval chladivý vítr.

„Kam chceš jít Harolde?“ zeptal jsem se ho, zatímco jsme šli neznámo kam.

„Harolde?“ udivil se.

„Co je? Vadí ti to?“

„Celkem jo, takhle mi říká máma pako“ zasmál se a pokračoval dál po chodníku.

„Kam tedy chceš jít?“ zkusil jsem to na druhý pokus.

„Co třeba ten velký kruh co se točí?“

„Myslíš Londýnské oko?“

„Přesně to“ vítězně se usmál.

„Dobře, je to jen asi 200 metrů.“ Předehnal jsem ho a šel k Londýnskému oku.

Došli jsme k němu a Styles ho z údivem pozoroval.

„Do prdele, to je velký“ vykřiknul, až se půlka Londýňanů otočila. Nastoupili jsme do jedné kabinky, kde jsme bohužel byly jen mi dva. Super.

„Víš, co by bylo dobrý?“ zeptal se najednou.

„Co?“

„Bylo by kurevksy zajímavý, kdyby tu někdo šukal“

„Sakra na co myslíš?!“ okřikl jsem ho celkem znechuceně.

„Myslím na to, na co myslí polovina kluků ve věku jako já. Ale tak ty už si starší, takže to nemůžeš vědět“

„Můžeš být zticha!“ Kolo se najednou zastavilo a my trčeli úplně nahoře, sami dva.

„Ani neumíš mluvit sprostě! I ten největší slušňák umí říct do prdele!“

„Alespoň mě moje máma dobře vychovala!“ křičel jsem zpět.

„Mojí mámu nech na pokoji ty debile“ chytl mě za triko pod krkem a svalil mě na zem tak, že mi seděl obkročmo na pánvi.

„Slez ze mě sakra!“ snažil jsem se ho shodit, ale jak jsem zjistil, jeho váha je vyšší než moje. Vzdal jsem to a jen jsem čekal, co bude dál. Najednou ke mně Harry přiblížil hlavu tak, že jsme si vyměňovaly vzduch.

„Ty možná ne ale já ano“ přitiskl své rty na mé a skousával mi spodní ret, nechal jsem oči otevřené a lehce se zapojil. Ucítil jsem, jak mi hladí hruď pod trikem. Najednou se ale opět rozjelo „oko.“ Harry sebou cuknul a vstal. Otočil se ke mně zády a koukal kamsi pryč z kabinky.

„Nic se nestalo, jasný?“ říkal to pomalu, ale rázně.

„Jasně“ stále v šoku jsem se zvedl a snažil si vymazat tu událost.

Celou cestu, až do bytu nikdo z nás nepromluvil. Vlastně v bytě taky bylo nepříjemné ticho. Ale může za to Harry, to on po mě vyjel, já ne.