8

2.1K 145 2
                                    

Já jsem se rozběhla proti Winter Soldierovi. Nebyla jsem si jistá jestli ustojím naráz jeho kovové ruky, ale i tak jsem se šla s ním poprat. Když jsme byli u sebe srazil mě k zemi. Chytil mi ruce, abych se nemohla hýbat.
,,Proč si mě tam nechala?!"
,, A proč ne?"
,,Víš jaké to je tam trpět, ale i tak si mě tam nechala si sobecká mrcha!"
,,Kdybych ti pomohla, zabil by si mě!"
,,To udělám teď." šíbalsky se usmál. V tu chvíli jsem ho kopla do koulí, díky bohu že je taky neměl z kovu. Převalil se na bok. Dala jsem mu pěstí. On mě odkopl asi dva metry daleko. Neměla jsem na vybranou a muselo udělat. Víte jak Fury říkal, že jsem dcera Lokiho? Bohužel. Umím vytvořit iluzi, a tak jsem si udělala iluzi sama na sebe. Abych to vysvětlila. Teď vypadám jako normální holka se světle hnědými vlasy až po pás, modrošedé oči a nevypracovanou postavu. Doopravdy vypadám úplně jinak. I zbraně mám jiné. Mé pravé já vypadá tak, že má krátké vlnité modré vlasy po ramena, jasně zelené oči a svaly jak medvěd. Celé století jsem to skrývala, aby mě nikdo nenašel. Ani Fury neví jak doopravdy vypadám a co umím. I oblečení mám úplně jiné. Místo černé kombinézi mám jen bílé tílko, černé kalhoty, černé boty s trochu vyšším popadkem a přes sebe dlouhý vínový kabát. Po straně kalhot mám z obou stran meče. Na konci jsou zahnuté. Dobře se s nimi sekají hlavy. Ze vteřiny na vteřinu jsem se proměnila na mé "pravé" já. Všechny pohledy se soustředili na mě, ale já dokázala vnímat jen pohled Petera. I přes masku jsem vnímala, že nechápe co se děje a proč jsem mu to řekla. Ignorovala jsem to a okamžitě jsem zaútočila na Winter Soldiera. Svým mečem jsem mu vytvořila nádherný dlouhý šrám přes hruď. Jen padl na kolena a něco si huhňal pro sebe. Pak sykl bolestí. Hned na to na mě zaútočil Capitan, ale já byla rychlejší. Poslala jsem proti němu ohnivou kouli.
,,Pomůže mi někdo?!" všichni se vzpamatovali. Jediný kdo mi pomohl byl Peter, připevnil ho pavučinou k zemi. Už se blížil ke mně, ale já utekla za roh. Určitě by se zas vyptával, a to já nechci.
Nechtěla jsem se zamilovat, a stejně. Nevím čím mě Peter "okouzlil", prostě...
,,Kate! Kde jsi! No tak, Kate! Prosím!" uviděla jsem před sebou schody do veliké budovy. Přeběhla jsem k nim, bohužel si to toho všimnul Peter.
,,Kate! Počkej!"
,,Nech mě být, Petere!" vyběhla jsem až nahoru. Peter celou dobu běžel za mnou.

Avengers: Kill-WomanKde žijí příběhy. Začni objevovat