Mother Nature [Příběh První]

Kapitola 34. 🌙

Sněhová peřina už zabalila celé město Brokley i les Hook. Došlo i na Arcanum.
Poté, co jsme poraženou Sophi odvedli včera ze školy, jsme si dali slíbenou pizzu. Dokonce jsme se i bavili, tak, jako normální puberťáci- smáli jsme se a vytvářeli nejrůznější hovadiny. Na vše jsme toho večera zapomněli, jako by z toho špatného nic neexistovalo.

Ale jak jsem teď tak stála brzo ráno opět u Arcanumu, dolehlo to na mě zpět. Sophi se myšlenky na Chealsi nezbavila, věděla jsem to, ale co už jsem nevěděla, bylo, jestli já chci, aby na to nezapomněla. Na jednu stranu jsem chtěla Soph chránit v její domněnce, na druhou jsem ji od toho chtěla navždy odstřihnout.
Zrovna, když už jsem měla vlasy skoro smáčené od rozpuštěného sněhu, se za
mnou ozval známý hlas: ,,Nepomůže ti."

Otočila jsem se.
,,Slečno Wiki?" podivila jsem se. Ulevilo se mi.
Vypadala jako obyčejná babička- v starém kožichu a povoleným drdolem.
Měla stále tu vrásčitou, starostlivou tvář, kterou jsem znala ze začátku podzimu. Na první pohled mohla být slabá, ale já tušila, že v sobě ukrývá element vody.
,,Neviděla jsem vás skoro čtyři měsíce," nepřemýšlela jsem, a skočila jí do náruče. Objala mě.

,,Nejsem moc společenský tip."
Odtáhla jsem se, měla milý, ale zároveň smutný výraz.
,,Vy víte o Chealsi?"
,,Anne mi něco málo řekla," vrásky na tvářích se jí prohloubily.
Netušila jsem kdy, ani jak se to od Anne mohla dozvědět- snad za to mohly ty podivný elektrický věcičky, co nosila v batohu a pokaždé, když ste se jich dotkli, dali vám pěkný kopanec.
Vlastní zkušenosti.

,,Jsem tu od toho, abych ti řekla, že ať se Anne chová jakkoli, neměj jí to za zlé."

,,Chealsi, ona je milá a hodná. Někdy si se mnou sedla v hodině, když jsem neměla dvojici do skupinové práce. To její chování- to k ní vůbec nepatřilo. Myslím si, že jenom měla špatný den."
To mi včera řekla, nám všem to řekla.

,,Je to těžké."
,,Já vím," položila mi na rameno ruku: ,,Anne a Conor toho dost zažili. Pravda je každý den chtěla zabít, a Anne chce pro jednou možná žít ve lži, protože lež je krásnější."
Sklopila jsem pohled. Bundu jsem už měla zcela promočenou, na botech se usadila vrstvička vloček.

,,Ale nemůže chránit vraha."
,,Může, ale nemusí. Ona to pochopí, dej jí čas. Věř mi, Sophi a Conor jsou dobří stopaři," usmála se opět hřejivě. Netušila jsem o čem povídá, ale tak už to chodí.
Ale jedné věci jsem rozumněla.
Lež je hezčí než pravda. Vždy.

                                   ***

,,Kde jsi byla?"
,,Zaspala jsem," zalhala jsem poté, co jsem doběhla před školu. Všichni už na mě netrpělivě čekali- rozhovor se slečnou Wiki se trochu prodloužil.
Řeknu jim o tom hned, jakmile zjistím, co měla na mysli tím, že Sophi a Conor jsou dobří stopaři.

,,Proč nejste uvnitř?" zeptala jsem se. Klepali se zimou- až na Maju, ta se vesele šklebila.
Mohli klidně být uvnitř a připravovat se na tělocvik.
,,Jsem ráda, že se ptáš," ozvala se Sophi.

,,Ti dva nás tady drží jako nějaké vězně," postěžovala si Elena.
Ti dva?
Conor na mě zakmytal obočím, jo,
poslední dobou- neboli od doby, kdy je s Elenou- se chová jistěji. Sebevědoměji.
Sophi si oprášila kšiltovku od sněhu.

,,Chtěla jsem vám ukázat tohle," usmála se, a ne, ty ďábelské jiskřičky v jejích očích neznačily vůbec nic dobrého. Zpod bundy vytáhla tenkou složku.
A já ucítila element přírody, který se ve mně okamžitě pohnul. Tyhle složky...
To snad ne.
Už jsem chápala, proč je Sophi a Conor drželi venku, kdyby to někdo viděl...