Na úvod bych chtěla něco říct, PROSÍM O PŘEČTENÍ:
Víte, v poslední době ztrácím tu chuť ke psaní. Byly doby, kdy mě psaní příběhů naplňovalo, dělala šťastnou že mohu vypsat své emoce..ale poslední dobou beru psaní spíše jako povinnost pro vás, ztratila jsem tu chuť do psaní a mrzí mě to.
Na Wattpadu je tolik úžasných a milých spisovatelek a čím více čtu jejich story, tím více mi připadá že píšu blafy, které se zázrakem Vám líbí. Je to i důsledek toho, proč teď nepřidávám části, spíše jenom čtu. Když se pustím do psaní, napíšu za půl hodiny cca. odstavec o 6-10 větách, nic víc. Pociťuji nechuť či lenost, nevím..prostě nevím co psát. Tato story vznikla za vypsání pocitů o mém nejlepším přátelství s - @marketkaaaaaa, jenže ani my na sebe o prázdninách nemáme čas a tak nevím jak psát pocity. Do celé Stephanie a Justina jsem se příšerně zamotala a story nepokračuje podle mých představ, protože jsem vše zbytečně uspěchala. Mělo to být jinak, mělo to být podle mého skutečného života a setkání s Markét, které stejně nevyšlo..takže by se oni 2 nejspíše nikdy nepotkali.
Mám milióny nápadů na mé příběhy, ale nedokážu to napsat, nedokážu to ze sebe vypsat tak, jako kdysi dříve. Celé tyto prázdniny o tom přemýšlím a vůbec nevím, zda budu tu na Wattpadu pokračovat. Takže kdybych jednoho dne oznámila že končím, VĚŘTE MI, JÁ SE VRÁTÍM.
Děkuji.
STEPHANIE
Stále sedím na té osudné lavičce v parku a přemýšlím nad Justinovo sms, kterou mi poslal. 'Věř, protože já tě miluji. Sejděme se ať ti mohu do očí říct jak jsi úžasná. Jak máš nádherné oči a rty. Jak skvěle voníš či jak se nádherně směješ. Jak moc na tobě miluju jak si hraješ s vlasama když se snažíš flirtovat. A ať se tě mohu zeptat, zda budeš mou dívkou.' Je to dobrý nápad? V mé mysli bloudily myšlenky a dokonce představa, jak bychom se spolu vyspali. Aww úžasné.
'Jsem v parku.' Jednoduchá a prostá odpověď. Nevím co napsat dál, celá se kleupu a můj mechanismus právě selhal. Oh, připadám si jak nějaký zkurvený robot.
'Přijď k sobě domů a uvidíš překvapení.' Na mém mobilu se ukázala nová zpráva, samozřejmě jak jinak než od Jaye. K sobě domů? Překvapení? Cože?
-----
Stojím momentálně před svým domem a v kapse lovím klíče. Jako na potvoru je nemohu nahmatat, oh shit. Po několika marných pokusech úsměšně nalézám klíče a následně otevírám dům.
Okamžitě mě ovaje vánek růží a harmonie, která se vznáší domem. Po celé předsíni jsou rozházené červené růže a z bílých růží vede cestička nahoru na schody. Cestu ještě lemují zapálené svíčky ve tvarů srdcí či obyčejné vzory. Odkládám svou mikinu na věšák a následně se vydávám po cestičce vedoucí do patra. Mé kroky jsem pomalé ale přesto rychlé. Dech se mi zrychluje a srdce tluče rychleji. Šlapu schod po schodu a můj cíl se blíží. Překvapení mám téměř na dosah ruky.
Růže mění směr a směřují k mému pokoji - jak nečekané. Naposledy se zhluboka nadechuji a nakonec otevírám dveře. Avšak po otevření dveřích přicházím naprosto o dech. Po celém pokoji jsou doslova a do písmene rozházené okvětní lísky růží všech barev. Celý pokoj má romanticky tajemnou atmosféru, protože jediné světlo vytvářejí zapálené svíčky.
Na posteli byly také růže - přesněji srdce z růží. Justin si s tím musel dát práci, protože to vypadá nádherně. Hraje příjemná a melodická hudba v pozadí celé této krásy. Ale někdo mi tu chyběl, ten někdo byl Justin. Rozhlédla jsem se kolem sebe do kola, ale nikde nikdo.
'Justine?' Zvolala jsem do pokoje.
'Tady jsem,' ozvalo se u mého ucha. Znovu ten jeho melodický a příjemný hlas, který mi způsoboval husí kůži.
'Chyběla jsi mi..' zašeptal po té, co si mě otočil ve své náruči - zapomněla jsem zmínit, že mě držel kolem pasu jeho mohutnými a pevnými paži.
'Ty mě taky, ale ty sms...co znamenají? Jsem zmatená.' Zašeptala jsem do ticha pokoje. Jeho hnědé oči se upíraly do těch mích, zářily ve světle svíček. Tohle byl ten roztomilý a romantický Justin.
'Musím ti něco říct..'
