Jeník, příběh démona ✅

1. Začátek konce

V záhlaví kapitol máte odkaz na audio verzi na kanál od ethan_kelly_ 

---

„Uch, Honzo, tohle mi zní nebezpečně."

V hloučku před fakultou stála trojice chlapců v maškarních kostýmech a o něčem vášnivě diskutovala. Prvním z mládenců byl Darth Vader, který do konverzace vstupoval jen těžkým vydechováním, dalším byl hrabě Drákula s mrtvolně bledou tváří a celé trio uzavíral Zelený Goblin, jehož maska sice představovala grimasu v šíleném úsměvu, ale jejímu nositeli do smíchu nebylo. Právě v Goblinově hlase zněl nespokojený tón naznačující nesouhlas s hrabětem Honzou. Vyslechl si totiž vysoce znepokojující plán, který by se dal popsat hned několika slovy, ale žádné z nich by nebylo slušné.

„Co by se asi tak mohlo stát?" popíchl ho Honza. „Jdeme na procházku temnou zahradou v den, kdy se oslavují mrtví, to je důvod k radosti a ne panice. Zkrátka krásně prožitý podzimní večer," prohlásil zasněně.

A bylo to oficiální. Každý, kdo s Honzou strávil alespoň jednu noc v baru, musel poznat, že si mladík právě procházel již třetí fází opilosti. K jeho kostýmu Drákuly totiž původně patřila jen kápě a falešné zuby. Pokožka v odstínu bílé křídy, temně podmalované oči a děsivý výlet byly jen přidanou hodnotou. A pokud mu nikdo rychle nedomluví, mohlo by to skončit katastrofou. Honza totiž nedokázal kontrolovat svůj apetit a kdykoli se napil něčeho silnějšího než byl džus, zahájil jízdu nepodobnou té, kterou lidé znají z horské dráhy. Změnil se ve stvoření libující si v tmavých očních stínech, a ještě tmavších myšlenkách. A přitom to vždy začalo tak nevinně.

Fázi číslo jedna tvořila sklenka jakéhokoli dospělého pití. V ten moment začal Honza mluvit o svém zatraceném rodinném životě. O rozvodu rodičů. O tom, jak se na něj jeho táta vykašlal a zmizel a Honza tak musel „ztvrdnout" se svou mámou. O tom, jak se k němu domů jednoho dne dostal „nový táta", kterému máma říkala Štefane, ale Honza ho nikdy nenazval jinak než „ten vůl". V tuto chvíli se vše dalo ještě zachránit, jenže pokud naříkajícímu mladíkovi nikdo neřekne „Hele, už máš dost, běž do hajan", nastoupí fáze číslo dvě. Neodkladné nutkání stát se gothikem a zmalovat si obličej na bílo. Jak jen tuto část noci jeho přátelé nesnášeli! Někdy se navíc Honzova touha po změně zevnějšku mohla stát několika minutovou stand-up komedií, zvlášť když neměl ve svém okolí nikoho s připraveným make-upem. Jednou se situace vyhrotila natolik, že na sebe musel mladík nadrolit bílou omítku ze zdi. Kdy jindy byste člověku měli vytrhnout láhev z ruky než ve chvíli, kdy na sebe strhává kus novostavby, že? Nu, a jakmile je vizáž Marilyn Mansona dotažena k dokonalosti, začíná debata o záhrobí. Peklo, Lucifer, možné vyvolání démona... Jako by si Honza stavěl most, který vede přes zpackaný rodinný život do více zpackanějšího života posmrtného. Vítejte ve fázi tři.

Oběma zbylým chlapcům vrtalo hlavou, proč Honza na Halloween nešel za svou opilou verzi. Byl by to vskutku levný kostým (neplatí snad na alkohol studentská sleva?) a možná by si i odnesl hlavní cenu, kterou neprávem obdržela studentka, jejíž ztvárnění čertice bylo více než podprůměrné. Všichni tušili, že vyhrála jen díky částem těla, které skromný kostým nezakrýval.

„Nemyslím si, že je to dobrý nápad. S démony by se nemělo zahrávat," prohlásil Darth Vader, který ze sebe za celý večer nevydal ani hlásku. Možná to bylo jeho silným astma, pravděpodobněji se prostě jen nechtěl s nikým bavit.

„Právě naopak," oponoval Honza. „Je to skvělý nápad a jakmile získáme tu knihu, žádný démon si na nás nepřijde."

Byl sice opilý, ale jeho mozek fungoval bezchybně. Pokud si chtěl zahrávat s vyšší mocí, musel být připravený. Potřeboval si vše nastudovat a ona výše zmíněná kniha mu v tom měla pomoci. Koupil ji v době, kdy se jeho rodiče rozváděli. Každý potřebuje nějakého toho koníčka a nemůžeme se divit, že když se mu jeho domov rozpadal, obrátil se Honza k nadpřirozenému. Jenže co se nestalo, jeho rodiče knihu jednoho dne objevili a rozhodli se jí zbavit. A tak publikace skončila v rukách Honzova rivala. Osoby ovládající chvaty, kterými vás dokáže během vteřiny připravit o vzduch. A když by se vám povedlo náhodou přežít, během chvíle vám zvýší hmotnost tím, že do vás dostane takové kvantum jídla, že by to nasytilo všechny účastníky druhé světové války.

„Páni, tvoje babička žije docela blízko školy," promluvil s dětským úžasem Goblin. „Tak proč bydlíš na koleji? Mohli byste bydlet spolu, ne?"

„Nikdy," odvětil stroze. Byla jeho největším nepřítelem. Jako dítě za ní sice jezdil rád, ale s přibývajícími roky se babiččina vřelá objetí stala „trapnými" a „jen pro holky". A když přišlo na to doprovodit ji na kurzy šití nebo trávit čas tlacháním a pojídáním čokoládových sušenek, rozhodl se Honza zařadit zpátečku. Byla jen tou starou nudnou ženskou, která pro něj uvolnila jeden ze svých pokojů. Prý, kdyby se chtěl někdy stavit na delší dobu.

„To je divný, ta Gréta mi přijde jako milá paní. Takovou babičku bych taky chtěl," zamumlal Goblin.

„Mě spíš zneklidňuje fakt, že jsme nechali Honzu řídit," prohlásil Vader, zatímco soustředěně hleděl na obrazovku mobilu.

Konečně dojeli do cílové destinace, jíž byl rodinný domek se zahradou. Na vše dopadalo mdlé světlo měsíce.

Je úplněk, jak perfektní noc pro mé první setkání s mocnostmi pekelnými, pomyslel si Honza, když zavíral dveře od auta. Bez váhání se vyplížil na zahradu a zmizel do tmy. Darth Vader a Goblin se pokusili provést to samé, ale nepůsobili u toho tak sebejistě. Honza přelezl plot s naprostou lehkostí, zatímco zbylí dva chlapci s tím výrazně bojovali a svými pohyby připomínali spíše epileptiky na laser show. Když se jim konečně povedlo překonat tuto plaňkovou překážku, zatajil se jim dech.

„J-J-J-Jendo?" vykoktal Vader.

„No? Co je?" zašeptal Honza netrpělivě, když v tom zahlédl, kam se oba jeho kumpáni tak vyděšeně dívali. Psí bouda. Kam až Honzova paměť sahala, jeho babička nikdy žádného psa neměla. K čemu tam ta rozbitá, opuštěná bouda vlastně byla?

„Neblbněte," okřikl své kumpány a gestem naznačil, aby ho následovali. Stále se však měl pro jistotu na pozoru. Náhoda je blbec a Honza nemohl stoprocentně vyloučit, že si třeba jeho bábinka před pár dny nekoupila nějakou přerostlou dogu, která zrovna dostala chuť zakousnout hraběte Drákulu do hýždí.

Všichni tři obešli dům a zastavili se až u zadní terasy vedle které stála vzrostlá jabloň.

„Musíme do prvního patra," oznámil jim Honza a rozhlédl se po okolí, jestli někde nebyl příhodně zapomenut žebřík. Nebyl. „Nejvhodnější to bude asi vzít přes tenhle strom." Vyskočil na nejbližší větev a začal šplhat, zatímco jeho doprovod bezmocně zůstal na zemi. „Kde se flákáte?" sykl na své kumpány. Byl už v pěkně slušné výšce.

„Mě paní učitelka nenaučila šplhat," prohlásil Goblin omluvně jako by byl znovu dítětem na základní škole.

„A mně se nechce," přidal se Vader stále hypnotizující zářivý displej mobilního přístroje.

Z koruny stromu se ozvalo hlasité povzdechnutí. Já si ale umím vybrat partnery ve zločinu, zanadával si v duchu Honza a pokračoval v lezení vstříc svému osudu.