Wolf's Love ( Teen Wolf FF )

24.

Byli jsme rozdělení na dva týmy. Brett, Liam, Mason a Corey hráli spolu, já s Hayden a Lori jsme hráli proti nim. Jelikož bylo ale kluků o jednoho víc, tak se Mason s Coreym rozhodli, že budou mít jedno políčko společné a budou hrát jako jeden.
Družstvo, které prohraje, kupuje všem pizzu.
Skóre se několikrát vystřídalo. První kolo vyhráli kluci, potom my.
Třetí, poslední kolo.
Byla remíza, takže jsme museli hodit strike.
Odehrál Mason, trefil tři kuželky.
Lori, jednu kuželku.
Liam, pět kuželek.
Hayden, dvě kuželky.
Brett, taky pět kuželek.
Na to, že předtím házel samé strike, tak se mu to teď moc nepovedlo.
A nakonec já.
Tohle byl můj první den za poslední měsíc, co jsem se upřímně smála. Řekla jsem si, že ten strike musím dát!
Přistoupila jsem k dráze s koulí v ruce a koukala se na svůj cíl. Sehla jsem se a hodila.
Koule se koulela rychle a přesně.
Strike!
Začala jsem jásat a holky se mnou. Začali jsme se radostně objímat a vyplazovat na kluky jazyk.
Zvedla jsem ruce nahoru a začala skákat nahoru a dolů, jak jsem byla šťastná, že jsme kluky porazili.
Vtom se mi ale trochu vyhrnul rukáv. Ano, měla jsem svoje znaménka zamaskované make-upem, ale i tak by to šlo trochu vidět. A zvlášť na tomhle světle.
Když jsem si toho všimla, hned jsem dala ruce dolů a rukáv si stáhla. Rozhlédla jsem se, jestli to někdo z mých přátel neviděl.
Holky se radostně bavili o tom, že bychom mohli zase někdy hrát, když nám to takhle jde a Brett s Masonem a Coreym šli koupit pizzu. Liama jsem nikde neviděla, asi si skočil na záchod, myslela jsem si.
Ale to jsem se příšerně mýlila. Nevšimla jsem si, že celou dobu seděl v koutku sedaček, a všechno viděl. Úplně všechno.

,,Tak, díky za odvoz, Liame." Řekla jsem upřímně, když jsme s Liamem zastavili před mým domem.
,,V pohodě." Usmál se na mě Liam.
Už jsem sahala po klice, když mě Liam jemně chytil za ruku.
,,Počkej ještě." Řekl pomalu.
Otočila jsem se na něj a zase si pořádně sedla do sedadla. Koukala jsem mu do očí, s odhodláním si vyslechnout, co mi chce říct.
,,Víš, já.. Všiml jsem si tvojí ruky. Dneska, na tom bowlingu." Začal pomalu.
Do hajzlu.
Jenom jsem otevřela pusu, abych mu to vysvětlila, ale hned ji zase zavřela, protože na tohle žádné vysvětlení, asi, není. Nakonec jsem nějak sebrala odvahu a chtěla jsem něco říct.
,,Liame.." začala jsem, ale Liam mě přerušil.
,,Ne, Chell. Nemusíš mi nic říkat. Je mi to všechno úplně jasný. Přišla jsi o někoho, koho jsi milovala. Vím, že to bolí. A já vím, že jsem se o tebe měl víc zajímat. Vím, že jsem ti neměl nechávat jenom zprávy nebo telefonáty ale rovnou za tebou přijít. Nebyl jsem tu, když jsi mě potřebovala." Spustil na mě.
,,Liame, není to tvoje chyba. Proč tohle říkáš?" Nechápala jsem.
Liam na mě upřel svoje oči.
,,Jsem tvůj nejlepší přítel, Chell. Mám tu pro tebe být v dobrém i špatném." Snažil se mi to vysvětlit.
,,Však jsi tu pro mě vždycky byl." Jemně jsem se na něj usmála a chytila ho za ruku.
,,Ano, ale ne teď. A teď jsi mě potřebovala. Mělo mi to dojít hned, co jsi neodpovídala na zprávy a nezvedala telefony. Vím, že si říkáš, že sis to vybrala sama. Ale já se neměl vzdát. Měl jsem prostě zvednout zadek a jít za tebou. Takhle jsi byla sama a pak dělala věci, které bys normálně neudělala. Vím, že tohle by jinak naše Michelle neudělala." Koukal se mi přímo do očí a já cítila, jak se mi slzy derou do očí.
,,Je mi to líto. Nechtěla jsem, aby to takhle dopadlo. Ale.." Zašeptala jsem a sklonila hlavu.
,,Pořád to bolí." Dopověděl za mě Liam.
Kývla jsem na souhlas a rozbrečela se. Poprvé za ten celý měsíc jsem se cítila provinile, že jsem si ubližovala. Ubližovala jsem tím totiž ostatním. Ne proto, že bych jim nějak přidělávala starosti. Ale tak, že kdyby na to přišli ostatní, vyčítali by si to stejně jako teď Liam. Přemýšlela jsem nad tím, co by mi na to řekla máma.
,,Měla jsem se o tebe víc zajímat, měla jsem tě více podporovat."
Nebo Scott.
,,Měl jsem s tebou zůstat. Neměl jsem tě nechávat samotnou za jakýchkoliv okolností. Měl jsem prostě sedět u tvojí postele a utěšovat tě."
A to nemluvím o Stilesovi, Lydii, Malii, Masonovi, Coreym, Hayden, Brettovi, Lori a ostatních.
Proboha, co jsem to udělala?!
Po nějaké chvíli jsem se uklidnila.
Liam se ke mně nahnul a zvedl mi ukazováčkem a palcem bradu.
,,Slibuju ti, že od zítřka se od tebe nehnu ani na krok. Budu, budu s tebou chodit všude. Budeme chodit ven, je jedno kam, hlavně, aby ses cítila líp, ok? Klidně s tebou budu chodit i na záchod jestli ti to pomůže." Při jeho posledních slovech jsem se musela usmát.
,,Ale ty mi taky musíš na oplátku něco slíbit." Najednou zvážněl.
Přestala jsem se usmívat a podívala se na něj.
,,Slib mi, že už nikdy neuděláš to, co jsi udělala." Řekl s rozhodným hlasem.
Chvíli jsem na něj jenom koukala a přemýšlela. Potom jsem se probrala.
,,Slibuju." Kývla jsem.
,,Ale nikomu to, prosím, neříkej, Liame." Zase se mi draly slzy do očí.
Liam kývl na souhlas, že to nikomu neřekne. Vyndal si z kapsy kapesník a začal mi otírat uslzené oči.
,,Slz už bylo dost, nemyslíš?" Pousmál se na mě.
,,Jo, já vím. Jenom.. je to těžký." Souhlasila jsem a vzala si od něj kapesník.
Chvíli na mě jenom tak koukal, ale potom se zase rozmluvil.
,,Víš, pořád tu jsou lidi, kterým na tobě záleží možná víc než si myslíš." Najednou byl nervózní.
Nechápavě jsem se na něj koukla.
,,Já vím, že mě máte všichni moc rádi, Liame. Uvědomuju si to. A vím, že jsem udělala chybu." Řekla jsem s úsměvem.
,,Ne, takhle jsem to nemyslel." Zarazil mě.
,,Tak..jak jsi to teda myslel?" Zeptala jsem se opatrně.
Liam si zkousnul spodní ret a nervozita z něj byla cítit na sto honů, a to ani nejsem vlkodlak.
,,Liame, o co jde?" Začala jsem být netrpělivá.
Zhluboka si povzdechl a podíval se mi přímo do očí.
,,Teď nebo nikdy." Řekl rychle a než jsem se nadála, cítila jsem jeho rty na svých.

Tak, je tu další kapitola. Tahle byla spíš taková hodně emotivní, takže se omlouvám, pokud jste čekali něco více akčního 😂 pokud Vás takhle kapitola moc nebavila, tak se raději vyhněte i té další, protože ta ještě bude taky nezáživná, ale další kapitoly už budou podle šesté série:))