Tu písničku si k tomu pouštějte pořád dokola, teda ti co čtou pomalu, je to pro efekt 😊
Iron Widow
Natasha pov.
Blíží se vánoce a já jsem jako obvykle sama. Bruce mi řekl, že je pro mě moc nebezpečný, a že mě nemiluje..
Snad všichni někoho mají. Steve má tu svou sousedku, Clint má manželku, Thor má tu svou Jane, Bruce nikoho nechce, prý si vystačí s vědou nebo jak to říkal, a Tony... myslím, že jsem nedávno zaslechla, že se mu rozpadl vztah s Pepper. Je mi ho i celkem líto, takhle před vánoci.
Teď sedím na zemi, opírám se o gauč a pozoruji oblohu. Ostatní jsou sice ve věži, ale někoho mají ve svých patrech, tak je nebudu rušit.
Ozve se cinknutí výtahu a pak kroky k baru. Neotáčím se a dál pozoruji hvězdy na obloze, ony jsou teď jediné, které mě mezi sebou chtějí...
,,Tash, co tu děláš? Proč se nebavíš s Clintem a s tou jeho menželkou? Myslel jsem, že je máš ráda."
Tash, takhle mi smí říkat jen jediná osoba v téhle budově a já jsem si nepřála vidět nikoho, obzvlášť ne jeho.
Otočila jsem se k baru a smutně se podívala na Tonyho. Měl na sobě jen spací tepláky, rozcuchané vlasy mu trčely do všech světových stran a jak by řekl Steve, vypadalo to, že má místo vlasů vrabčí hnízdo, ospalí výraz na tváři a právě se snažil dostat z oka ospalku a tak se nemotorně opíral o rám výtahu. Vypadal jak malé, ospalé dítě, které v noci vzbudil špatný sen, ve kterém si hrálo na hrdinu a nemohlo porazit tu bestii, která sužovala jeho království.
V jeho hlase nebyla cítit ta hořkost ani to opovržení světem jako obvykle, ale byl tam cítit smutek a pochopení... i trocha zvědavosti.
,,Nechci je rušit, určitě chtějí mít hezký společný večer. Já jim ho nebudu kazit.." řekla jsem tónem, který dával jasně najevo, že mě nepřemluví, abych tam šla, a upevnila jsem to vážným výrazem, ostatně jako vždycky.
,,Chceš taky čaj s rumem nebo...?" Svou otázku nechal vyznít do ticha a já jsem jen přikývla na souhlas. Bylo zvláštní vidět Tonyho takto... vidět, jak se chová hezky, bez těch jeho typických urážek a sarkasmu... asi si nikdy nezvyknu na to, že dokáže být i takový...
Do doby než se uvařil čaj, tak mezi námi panovalo ticho. Pokaždé, když jsme se takhle večer potkali, tak jsem si jen povídali, nevěděl o tom nikdo. Po několikátém setkání už se z toho stala taková naše tradice, vždycky, když někomu z nás bylo smutno, tak si sem šel sednou a vždy ten druhý přišel. Nikdy mě na něj neupozorňoval Jarvis. Vždycky jsem měla takový pocit, jako kdyby tady byl a vždy, když jsem sem potom přišla, tak tady seděl.
Pokaždé jsme si povídali o našich problémech a o naší temné minulosti. Když jsem Tonyho víc poznala, tak mi došlo, že on a já jsme si velmi podobní. Oba jsme si prožili peklo. Když mi říkal, jaké to bylo v té červí díře nad NY, když mu Pepper nezvedala mobil, když viděl jak ta atomovka vybuchla... Ten den se mi přímo složil do náruče a já poznala jeho křehkou stránku, kterou si velmi ostražitě schovával před okolním světem. Ten den přede mnou dostal záchvat, nevím, jak se přesně jmenuje, ale ten strach a beznaděj, který jsem viděla v jeho očích, mi vehnal slzy do očí, kéž bych dokázala cítit něčí pocity... cítit to co on. On si toho musel prožít víc než kdokoliv tady.
Zase se ozvaly kroky a Tony si sedl ke mně na zem a opřel se stejně jako já o gauč. Beze slov mi podal můj hrníček, který jsem od něj dostala k narozeninám, měla jsem je před několika dny.
ČTEŠ
Avengers Oneshorts
FanfictionPřevážně tu najdete Frostiron jednodílovky ( důvod je jednoduchý, ten ship miluju ❤️) ale budu se snažit psát i o jiných shipech. také když vás napadne nějaký dobrý nápad na jednodílovku můžete mi ho napsat, popřípadě jaký ship by jste v té jednodíl...