Trust My Rage

Prolog

Upozornění

Tento příběh se bude odehrávat ve staré Anglii, kolem roku 1350, takže Tom Hiddleston zde nebude ztvárňovat prince Jindřicha, ale barona Thomase Williama Montimera. Historické události i postavy jsou vymyšlené a rozhodně na nic nenavazují, takže si vypisky do sešitu dějepisu, z tohoto příběhu rozhodně nedělejte. ;)

----------------------------------------------------------------------

 Baron se v tichosti připravoval k boji. Seděl na tvrdé židli, s nohama nataženýma před sebou, a pouze úšečnými pohyby rukou vybízel svého panoše k jednotlivým úkonům. Nakonec pozvednul svou bledou paži a připevnil si k boku vzácný meč od krále Jindřicha. Svou pozornost nevěnoval ničemu jinému, než nadcházející bitvě a strategii, která mu měla zajistit vítězství. Jeho myšlenky, ale náhle přerušil hlasité zahřmění hromu, amračeně vstal a vyhlédl ze svého stanu, ze kterého následně vyšel. Přistoupil ke svému černému koni, vyhoupl se na jeho záda a bez ohlédnutí opustil tábor.

Prudce vyrazil hustým porostem zdejších lesů k blízkému kopci a nevšímal si malých větviček, které ho občal šlehnuly do tváře. Na vrcholu se zastavil a sledoval nevelkou usedlost, přímo pod ním. Hned ho přepadnul vztek, když si vzpomněl, co se za jeho zdmi před pár dny událo, ale ovládnul se a hrad si pozorněji prohlédl. Ze tří stran byl obklopen vodním příkopem, což barona potěšilo, kvůli jasné strategii boje. Hlavní budova byla postavena z tvrdého kamene, a k ní se z obou stran těsnaly menší domky, jejíž vchod vedl na travnaté nádvoří.

Těžké a zlověstné mraky zastínily poslední místo, odkud mohly prokouknout sluneční paprky a začaly se snášet první kapky deště. „To počasí mi byl čert dlužen.“ zamumlal si pro sebe baron a zamračil se na nebe. Nepatřil sice k těm, kteří věří pověrám, ale před každou bitvou hledal znamení, která by předurčila výsledek. Nervozně trhnul opratěmi koně a chtěl ho pobítnout ke cvalu, zpět do tábora, když nebe náhle prořízl blesk a on ji spatřil. Stála na nedalékém kopci a prvně se zdálo, že ho sleduje. Vzápětí si, ale uvědomil, že se mylí a svůj pohled upírá na kamennou stavbu před sebou.

Seděla vzpřímeně na nádherném koni a po boků, ji stalá zvířata velmi podobná vlkům. I na dálku si všimnul, že je dívka vysoké a ladné postavy, s dlouhými hnědými a lehce zkroucenými vlasy. Znovu se zablesklo a baron spatřil, že se nad dívkou začal snášet jestřáb. Zdálo se, že se ho dívka nebojí, spíše naopak, zvedla ruku a nechala ho přistát na svém předloktí. Fascinovaně na ni hleděl a na chvilku zavřel oči, aby se ujistil, že se mu jen nezdá.

Když je otevřel, byla pryč.