Cesta za Pánem zla

48. Viteál

Od schůze Řádu uběhl již týden a přípravy na poslední bitvu byly v plném proudu. Na pondělí svolala Morgana další schůzi. Tentokrát přišla jako poslední a byly na ní jasně viditelné známky únavy. I přesto se na všechny přítomné usmála.

„Dobrý večer. Jsem ráda, že jste všichni přišli. Za ten týden jste odvedli úžasnou práci. Dnes již doladíme poslední detaily a zítra se celý plán dá do pohybu. Voldemort na lest v podobě bitvy skočil. Jste nejlepší z nejlepších a já jsem nesmírně hrdá, že mohu bojovat zrovna po vašem boku. Vás všech si vážím a proto jsem ještě doladila pár opatření, aby se nikomu nic nestalo.“

Všechny sjela pohledem, který zamítal jakékoli diskuze.

„V prvé řadě jsem si uvědomila, že kdyby se někomu z vás něco stalo, nezjistila bych to. Proto jsem vymyslela způsob, jak vás se mnou jednostranně propojit.“

Morgana vstala a začala obcházet stůl. U každého člena Řádu se zastavila a položila mu ruku na rameno, které na okamžik zazářilo. Když se vrátila na své místo, vypadala vyčerpanější než předtím.

„Co to ksakru bylo? Jakoby mnou projela elektřina!“

Morgana se na Jamese usmála.

„Ti, co byli přítomní při prvním Tomově útoku na Bradavice si jistě pamatují, že jsem magií srdce posílila štít. Tehdy jsem cítila každé kouzlo, které se štítu dotklo. Nyní jsem ji použila na vás. Kdyby vás zasáhlo jakékoli kouzlo budu to vědět. Nemohu vás na dálku ochránit, ale budu se v případě nouze moci přemístit za vámi. Nějaké dotazy?“

Severus se chystal promluvit,ale Remus ho předběhl.

„Morgano měl jsem za to, že ty máš porazit Voldemorta. V tom případě mi přijde nesmyslné, aby ses přemisťovala za námi i kdybychom umírali. Oběti k válce patří a tvůj příchod by byl nebezpečný.“

Morganiny rysy ztvrdly a přívětivý úsměv vystřídala nicneříkající maska.

„Já nehodlám jakoukoli oběť připustit. Za mé doby, zemřeli díky válce tisíce lidí. Nedopustím, aby Voldemortovou vinou zemřel jeden jediný člověk. Magií srdce se mé nápady na ochranu vás všech nekončí.“

Nikdo už si netroufal nic namítat, ale všichni si mysleli své.

Morgana mávla hůlkou a před každým se objevily dvě ampulky s lektvarem.

„Felix felixis? Jak nám tohle pomůže v boji?“

„Správně, Severusi. Felix felixis neboli tekuté štěstí bylo již ve válce použito. Jeden student ho rozdělil mezi své přátele v době útoku na Bradavice. Zemřela spousta lidí, ale těm co byli pod vlivem lektvaru se veškeré kletby vyhýbaly. Jednu ampuli máte na zítra a druhou na závěrečnou bitvu. A poslední věc jsou prsteny.“

Vedle ampulek přibyly prsteny s modrým krystalem.

„Jakmile budu mít viteál a přemístím se zpět do Bradavic, prsteny se aktivují a přenesou vás na Grimmauldovo náměstí.“

Morgana domluvila a ukončila schůzi.

                      ******  

To ráno bylo pochmurné, stejně jako nálada členů Řádu. Zatímco oni vyčkávali na domluveném místě na střet s Voldemort Em, Morgana mířila do již známého sídla. Těsně u brány se zamaskovala a vstoupila. Okamžitě jí obklopilo ohromné množství černé magie, která cítila, že Morgana není vítaná. Naštěstí s tím počítala a rozvířila kolem sebe iluzi, která magii zmátla. Uvnitř, jak se zdálo nikdo nebyl, tak zamířila rovnou do sálu, kde se nacházel viteál. Zatímco sesílala diagnostická kouzla, aby zjistila jak je medailon zabezpečen, několik mil od ní zuřila válka. Smrtijedi rozzuřeni útěkem Morgany a následným hněvem svého pána, metali kletby jednu za druhou. Fénixův řád nezaostával a se stejnou vervou jim útok oplácel. Nebylo překvapením, že nejvíce Smrtijedů porazil Brumbál a Moody. Voldemort se držel za svými věrnými a spolu s Rodriguezem sledoval boj.

„Něco na tom nehraje. Morgana se nesnaží probojovat ke mě a to není její styl. Obzvlášť, když tohle sama svolala. Vrať se a zkontroluj sídlo.“

Rodriguez neváhal a s úklonou se přemístil.

                      ******

Morganě zbývalo zrušit poslední kouzlo, když uslyšela zvuk přemístění. Ani na vteřinu neváhala a vyměnila viteál za velmi zdařilou náhražku. Tělem ji projela oslepující bolest, ale Morgana se i přesto přemístila k hranicím Bradavic. Tam padla na zem v bolestech horších než stovky cruciatů.