Příběhy z Temného hvozdu

10.

Tauriel stála opřená o dřevěnou stěnu a přihlížela, jak léčitelé pobíhají po místnosti s různými mastmi a léčivy a snaží se Legolase zachránit. Po tvářích jí stékaly slzy a volně skapávaly na její zelený oblek. Krvácení neustávalo. Jedna elfí léčitelka stále odbíhala se zkrvavenými látkami a přinášela poté další, čisté.

Po hodině stání se rozhodla odejít do svého pokoje a odpočinout si. Nemohla se již na ten chaos a hrůzu dívat. A navíc se nechtěla setkat s králem, až se půjde podívat za svým synem.

V pokoji na ni čekala napuštěná vana. Téměř ze sebe strhala všechno zašpiněné oblečení a vklouzla do příjemně teplé vody. Přidala si do ní růžový olej, který stál hned na poličce nad ní a ponořila si hlavu pod hladinu. Vydechla úlevou, když se vynořila a smyla ze svých rezavých vlasů hnilobný pach a špínu.
Po hodinové koupeli byla připravená skočit do příjemně měkké postele a nechat se unášet do Říše snů.

Thranduil se po své lázni převlékl do královského hábitu a přešel k dubovému stolku, na kterém měl přichystaný džbán vína a skleněný pohár. Nemělo by cenu chodit spát, když měl hlavu zaplněnou obavami o svého syna. Hned brzy ráno byl rozhodnut se za ním vydat a ujistit se zda se mu daří lépe, nebo je -li již mrtvý. V tu ránu ho přešla všechna chuť na víno. Nyní jeho myšlenky přešly k Tauriel. Nedivil se, jak se k němu chladně zachovala po tom všem, co jí udělal. Nesnáší mě, pomyslel si, jen mi to nechtěla říct zpříma do očí, jelikož se obávala, jaké by to mohlo mít následky. Otočil se a se sklopenou hlavou a spadlými rameny se vydal ke dveřím. Když sahal na kliku, prudce se napřímil a promnul si obličej. Pod zarudlýma očima měl nezvykle hluboké kruhy, které hyzdily jeho překrásnou nesmrtelnou tvář. Stráže u jeho komnat mu nevěnovali sebemenší pozornost, když se elegantní vzpřímenou chůzí vydal do chodeb Lesní říše. Neměl však namířeno do léčebny.

Věděl, že to bylo špatně. Věděl, že by jako vládce Lesní říše neměl klepat na dveře od Taurieliny komnaty. Ale i přes to to udělal. Když nikdo nešel otevřít, uchopil kliku a opatrně otevřel těžké dubové dveře. Bez sebemenšího hluku vešel dovnitř a zavřel za sebou. Jeho pohled ihned upoutala rusovlasá elfka, spící zabalená do přikrývek tak, že jí z nich vykukovala pouze hlava. Při pohledu na její klidný výraz v obličeji a mírně pootevřená ústa, z kterých se každou chvíli ozývalo zamumlání, se Thranduilovi povytáhly koutky úst do nepatrného úsměvu. Zavrtěl hlavou, aby úsměv ihned zahnal. Rád by zde zůstal celou noc a jen se díval jak Tauriel poklidně podřimuje, ale neslo to příliš velká rizika. Pomalu se vydal ke dveřím a přiložil ruku na kliku. V tom sebou Tauriel prudce trhla a překulila se na levý bok, Thranduil ztuhl s rukou stále přiloženou na klice a na chvíli se mu z obličeje vytratila všechna barva. Už si chystal omluvu, když se však nejistě otočil, spatřil Tauriel stále spící poklidným spánkem. Úlevou vydechl a rychle se vytratil na chodbu. Co to u všech všudy vyvádím, pomyslel si Thranduil a musel se sám sobě zasmát. Co se to s ním jenom děje?

Ahoj všichni!

Omlouvám se za pozdní vydání, ale znáte to. Předvánoční přípravy a škola... Dneska jsem si konečně našla nějaký ten čas a dopsala další část.

Jelikož chci do příběhu zapojit i vás čtenáře(jestli tu ještě nějací jste:) ), rozhodla jsem se, že o osudu Legolase rozhodnete vy. Pište do komentářů, jestli byste chtěli, aby Legolas žil nebo ne.

V příští části na viděnou;)

Vaše KatherineBloom