The Queen of Surenia✔️

XIV.

    ,,Mosene, Fire rychle!" obě moje zvířata se vmžiku přeměnila na talismany. Fire v žlutooranžovočervený drahokam ve tvaru fénixe a Mosen v hnědý drahokam ve tvaru jelena s šedými křídly. Oba byli na koženém řemínku, které jsem si pověsila na krk. Nasedla jsem na Démona a společně s královnou, Zirkem a několika nejlepšími vojáky jsem vzlétla.

,,musíme letět rychle, Len, klidně leť napřed, jde tu hlavně o tebe. Cestu znáš" řekl mi Zirk. Odpověděla jsem kývnutím a popohnala Démona.
    Ale aby jste to pochopili...od té doby co mám ta křídla už uběhly dva týdny, jenže teď nás někdo napadl. Nikdo mi nic nechce říct, hlavním cílem je dostat Strážce, mě, do bezpečí. V horách  je prý nějaký vestavěný komplex. Podařilo se nám uniknout na dracích z paláce.
    Dorazila jsme do hor. Démon přistál na louce, kde máme nyní čekat na zbytek naší skupiny. Stála jsem na louce a rozhlížela se okolo. Vypustila jsem Mosena a Démona, protože byl unavený jsem přeměnila do šedočerného drahokamu ve tvaru draka a jeho talisman si pověsila na krk. Fira i Démona jsem tak měla schovaného pod kápí. Najednou se mi však v pravé ruce rozlinula hrozná bolest. Chytila jsem se za ni. Když jsem se na ni podívala, zhorzila jsem se.  Skrze rukáv kápě mě bodla nějaká šipka. Poznala jsem jí. Byla to uspávací šipka. S bolestivým syknutím jsem si ji z ruky vytrhla.
Pohlédla jsem doprava, to se mi ale už zatemnilo před očima a já upadla do vysoké trávy poseté květy pomněnek.

Zirk
    Len už bude na místě setkání. To jsem určil jako louku uprostřed špiček hor, protože skalní komplex by jen těžko našla, i s její magií. Když jsme však dorazili, po louce vyděšeně pobíhal Mosen. Len a Démon nikde.
,jestliže je Mosen tady, Démon bude u Len, jenže kde ta teď je?' zděšeně jsem si pomyslel. Když si nás Mosen všiml, přiběhl ke mně a naznačil mi, že mám jít za ním. Když se o chvíli později zastavil, ve zváleném kousku trávy se povalovala uspávací šipka, jejíž hrot byl potřísněn krví...Leninou krví. Páchla po její magii.
    Zhroutil jsem se na kolena a hlavu vložil do dlaní. Začal jsem brečet.
,,vše je ztraceno!" zakřičel jsem tak nahlas, že to museli slyšet i v Surenijském paláci, jestli tedy nějaký zbyl. Královna ke mně přišla a položila mi ruku na rameno.

,,my ji najdeme" řekla, avšak i tak jsem v jejím hlase poznal nejistotu a beznaděj.

***
Len
    Otevřela jsem oči. V mysli se mi odehrálo, co se stalo. Někdo mě střelil uspávací šipkou a unesl. Kde to vlastně jsem?
Tři šedé stěny, strop a podlaha. Stěny a podlaha byly potřísněné krví. Jednu stěnu tvořily mříže. V cele byla jedna špinavá deka. Byla v tak hrozném stavu, že je lepší už i podlaha. Po několika pokusech se mi podařilo vstát. Došla jsem k mřížím a rozhlédla se. Naproti mé cele byla další místnost, v ní byl stolek a židle. Na stolku se povalovaly nějaké papíry, uspávací pistole a šipky. Vzpomněla jsem si na moje zvířata. Kde je Démon a Fire? Trochu jsem zahoupala hlavou, abych zjistila jestli mám řemínky na krku. Úlevně jsem si oddychla když dva drahokamy pod černou kápí o sebe zacinkaly a mírně mě zastudily na hrudi. V tom jsem uslyšela kroky. Zneviditelnila jsem se a trochu ustoupila od mříží. Před nimi se objevil muž, měl na sobě bílé špinavé tílko, hnědé kalhoty a hnědý kovbojský klobouk. Ruce v kapsách.,bože, do čeho jsem se to zas dostala' pomyslela jsem si.

,,tady ti magie nepomůže princezno" řekl pohrdavě muž hrubým hlasem. Podívala jsem se na ruce. Byly jen napůl průhledné ,sakra!'. Museli mi dát nějak látku blokující schopnosti. Nebo tu je někde rušič magie.
,,ne, jen jsi v lidském světě bez magie"řekl muž jako by mi četl myšlenky.

,,co po mně chcete?"zeptala jsem se ho.

,,je to jednoduché...jakožto dcera Strážce máš nárok na trůn, budeš vládnout jako královna. A já chci, aby můj syn také vládl. Provdám tě s ním, on bude král, ty královna. Všichni budeme šťastní!" Při poslední větě rozpřáhl ruce.

,,všichni kromě mě a mých budoucích poddaných" zavrčela jsem. Chlápek se jen zasmál a pak odešel. Někde nalevo od mojí cely musí být dveře, protože jsem slyšela vrznutí. Došla jsem ke stěně a sedla si do tureckého sedu naproti ní. Čelo jsem opřela o chladnou špinavou zeď. Přemýšlela jsem, jak se z toho dostat.
Nevím jak dlouho jsem tam seděla, ale z myšlenek mě najednou vytrhlo zavrzání. Někdo se postavil před celu.

,,ahoj" řekl něčí hlas. Mohl patřit asi tak patnáctiletému klukovi. Neodpověděla jsem. Už jsem dávno nebyla neviditelná, takže viděl jen černou kápi.
,,odpovíš mi?" . Chtěla jsem říct ne, ale to bych mu v podstatě odpověděla, takže bych si protiřečila. Takže jsem dál mlčela. Dívala jsem se na svoje ruce, které jsem zatínala v pěst. V tom jsem dostala nápad. Sice nemám luk a šípy, ale tvrdé pěsti ano. Na to mě přeci můj učitel ty celé týdny učil. Na boj v krizových situacích.
,,tak já si tedy pro tebe dojdu" otočil se a odešel pryč. Nejspíše pro klíče. Po vrznutí dveří jsem rychle změnila pozici. Dřepla jsem si. Díky kápi to zezadu vypadalo, že jsem se ani nepohla. Doopravdy jsem však byla připravená vyskočit do vzduchu s otočkou, pěstí zlomit nos a patou vyrazit dech. Pak utéct. Do obličeje mi spadl černý pramínek vlasů. To mi to došlo. Stále jsem v magickém světě. Protože i v obyčejnému světě jsem byla schopná se zneviditelnit. Mám pouze částečně zablokované schopnosti. Kdybych totiž byla v nemagickém světě, měla bych zpět kaštanové vlasy a neměla bych na zádech tu zvláštní tíhu.
Ozvalo se vrznutí a já napnula svaly. Několik železných předmětů o sebe zachrastilo, pak se jeden z nich zasunul do železného zámku.
Jedno cvaknutí...
Druhé cvaknutí...
Třetí cvaknutí...
Vrznutí železa.
Jeden krok.
Druhý krok.
Třetí krok.
Čtvrtý krok.
Jedna sekunda ticho.
Teď! Odrazila jsem se jednou nohou od země. Druhou od zdi. Ve vzduchu jsem se otočila. Napřáhlou rukou jsem pěstí trefila chlapce do nosu a nohou jsem ho kopla do břicha. Když jsem dopadla na zem do podřepu, kápě se mi rozvázala a sjela na zem. Chlapec se předkláněl, jednou rukou si držel nos, z nějž mu odkapávaly temně rudé kapky, druhou rukou se držel za břicho.

Joo musela jsem to useknout zrovna teď!! Muhahaha! Lessie, prosím nezabíj mě, alespoň je to napínavý, ne? A teď k našemu asku😁

Co myslíte, dostane se Len pryč? Co říkáte na její bojové umění? Kdo napadl Surenii? Dává vám tenhle příběh smysl a už vám jednotlivé puzzle zapadají do sebe? Protože jestli ne, tak je to jedině dobře😁mohu totiž slíbit, že ještě pár těch puzzle přidáme, takže jestli už je máte poskládané, tak je zase rozložte ať máte prostor pro další kousky😂já vím, jsem mimořádně zákeřná, Less, snad mi to promineš když máš dvě kapitoly za den.
Mějte se,

Vaše Storm✌️