Cesta za Pánem zla

50. Závěrečný boj

Morgana se Severusem strávili téměř celou noc povídáním v Komnatě nejvyšší potřeby. Ano, opravdovým, obyčejným povídáním. Žádné hádky, žádný sarkasmus a žádná válka. Po půlnoci Morganu přemohla únava a hlava ji klesla na Severusovo rameno. Překvapený a zároveň potěšený Severus ji přenesl do postele a chtěl odejít do sklepení. Nakonec si to rozmyslel a ulehl vedle Morgany.

                            ******

„Paní Andrewsová, vstávejte.“

Morgana se sebezapřením otevřela oči a hned je zase zavřela. Před ní poskakoval bradavický skřítek s tácem a lístkem.

„Paní musí vstávat! Pan Snape přikázal, že vás Ducky musí vzbudit.“

Ač nerada, posadila se a definitivně otevřela oči. Cítila se po dlouhé době odpočatá. Zadívala se na stvoření, které ji násilně vytrhlo ze spánku a vykouzlila úsměv.

„Děkuji, Ducky. Vzkazoval pan Snape ještě něco?“

„Ne paní, zanechal vám pouze dopis.“

„Dobře, můžeš jít.“

Skřítek zmizel a Morgana otevřela vzkaz, který ji zde společně se snídaní zanechal.

Dobré ráno,

nechtěl jsem tě budit kvůli snídani ve Velké síni, tak jsem si dovolil poslat Duckyho. V devět hodin se máme sejít v ředitelně.

Dobrou chuť!

SS

Po vydatné snídani Morgana zamířila do Brumbálovy pracovny. Jakmile vešla, veškerý hovor utichl.

„Dobré ráno, Morgano. Právě jsme se snažili přijít na to, která kouzla použít na skrytí Bradavic.“

Morgana se na Albuse nedůvěřivě podívala, ale nehodlala jeho průhlednou lež komentovat.

„Dobré ráno i vám. Albusi, kouzla která využijeme jsou z Merlinova učení. Jsou silná, účinná a především neodhalitelná.“

Alastor Moody jako obvykle nebyl s odpovědí spokojen.

„To je pořád samý Merlin sem a Merlin tam. Jak můžeme vědět, že to nejsou kouzla černé magie? Nikdo nikdy neviděl ani jeho hrob natož, aby znal jeho učení.“

„Já jeho hrob viděl! A viděl jsem i ducha samotného Merlina. Můžu vám říct, že magie, která to místo obklopuje je tak silná, aby srovnala celé Bradavice se zemí. Tak aspoň jednou držte jazyk za zuby, Moody!“

Morgana položila v uklidňujícím gestu ruku na Severusovo rameno.

„Má pravdu. Až toto všechno skončí, ráda vás tam vezmu. Teď ale zpět k tématu. Na zabezpečení Bradavic použijeme zaklínadlo, které používal Merlin k maskování své pevnosti před Morganou.“

Skoro všichni přítomní se pousmáli nad shodou jmen.

„Tento štít se nemusí udržovat, takže ho vytvoříme a nebudeme se muset více starat. O něco horší to bude s vytvořením iluze Bradavic. Iluzi viteálu jsem musela propojit se svou magií, abych ji neustále udržovala. Totéž budu muset udělat i s iluzí Bradavic. Naštěstí jakmile se tady objeví Voldemort, budu moct zrušit spojení s falešným viteálem.“

                           ******

Pravé Bradavice nebyly vůbec vidět, zato o kus dál, na volném prostranství stála přesná napodobenina školy i s okolními pozemky. Na Morganě bylo vidět jak ji vyčerpává udržování iluze, ale nikdo si netroufl nic říct. Na jakékoli poznámky tohoto typu reagovala jednoduše ignorací. Bylo již pozdní odpoledne, když ucítili víření energie.

„Smrtijedi se přemisťují. Konečná bitva nastala.“

Morgana stála v popředí s hůlkou v pohotovostní poloze a lineárem pověšeným na krku.

„Andrewsová, tak se znovu setkáváme. Vidím, že dnes jsi nepostavila kolem svých přátel štít. Snad neslábneš?“

„Nebuď směšný, Raddle. Mí přátelé si s tvými poskoky hravě poradí. A já si poradím s tebou.“

Vzápětí se rozpoutal boj. Fénixův řád posilněn tekutým štěstím začínal mít převahu nad Smrtijedy. Morgana zápasila s Voldemortem, který metal kletby čím dal zuřivěji.

„Jsem zklamán Morgano, myslel jsem, že máš lepší vkus.“

„O čem to ksakru mluvíš, Tome?“

Morgana se jen tak tak vyhnula kletbě.

„O Severusovi, drahá. Všiml jsem si, jak ho během boje nenápadně pozoruješ. Škoda, že mě zradil. Nejspíš zaslouží trest. AVADA KEDAVRA!"

Morgana úplně zapomněla, že je čarodějka a instinktivně skočila před Severuse. Proud zeleného světla ji zasáhl přímo do hrudi. Veškerý boj a hluk rázem utichl. Voldemort se otočil k ostatním.

„Tak skončila Vyvolená. Obětovala se pro lásku a tím obětovala vás všechny.“

Smrtijedi i členové Řádu se však ohromeně dívali kamsi za jeho záda. Morgana, kterou všichni viděli mrtvou, se postavila. V tu chvíli ani zdaleka nepřipomínala mladou čarodějku, ale spíše bohyni pomsty. Vlasy ji vlály a kolem celého těla ji šlehaly modré plameny.

„TOME ROJVOJ RADDLE! ZNIČIL JSI MI DĚTSVÍ! PŘIPRAVIL MĚ O RODINU I PŘÁTELE! ALE TO POSLEDNÍ CO MI ZBYLO, SI VZÍT NENECHÁM!“

Raddle poprvé měl strach. Morgana nepotřebovala hůlku, aby vyslala kouzlo, které svět zbaví Voldemorta jednou provždy. Tom jen bezmocně rozpřáhl ruce a skácel se k zemi. Záře kolem Morgany pohasla a stejně jako Raddle, se svezla na zem.