Je to příběh obyčejného člověka, jako jsem já nebo vy, s tím rozdílem, že jeho vnímání reality je poněkud nestandardní. Podívejte se jaké je to žít v tom skutečném světě kde "probuzených" je jen málo.
,,Vítám Tě na mém webu. Tento web jsem si založil za účelem předávat Ti pravdu, kterou si zasloužíš, ale vláda Ti ji tají. Můžete se těšit na odkrývání zatajovaných faktů, svědectví mých známých z celého světa a mé pohledy na věc. "
,,Dutá země
Vážení čtenáři, myslím, že první věc, kterou si zde přečtete, by měl být naprostý základ, a to kde vlastně žijeme. Je jedno, co Vás učili v geologii o zemi jako takové a o její vnitřní struktuře. Nikdo z nich nebyl dole podívat se, co je uvnitř. Myšlenka duté země je stará jako samo lidstvo a zasvěcení se předává z pokolení na pokolení. Vidoucí si jej mohli přečíst ve starobylé architektuře a pro zbytek lidstva je tu systém školství, který je katem přirozené lidské intuici. Je jedno jak šílené vám to připadá, ale já Vám říkam pravdu, za kterou mě za chvíli odsoudíte, nikoli umlčíte.
Důkazy:
Boty Čím více se na Zemi objevuje bot, tím více máme důkazů. Většina výrobců obuvi již začala vyrábět boty se zakřivenou podrážkou.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pohyb vody To, že v řekách teče , je dalším důkazem duté Země. Jak se Země otáčí voda se pohybuje, podobně jako v bubnu pračky. Podobný princip způsobuje příliv a odliv.
Souhvězdí Říkáme tomu souhvězdí. Ve skutečnosti se však jedná o světla z měst, která jsou protilehlá. To, že jsou stále uspořádaná do stejných tvarů, je důkazem toho, že jsou to svítící města a místa. Hvězdy se totiž, jak víme, pohybují."
,,To by jako začátek stačilo" řekl si pro sebe. Opřel se o opěradlo své snad již stoleté židle, dal si ruce za hlavu... pyšný na svou práci. Ten pocit byl odměnou za zprovoznění jeho vysněného webu. Viděl ho jako dítě, které se právě narodilo a doufal, že bude otcem kterého si zaslouží. Sice věděl, že má před sebou ještě spoustu práce, ale jeho poloprázdný hrnek, kde spočívalo trojté espresso a fakt, že nespal už 30 hodin, ho přesvědčil o nároku jeho těla na spánek.
Dlouho se díval na on/off tlačítko, než konečně přesvědčil i poslední buňku svého těla, že už toho dneska bylo dost. Konečně se odhodlal ji zmáčknout. Obrazovka blikla a jeho pokoje se zmocnila tma. Ticho prolomilo jeho dlouhé a procítěné zívnutí. Pomalu se zvedl ze židle, jako to dělával vždycky po dlouhém sezení u PC. Když vstával uslyšel, jak mu křupou jednotlivé klouby v těle, od kotníků přes záda až ke krku. Byl to slastný pocit, konečně se narovnat. Ani si neuvědomoval, jak schoulený před tím počítačem byl. Poslepu nahmatal svou postel a pár máchnutími z ní shodil všechno nesnědené jídlo, odpadky a oblečení, které se tam za jeho dvanácti hodinový maraton nashromáždily. Nadzvedl peřinu a pomalu si lehl. Poslední co si pamatoval, než usnul, bylo křupnutí lupínku pod jeho hlavou.
Probudil se o 10 hodin později, tedy v 13:08 ve čtvrtek odpoledne. Když se převalil na bok zjistil, že si ani zdaleka tak neuklidil postel, jak si myslel. Vzal si z nočního stolku mobil, aby zkontroloval příchozí zprávy. Jeho očekáváni se potvrdilo, nic nového... jeho přítelkyně se s ním pořád nebaví a asi se jí ani nediví. Napíše ji aspoň: ,,Dobré odpoledne, zlato", aby zjistil jak na tom je. Odložil mobil a ještě další 3 minuty se odhodlával vstanout.
Když se odlepil od prostěradla, zjistil, že ten křupavý zvuk při otáčení byly chipsy. Nebylo to poprvé a určitě ani naposledy. Ledabyle je smetl ze svého zmačkaného oblečení a zamířil do kuchyně. Ani nebyl překvapený, když tam uviděl svou matku. Jen to byla taková menší komplikace. ,,No co, pro jídlo se musí dělat oběti" řekl si pro sebe. Nuceně se usmál a pozdravil potichu s nadějí, že si ho nevšimne. Bohužel se mýlil. Podívala se na něj a ani neodpověděla, ale její pohled přímo vyzařoval znechucení nad jeho životem, který vedl. Danniel jen protočil oči vzal si chipsy a šel zpátky do pokoje. Tam prokličkoval mezi odpadky ke své židli. Nerozbalené chipsy položil na stůl a zapnul počítač. ,,No co, trochu ctrl+c a ctrl+v ještě nikoho nezabilo" pomyslel si a pustil se do práce.
O 3 hodiny a 15 poupravených článcích později, mobil ohlásil novou zprávu. Danniel už skoro zapomněl jaký je to slastný zvuk. Netrpělivě otevírá mobil...
