Red Riding Hood (ff - Sterek)

Cesta do neznáma...

Když Stiles vstoupil do lesa pohltila ho značná nervozita. Do jeho žil se vlila dávka adrenalinu z neznámého prostředí. Otáčel hlavu na všechny strany aby si mohl prohlédnout to tak fascinující místo. Slyšel zpěv spousty ptáčků a bzukot hmyzu. Kolem cesty se do dálky rozprostíral zelený koberec z mechu. Vypadá tak měkce a hebce jen se na něj položit. Pomyslel si Stiles když ty zelené polštářky viděl. Ale pokračoval dál v cestě.

Když už nějakou tu dobu šel, začali ho bolet nohy a tak se rozhodl že si na chvíli odpočine. Lehl si do mechu, hlavu si podepřel rukou, košík položil hned vedle sebe a zhluboka vydechl. Když tam tak ležel a poslouchal zvuky lesa, dostal pocit jako by ho někdo pozoroval. Ale snažil se si toho nevšímat. Když to nepřestalo ani po deseti minutách, posadil se a rozhlédl se kolem sebe. Ale nikde nic neviděl. Namluvil si tedy že se mu to zdálo a že už radši zase vyrazí na cestu než začne slunce zapadat. Posbíral si všechny věci a vydal se na cestu která nebyla ani zdaleka ještě u konce. 

Když se začalo sluníčko sklánět k obzoru, měl už Stiles za sebou pořádný kus cesty, Rozhodl se že si najde pěkné místo na přespání. Ještě chvíli šel a pak narazil na místečko nedaleko cesty kde se dal udělat i menší ohníček. Posbíral si okolo několik větviček a klacíků aby mu oheň vydržel celou noc a naskládal je na hromádku. Posadil se a když už bylo šero začal rozdělávat oheň. Udělal si z okolních kamenů kruh aby se oheň nerozšířil a zapálil pár klacíků. Za  chvilku už byla pěkná tma, ale Stilesovi to nevadilo protože se mu povedlo úspěšně hned na poprvé zapálit větvičky.

Když tam tak seděl a pozoroval mihotající se ohýnek dostal zase pocit že ho někdo pozoruje. Rozhlédl se tedy a nalevo od sebe dál v lese kam už nedosahovalo světlo ohně uviděl dvě modře zářící tečky a kousek od nich další dvě ale tentokrát zlaté. Vyděsilo ho co viděl tak si protřel oči a podíval se znovu, ale nic neviděl. Podíval se tedy ještě na druhou stranu, ale ani tam nic neviděl.

"Bože Stilesi už začínáš mít vidiny." Pošeptal sám k sobě a pousmál se nad tím. Byl už dost unavený a tak se rozhodl jít si už lehnou. Ještě před tím ale přiložil do ohně aby mu vydržel co nejdéle. Pak se položil a pořádně se zachumlal do své karkulky a ulehl na mechu. Dopár minut spal jako miminko a tak si nemohl všimnou že ho pozorovali ne jen dva páry modrých a zlatých teček, ale že jich to bylo o hodně víc. 

****

Ráno když se Stiles probudil cítil se překvapivě odpočatě. Zelený koberec v lese byl opravdu měkký a pohodlný. Než se vydal na cestu vzal si kousek z bábovky, kterou měl v košíku. Když dojedl rozházel vyhaslé uhlíky a vydal se na zdánlivě nekončící cestu. 

Když bylo tak poledne procházel zrovna Stiles kolem mýtiny na které rostli opravdu krásné květiny. Rozhodl se proto že nějaké babičce natrhá. Začal trhat a když měl plnou náruč posadil se a rozhodl se že si z některých uplete věneček. Byl tak zabraný do práce že si nevšiml že ho zase pozoruje několik párů zářících očí. 

Dopletl si věneček, sundal si kapuci od karkulky a věneček si nasadil na hlavu. Spokojený se svojí prací sebral kytici a vydal se znovu na cestu. 

Po pár minutách za sebou uslyšel prasknout větvičku. Rychle se otočil, ale za sebou nic neviděl ještě nějakou chvilku prozkoumával cestu za sebou. Pak se otočil směrem co pokračuje jeho cesta a málem dostal infarkt. Předním se tyčil vysoký, svalnatý, mladý muž s havraními vlasy a smaragdovýma očima a shlížel na něj. Když se Stiles vzpamatoval z prvotního šoku začal od muže rychle couvat, ale moc daleko se od něj nedostal protože narazil do někoho dalšího rychle se otočil na další osobu. Byl to chlapec asi v jeho věku s čokoládovýma očima. Za ním si všiml dalších postav stojících a pozorujících jeho osobu. 

Byl strašně vystrašený, srdce mu bilo tak jakoby mu chtělo vyskočit z hrudi a začalo se mu špatně dýchat. Dostával do plic čím dál tím méně kyslíku. I přes skutečnost že věděl že dostává panický záchvat se rozeběhl z cesty směrem do lesa aby se od těch podivných lidí, co se zjevili bůhví odkud, dostal co nejdál. Ale nedostal se moc daleko protože nedostatek kyslíku, které ho měl v plicích minimum způsobil že se mu po pár metrech podlomily kolena a on upadl na zem. Snažil se tak moc nadechnout, ale bylo to jako by se kyslík ze světa vytratil. V poslední chvíli než ztratil vědomí si všiml že k němu někdo přiklekl a další postavy postávali nebo přibíhali k němu. Ale už nerozeznal nic. Poslední myšlenka patřila jeho otci a pak už ztratil vědomí.