Different Love

Not enough good young lady

  Probudila jsem se v mém obrovském pokoji, jenom protože jsem zapomněla zavřít okno minulou noc. Právě teď je léto, venku je okolo 20° teď ráno.
   Co říct o mém pokoji? Normální pokoj s pár policemi, skříní, královskou postelí, zrcadlem a taky pár kousku mého oblečení a nějaké maličkosti které jsem příliš líná uklidit. Vyskočila jsem z postele a hned upadla protože jsem zapomněla na kabel nabíječky na můj telefon "Sakra" zanadávala jsem si pro sebe a zkoukla telefon který doletěl až do půl místnosti, ale byl v pořádku. "Hodina létání je ukončení" řekla jsem mu s úsměvem na tváři a položila ho opatrně na poslet do peřin. Když jsem to dělala zkoukla jsem i čas, jenom 9 am. To ke předece úžasný čas na vstávání v létě.
   Vešla jsem do mé koupelny a udělala každodenní rutinu: mití, čištění a česání a jenom v ručníku jsem přehopkala na styl zajda do mé šatny. Jelikož jsem věděla že dnes bude další horký den, vybrala jsem si krajkové spodní prádlo a jenom legíny od Adidase z poslední kolekce ,co mi děda nechává poslat až z Londýna, sportovní podprsenku která k legínům ladila, ale jelikož znám mého dědu vim jaký drama by jenom z tohohle oblečení dělal vzala jsem si ještě jednu černou košili z mé zbírky, v mém pokoj jsem si na obličej napatlala trochu make-upu a vyčesala vlasy do vysokého culíku. Z postele jsem si vzala telefon a šla dolů za mou drahou rodinou.
  Ty už dávno seděli okolo jídelního stolu a čekaly již pouze na mě se snídaní. "Dobré ráno dědečku" pozdravila jsem dědečka, který seděl jako vždy v čele stolu jako hlava rodiny a dala mu pusu na tvář "Dobré ráno dítě, posad se ,čekáme pouze na tebe" a pokynul mi rukou směrem k mé židli, beze slova jsem se posadila na mé místo vedle matky.
   "Mohrimah snídani" zavolal dědeček naší služebnou, která byla do minuty u stolu a posila čerstvé pečivo, šunku ,sýr a marmeládu. Naše snídaně vždy probíhá v naprosté tichosti ,ale dnes ne "Mayo po snídani přijď do mé pracovny" oznámil mi dědeček "jistě dědeček, jak si přeješ" kývla jsem na souhlas když jsem viděla jeho zamračený výraz. Nějak mě přešla chuť a tak jsem si vzala pouze pul krajíce chleba a trochu šunky, je mi naprosto jasné co chce. Bude řešit můj pozdní příchod včera/dnes v noci. Zvýkala jsem pomalu, tak abych měla stejně jako dědeček. Když se odsunul od stolu, bylo mi jasné že má dojedeno a půjde do pracovny. Zvednul se a pokynul mi abych ho následovala. Odsunula jsem se a vyrazila za dědeček do domu, do jeho pracovny. Šla jsem pomalu, na to aby mi vynadal není třeba pospíchat. I přes to že mě očekával tak jsem zaklepala na tmavé dřevo dveří dědečkovi pracovny "Pojď" vyzval mě dědeček a tak jsem tak učinila "zavři dveře" instrukoval mě, zavřela jsem a došla až ke stolu který byl dominantou téhle místnosti se třemi masivními křesly, jedno za stolem a dvě před stolem.
   Dědeček se z hluboka nadechnul "Vím v kolik a v jakém stavu jsi v noci dorazila mladá dámo" začínala se mu na čele razit hluboká vráska a pomalu zvyšoval hlas "ale..." chtěla jsem se obhajovat "teď mlč" zamračil se ještě víc "nebudeš se takhle chovat a už vůbec se nebudeš do mého domu vracet v takovém stavu, nebudeš se chovat jako tvůj bratr. Aláh je mi svědkem že on už naštěstí dostal rozum a začal se chovat jako rozumný mladý muž. To tě budeme taky muset poslad na studia do ciziny aby jsi se začala chovat normálně" poslední slovo zakřičel až jsem nadskočila "teď jdi do svého pokoje a začni nad sebou přemýšlet" zamračil se na mě a rukou mi ukázal abych šla. Radši jsem nic neříkala, krev ve mě vařila jako blázen, ale s dědou bych hádku nevyhrála.
   Odešla jsem do svého pokoje a do velké černé tašky jsem si začala házet věci na sebe, když byla taška plná zbalila jsem si druhou. V šatně jsem si blékla ještě lehkou bundu a na nohy jsem si nasadila Nike tenisky. Do kabelky jsem si zbalila peněženku, telefon s nabíječkou a také všechny doklady. V telefonu jsem si našla telefonní číslo mojí nejlepší kamarádky Rukiš a zmáčkla volat. Telefon třikrát zazvonil, než se na druhé straně ozval Rukiš hlas "Ahoj Mayo, Co se děje?" ptala se hned "Čau Rukiš, myslíš že bych k tobě mohla hned teď přijet?" zeptala jsem se zpátky "samozřejmě že ano" pousmála jsem se "děkuju, do půl hodinky jsem u tebe "dobře, budu tě čekat" řekla a zavěsila. Přes rameno jsem si hodila jednu tašku, přes to jsem si vzala kabelku a do ruky vzala druhou, z poličky jsem si vzala kličky od mého auta. Žádný kabriolet, ale starý červený Mustang. Pomalu jsem se proplížila domem do garáže, odemkla auto hodila dozadu tašky a vyjela z garáže