Different Love

Good-Good Day

Ulice Istanbulu mi splývaly poměrně rychlou jízdou směrem k Rukiš, nebydlela ve vyhledávané části města, ale to mi je jedno, je to kamarádka a je jedno co za kolik má nebo co má nebo ne, její život je o dost lepší než můj.
   Zaparkovala jsem podél Rukišina činžovního domu, vzala si tašky a zamkla auto. Třemi rychlými kroky jsem došla ke zvonku a zazvonila na zvonek se jménem Aksal. Netrvalo dlouho a bzučení zvonku mi otevřelo dveře do domu ve kterém bylo velké šero, ale věděla jsem kam. Přes schody jsem šla rychle až do Rukišina bytu. Pootevřené vchodové dveře mi naznačily že mužů jít dál. Vlezla jsem do bytu a zavřela za sebou "Ahoj Rukiš" pozravila jsem drobnou zrzku s úsměvem na tváři "Ahoj May" položila jsem si tašky na zem a nechala se vtáhnout do pevného objetí "děkuju že jsem mohla přijít" pustila jsem jí, vyzula si boty a vešla do malého obývacího pokoje, ve kterém byla malá sedací souprava, stolek a televize na malém stolečku "to je to nejlepší. Co si dáš?"usmála se na mě "jenom vodu" usmála jsem se na ní taky a posadila se do pravého rohu sedačky. Po pár minutách se v obýváku objevila Rukiš s tácem na kterém stály dvě sklenice s vodou. "Tady máš" položila tác na stůl a podala mi jednu skleničku "děkuju" pousmála jsem se. "Tak co se stalo?"zeptala se po pár minutách mlčení "děda zase prudil" schrnula jsem to "zlato víš že je pořád stejnej" pohladila mě po rameni "já vim, ale tohle bylo moc" promnula jsem si čelo "povídej" pobídla mě "včera jsem byla venku s pár lidma a dorazila jsem trochu dýl než normálně a už z toho bylo drama" schrnula jsem to "co budeš dělat?" kývla směrem k předsíni k mým taškám "ještě nevim, pár dnu zůstanu v hotelu a pak se uvidí" napila jsem se studené vody "myslíš že je to dobrý nápad?" zeptala se "určitě jo" kývla jsem na souhlas a k přesvědčení sama sebe. "Moc mě mrzí že tady nemůžeš zůstat" posmutna Rukiš "to je pořádku" poplácala jsem ji po stehně "ne, není to v pořádku, chtěla bych aby jsi tady mohla zůstat" z ruky si stáhla gumicku a udělala si culík "netrap se tím" usmála jsem se na ní "v kolik otec přijde?" zeptala jsem se opatrně "až okolo desáté" znovu jsem se napila. "Zkoukneme nějakej film?" nevrhla jsem "to je dobrej nápad" zlepšila se jí o trochu nálada. Její otec prodává v jednom obchodě z hudebními nástroji ,ale hodně pije, všechny poplatky za byt, jídlo a ostatní věci platí Rukiš z její výplaty a ještě k tomu stíhá studovat. Někdy ji opravdu obdivuju. "Výběr nějakej film, víš kde jsou. Udělám zatím popcorn"  usmála se. Zvedla jsem se ze sedačky a otevřela jsem poličku pod televizí a vyndala z první políčky první dva filmy co mi přišli pod ruku. Byl to Hříšný tanec a Láska nebeská. "Našla jsi nějakej?"zeptala se Rukiš ode dveří z kuchyně "jo jo dva, určitě je ztihneme oba" usmála jsem se a dala dvd do přehrávače. Sedla jsem si zpět do rohu sedačky, Rukiš zapla film a začaly jsme se koukat.

    O pár hodin později

   "Opravdu se omlouvám ,že musíš jít" řekla Rukiš když jsem si obula druhou botu, nasadila si lehkou bundu, pobrala tašky a vyšla před byt "to je pořádku" pohladila jsem ji po rameni "drž se" popřála mi "děkuju" usmála jsem se na ní a odešla. Rychle jsem se přesunula z tmy domu do auta a hodila tašky zpět na zadní sedačku. Nastartovala jsem a vyjela do nejbližšího hotelu okolo. Jela jsem pomalu, když auto začalo vydávat podivný zvuk a najednou se z něj začalo kouřit. Rychle jsem zastavila a vylezla z auta. "Tohle se může stát jenom mě" nadávala jsem si pro sebe, rychle jsem zabouchla dveře a otevřela kapotu ze které se kouřilo "sakra" praštila jsem rukama do otevřené kapoty, rukama jsem trochu rozehnala kouř a snažila se vykoumat co se stalo a proč se z auta kouří. Víc jsem se naklonila do auta a dál zkoumala proč moje milovaný auto zrovna teď stávkuje. "Nejede?" ozvalo se za mnou "ááá" zaječela jsem leknutím a praštila se do hlavy o kapotu "promiň, nechtěl jsem tě vyděsit" omlouval se mužský hlas, pomalu jsem se otočila a uviděla muže, tak pěta-dvacet maximálně, s vousy a s dlouhými vlasy v culíku, před sebou měl ruce natažené v obranném gestu "strašně jste mě vyděsil" vykoktala jsem ze sebe asi po pěti vteřinách "to jsem nechtěl" kývnul "všimnul jsem si že ti nejede auto, mám kousek odsud dílnu. Můžu se ti na to kouknout" nabídnul se hned, to je podezřelý "já nevím" pokročila jsem ramena "nic lepšího teď neseženeš" nabízel se dál "tak dobře" kývla jsem na souhlas "jsem Can" natáhnul ke mě ruku "Maya" příjmula jsem jeho ruku ,která byla obvázaná boxerskou páskou, ale nevím proč neviděsilo mě to "zamkni si to, ale radši si věci vem" zandal si ruce do kapes černých jeanů a tak jsem si ho konečně mohla pořádně prohlédnout. Měl na sobě samé tmavé oblečení a koženou bundu se světlou podšívkou ,která bila do očí. Byl takovej tajemnej, na tuhle část Istanbulu až moc slušnej. Zaklapla jsem kapotu, vytáhla tašky a zamkla si auto. Přehodila jsem si tašku přes rameno a nějak civilizovaně všechno pobrala zastavil mě v kroku jeho hlas "pomůžu ti" řek a nastavil ruku, naváhala jsem a dala mu jednu tašku "děkuju" usmála jsem se na něj.
  "Má mě zajímat co taková krásná holka jako ty, dělá v téhle čtvrti a v tuhle dobu?" ptal se, když jsme přešly silnici "radši ne, je to na dlouhý povídání" pokrčila jsem ramena "já mám čas" mrknul na mě "potřebovala jsem oraz" řekla jsem pravdu z půlky "to znám" kývnul a zabočil do velkého průjezdu kde byla zavřená brána. Odemknul dole zámek a otevřel kus brány "dáma první" pokynul mi rukou do tmy "nic tam nikde není, nemusíš se bát" uklidnil mě a tak jsem odhodlaně vešla do tmy, po pár minutách se okolo mě objevilo světlo ze zářivek, Can stál u vypínače a pozoroval mě  "chovej se tu jako doma" položil tašku na zem a mě nezbylo nic jiného než ho pozorovat "když mi půjčíš klíčky od auta tak se ti o to postarám" otevřel vrata brány dokořán "jo, tady" podala jsem mu klíčky s trochou nedůvěry "neboj, nic ti s tím neudělam, jenom opravim" mrknul na mě znova "děkuju, nevím jak je možné že se rozbilo" pokrčila jsem ramena "zjistíme to" řek a odešel cestou kterou jsme spolu prošly.
  Když zmizel za roh, mohla jsem si to tady konečně prohlédnout. Byla to velká budova, dvě patra a tahle dílna, se vším mě neznamím nářadím, v rohu byl stojan s pneumatikami a vedle něj stálo úplně nové Audi, černé a krásná. Na druhé straně byly schody, pomalu jsem k nim došla a stoupla na první schod železného schodiště, všude nahoře byla tma takže jsem viděla pouze tmu a ty schody. Posadila jsem se na ty schody a uviděla moje auto které zatočilo do zatáčky a zaparkovalo na volném místě uprostřed dílny. Can ladným pohybem vystoupil z mého auta, zabouchnul dveře a podíval se na mě "tak se kouknem co mu chybí" řek a sundal si koženou bundu a hodil ji přes stůl s nářadím