The Queen of Surenia✔️

XXII.

Modré nebe nad mohutnými řetězy, které nyní dělaly síťnatou střechu. Už jsem se je chystala roztavit pomocí lávy, avšak to by se do arény nevrhlo dalších 50 vojáků. Opět byli odění v černém brnění a měli meče s černým rukojedlem. Ihned se na mě vrhli. Strop už jsem neměla, ale lávu jsem nakonec stejně použila. Rozlila jsem jí po podlaze, která byla nyní z jedné poloviny tvořena ze sutin a 50ti těl. Vojáci začali ihned křičet bolestí, mě, ač láva protékala okolo kotníků, nepálila. Já byla její zdroj, její pán. Vojáci začali hořet. Chytaly jim černé pláště pod brněním. Opět jsem pohlédla k nebi. Křik mi drásal ušní bubínky.
***
Když veškerý bolestný křik ustal, stáhla jsem lávu zpět a chystala se ji použít na řetězy. Po zemi se nyní povalovaly ohořelé kosti a lebky. Byl to hrozný pohled, který nikomu nepřeji. To však dalších padesát vojáků vtrhlo do arény a s válečným pokřikem se proti mně rozběhli. Tentokrát však část zůstala vzadu, takže jsem vylétla do vzduchu. Téměř okamžitě jsem se bouchla do hlavy o řetězy, zato však mojí tvář jemně ovanul chladný větřík. Ve vzduchu už byla cítit blížící se zima. Přemýšlela jsem, jak utéct a zároveň zastavit všechny vojáky. Rozhodně nemám dostatek lávy, oheň nepostačí,...jistě! Kov! Mohu řetězy snadno zpřetrhat. Snad mám dost energie i magie.
    Uchopila jsem řetěz nad mojí hlavou. Bylo štěstí, že všechny řetězy byly spojené a tvořili síť. Všude tam, kde se kov dotýkal zdi, jsem ho zničila. Kovová síť se ihned začala řítit k zemi. Rychle jsem se teleportovala nad ní, avšak nestihla jsem ve vzduchu chytit rovnováhu a tak jsem chvíli po síti na zem dopadla i já na kolena. Byla jsem vyčerpaná. Z čela mi stékaly studené kapičky potu, můj zrychlený dech se pomalu uklidňoval. Rozhodně už dnes nebudu schopna použít magii. Chtěla jsem vzlétnout a utéct, to by se však 7 vojáků nemuselo zvednout a vytasit meče. Mé srdce vynechalo jeden úder, když se ke mě začali přibližovat. Truhlice se zbraněmi byla nalevo za mnou. Pomalu jsem k ní couvala.
***
V mé noze se okamžitě rozlila ostrá bolest, když mě jeden voják sekl do kolena. Ale oni na tom byli mnohem hůř. Podařilo se mi v bedně vylovit dýku, která byla podobné té, kterou měl ten starý chlap. Zajímalo by mě, kde teď je. Každopádně už jsem propíchla jednoho vojáka. Když se tp stalo, zaslechla jsem jen čvachtavý zvuk a krátké sýpání.
Ruka držící zbraň už mě začínala bolet. Tupá bolest se při každém střetu s jinou zbraní ještě o stupeň zvětšila. Už jsem přestávala doufat.

Zirk
Pomalu jsem otevřel oči a ošil se v nepohodlné posteli. Rozhlédl jsem se po pokoji. Byl prostý, avšak bylo tu mnohem víc postelí. Začal jsem si vybavovat co se stalo...počkat...kde to jsem a kde je Len?!
,,tak už jsi vzhůru" nejednou se ve dveřích naproti objevil Chrizs a usmál se.
,,co se stalo? Kde to js..." měl jsem plno otázek, ale Chrizs mě pohybem ruky zastavil.
,,jsi v té vesnici, kterou rozmetal Khraent. Lidé nás našli v bezvědomí a odnesli sem, na ošetřovnu. Zřejmě jsi dostal mnohem větší ránu než já a Len..." Chrizs sklopil hlavu.
,,je pryč. Ti vojáci jí unesli" dopověděl tiše. Z očí se mi začaly linout slzy. Hlavu jsem si položil do dlaní. Jsem generál Surenijského vojska, ochránce vládců. Zlomený. Zhroutil jsem se, ač jsme měli ještě naději.

Len
Musím utéct, teď nebo nikdy. Pomocí vzduchu jsem šest vojáků odhodila na zem a vyskočila do vzduchu. Máchla jsem křídly a v mžiku jsem byla pryč. Vylétla jsem celkem vysoko, takže se mi naskytl pohled na celou budovu i s arénou. Přesně jak jsem si myslela. Povstalci budovu pomocí magie ukryli, takže nebylo vidět nic, než jen palouk uprostřed lesa. Rozhlédla jsem se. Lesy mě obklopovaly ze všech stran. Nevěděla jsem, kde se nacházím a tak jsem prostě někam letěla. ,zabila jsem 144 lidí. Já je zabila bez špetky slitování. Vzala jsem jim život a zničila 144 rodin'
***
    ,,konečně" vzdychla jsem si když se mi podařilo asi po měsíci ukrást černou kápi. S neviditelností to šlo jako po másle. Samozřejmě jsem se nemohla s křídly ukazovat na veřejnosti, nikdy nevím kde číhá jaký Povstalec. Nějaký záchytný bod, abych věděla kde jsem, jsem ještě nenašla. Putovala jsem Surenií aniž bych věděla kde jsem. Sníh, který nedávno napadl mi napomohl. Ale teď, když už se mohu v pohodě skrýt bez magie se mohu zeptat.
    Nádech...výdech. Vročila jsem do hostince. Všechny pohledy se ke mně stočily, ale jakmile jsem se pohodlně usadila u baru, nikdo si mně dál nevšímal. O chvíli později se vedle mně posadil nějaký chlapec. Podle uniformy to byl Surenijský voják, byl opravdu mladý, mohlo mu být jako mně a už byl v armádě. Tohle byla moje šance zjistit, kde jsem. Už jsem se nadechovala abych promluvila, ale chlapec mě předběhl.
,,co tak sama?"
,,jak jsi poznal že jsem holka?" na jeho otázku jsem neodpověděla, zato jsem na něj nechápavě pohlédla. Poté, co uviděl můj obličej, zalapal po dechu a zůstal zírat s otevřenými ústy.
,,zavři pusu ať ti tam nevletí moucha" můj hlas nevykazoval žádné emoce.
,,j-já jsem" polkl ,,Alex, Surenijský voják" řekl a podal mi ruku. Nevěděla jsem jestli mohu říct jak se jmenuji, ale když mi došlo že tenhle chlapec mě může vzít domů, odhalila jsem se.

Alex
Vešel jsem do hostince, chtěl jsem se ubytovat. Byl jsem unavený z celodenní cesty. Generál nám dál rozkaz, abychom se vydali po Surenii a hledali Strážkyni. Nikdo jsme pořádně ani nevěděli jak vypadá, trenéry a učitele měla soukromé. Když se někomu podařilo ji zahlédnout, jedině v kápi. Dlouhé černé kápi. Když jsem však vkročil do hostince, uviděl jsem postavu zahalenou v kápi, o samotě sedíc u baru, se sklopenou hlavou. Posadil jsem se vedle.
,,co tak sama?" zeptal jsem se.
,,jak jsi poznal že jsem holka?" Moji otázku ignorovala a sama se zeptala. Podívala se na mě a já se zděsil. Přes celou levou polovinu obličeje se jí táhla jizva.

Zduř lidi! Jjsem tu s další kapitolou, tak, Len se podařilo utéct, co? Že se dostane domů je jasné, ale Zirk si přeci myslí, že když použila tolik magie a povedlo se jí zmrzačit pár vojáků Florou, tak prošla změnou. Myslíte si že prošla, a jestli ano tak, je to určitě nějaká fyzická změna?

Mějte se, vaše Stormina Starina Karmina✌️