First & Second Chance [VAV Fanfiction - CZ]

3. kapitola (Hyo Ri)

Když jsme jely autem, hrozně jsem se třásla. Min Hee si mého neklidu všimla. Dorazily jsme k domu Yoon Ha, vevnitř na dvoře i před ním na ulici stala auta, takže jsme byly nuceny zaparkovat o něco dál. Min Hee vypnula motor a obrátila se na mě. 

 "Jsem tu s tebou, až to budeš mít za sebou, půjdem koupit tu tvojí čokoládu. Co ty na to?" řekla mi, abych se uklidnila. 

 "Tak jo," odpověděla jsem jen, protože na víc jsem se nezmohla. Vylezly jsme z auta a vydaly se k brance. Ještě než jsem zazvonila na zvonek vedle ní, mě Min Hee objala. Možná to tak nevypadalo, ale o dost mě to uklidnilo. 

 Stiskla jsem zvonek. Moje srdce se najednou o dost rychleji rozbušilo. Otevřely se dveře a ven vyšel někdo, koho jsem poznávala. Šel cestičkou přes malou zahrádku směrem k nám otevřít. Už v půlce své cesty mě poznal, a tak zrychlil krok. Otevřel nám branku.

 "Tak tebe jsem tu už dlouho neviděl! Ahoj, Hyo Ri!" pozdravil mě vesele.

 "Ahoj, Chung Hyeope. Jak se máš?" řekla jsem na to.

 "Pořád stejně. Pojďte dál, ať tu nestojíme ve dveřích," pozval nás dovnitř. Podívala jsem se na Min Hee, abych v ní našla oporu a sílu, kterou jsem každou chvílí ztrácela víc a víc. Můj doprovod ovšem zjevně zapomněl důvod, proč tu je. Min Hee ani na sekundu neodlepila oči od Chung Hyeopa.

 "Um, tohle je Min Hee. Je to moje dlouholetá kamarádka," představila jsem ji, "A tohle je Chung Hyeop. Je to můj známý a kamarád Yoon Ha."

 "Ahoj, jmenuju se Min Hee," řekla nesměle a mírně se uklonila. V její tváři jsem viděla jemnou červeň. 

 "Ahoj, já jsem Chung Hyeop." Vešli jsme do zahrady a šli cestičkou směrem k domu. Zahrádka byla hezky upravená. Keře byly vytvarovány do různých tvarů, cesta byla lemována růžemi a tulipány a v rohu zahrádky se tyčila třešeň a pod ní byl malý rybníček prokvetlý lekníny. Chung Hyeop nám otevřel dveře a vešli jsme dovnitř. Všechno tu bylo stejné jako před lety. Byly jsme zavedeny do jídelny, kde jsme si s Min Hee sedly a Chung Hyeop nám donesl pití, a pak si sedl k nám.

 "Tak jak bylo v Japonsku?" zeptal se.

 "Bylo tam fajn, první rok to bylo všechno o zvyku a pak to nějak šlo samo," řekla jsem.

 "Yoon Ho se o tobě od prvního půlroku tvého odjezdu vůbec nezmiňoval. Něco se mezi vámi stalo? Odmítal mi o tom cokoliv říct." Byla jsem chvíli potichu, sklopila jsem oči. Nevěděla jsem, co na to říct.

 "My... se už dlouho hádáme. Ani nevím, kdy naposledy jsme vedli nějaký normální rozhovor. Chtěl, abych za ním přijela a já chtěla, ale nemohla jsem. Ze začátku. Pak už jsem sem vůbec přijet nechtěla, protože jsem se bála, co se stane."

 "Ale přesto tu jsi."

 "Dokončila jsem školu, tak jsem se vrátila domů. Dneska tu jsem, abych... se s ním rozešla." Poslední větu jsem spíš tak zašeptala, ale i tak to bylo v tichu domu dobře slyšet.

 "Cože? Proč? Vždyť jste spolu tak hodně dlouho. Určitě je to jenom takový období, vždyť jste se neviděli dva roky. To se to nedá nijak jinak vyřešit?"

 "Asi jo, ale... já si nemyslím, že to má cenu. Chtěla jsem, aby dokázal tolerovat to, že prostě studuju a počkal na mě, ale on..." na chvíli jsem se odmlčela, "Nejsem šťastná, už ne. Chci začít znova."

 "Aha," řekl, "To asi chápu." Najednou se ozval klíček v zámku. Otevřely se dveře. Byli jsme v místnosti vedle, takže jsem nedokázala říct, kdo to je. Slyšela jsem kroky. Chung Hyeop se otočil, aby viděl, kdo přišel. V jídelně se objevily tři osoby: Woo Young, Yoon Ho a ještě někdo, koho jsem neznala. 

 "A hele, kdo se nám to vrátil! Vítejte zpátky," pozdravil je všechny Chung Hyeop.

 "Ahoj, Hyo Ri! Tebe jsem neviděl snad sto let! A kdo je ta mladá krásná dáma vedle tebe?" obrátil se na mě Woo Young.

 "Ahoj, to je Min Hee, kamarádka," představila jsem ji. Oba se navzájem uklonili.

 "Hej, a mě jako nezdravíš?" urazil se na oko Chung Hyeop.

 "Tebe vidím každý den," odsekl Woo Young a obrátil se znovu ke mě a Min Hee, "Vy se asi neznáte, že ne?" Ukázal na neznámého muže. Zakývala jsem hlavou, že ne. Podívala jsem se na něj a uklonila se.

 "Ahoj, jmenuju se Hyo Ri, těší mě," představila jsem se.

 "Já jsem Min Hee. Těší mě."

 "Ahoj, taky mě těší. Jsem Geum Hyuk."

 Podívala jsem se na posledního člověka, kterého jsem nezdravila, Yoon Ha. Také se na mě díval. Mlčeli jsme. Nevěděli jsme, co si říct. Najednou se ozval Chung Hyeop.

 "Woo Youngu, běž pomoct hyungovi vybalit jeho věci. Přece ho nenecháš, aby to dělal sám, zvlášť po tak náročné cestě."

 "A co jako budeš dělat ty?" 

 "Provedu Min Hee po domě," řekl a usmál se na ni. Všichni se až na mě rozeběhli po domě, a když se o to pokusil i Yoon Ho, Chung Hyeop ho zadržel.

 "Ty nikam nejdeš, sedni si a promluv si s ní. Asi si toho máte dost co říct," řekl mu polohlasně. Yoon Ho si s kamennou tváří sedl naproti mně.