Different Love

Am I scared?

Pozorovala jsem z celkem pohodlné, v rámci možností, pozice jak se Canovo svalnaté tělo pouze v tílku pohybuje nad motorem mého auta a něco tam opravuje, přes rameno měl přehozenou bílou utěrku do které si právě otřel ruce a otočil se na mě "dnes už to nedoppravim" oznámil mi "dobře, to je v pořádku" zvedla jsem se ze schodů "ráno to dodělam" kývla jsem na souhlas "moc děkuju, nevíš o nějakém hotelu poblíž?" zeptala jsem se ho s nadějí že celou noc nebudu muset chodit okolo "nejbližší hotel je dvacet minut cesty autem, ale nezkoušel bych to" pokrčil rameny a rozpustil si culík, vlasy se mu rozletěli okolo obličeje "bezva, nevíš kde se tady kde da přespat?" zeptala jsem se ho jako poslední možnost "blízko nikde, ale jestli chceš mám tady volnej pokoj" ukázal palcem nahoru "to nemůžu přijmout" kroutila jsem v záporu hlavou "neukousnu tě" pousmál se, zavřel bránu a zezadu ji na dvakrát zamknul "ty věci si tady klidně nech" řek mi a tak jsem si vzala jenom kabelku. Pomalu jsem ho následovala nahoru po těch schodech, v první patře byla tělocvična s boxovacími pytly a boxovacím ringem, ale Can šel ještě o patro víš a tak jsem ho následovala do druhého a nejvyššího patra, které bylo ještě chráněno brankou na které měl klapku. Vešly jsme do luxusních bytu. Po levé straně za velkým barem byla žluto-černá kuchyň a tím že rozsvítil rozsvítil celé tohle patro, uprostřed patra byla obrovská černá sedačka a na zdi visela veliká televize, na zemi ležel obrovský černý koberec s vysokým chlupem a když si sundal boty automaticky jsem si je zkopla taky. "Támhle je koupelna" ukázal na dveře u linky "a támhle je pokoj kde můžeš dnes přespat" ukázal na poslední dveře v pravo "je tam trochu nepořádek ,ale určitě se to nechá vydržet nebo můžeš zůstat na gauči" řek a posadil se na kraj sedačky "moc děkuju" řekla jsem mu a z kabelky kterou jsem držela v ruce jsem vyndala peníze "vem si je" podala jsem mu je "nechci peníze" odmítnul "jen ber, za hotel bych dala víc a ber to tak že tě ráno ještě okradu o něco k jídlu" řekla jsem mu s úsměvem "stačí když mi dáš něco málo za to auto, víc nechci. Z lednice si vem co chceš, stejně tam toho moc není" pokrčil ramena  "ještě jednou děkuju" usmála jsem se na něj "neděkuj" prošla jsem okolo něj a zastavila se ve dveřích toho pokoje "dobrou noc" usmála jsem se na něj "dobrou" kývnul.
  Vešla jsem do pokoje a na levé straně jsem nasahala vypínač, rozsvítila jsem a odhalil se mi poměrně velký pokoj s dost velkou posteli na které byly pouze tři obrazy ,které jsem opřela o stěnu vedle postele. Sundala jsem si bundu i košili a pouze ve sportovní podprsence a legínách jsem zapadla do černé peřiny. Nemám tušení jak dlouho jsem ležela, ale po pár minutách jsem nevěděla o světě.
  
             Ráno

  Nevím kolik bylo hodin, když me vzbudil tupá rána za dveřmi. Protáhla jsem se, párkrát zívla a vylezla z postele do chladna, určitě v téhle místnosti netopí. Otevřela jsem dveře a už ze dveří "mého" pokoje jsem viděla Cana jak stojí u kuchyňské linky, do půl těla a zase s culíkem. Pomalím krokem jsem došla k velkému baru "Dobré ráno" pozravila jsem ho slušně "Dobrý" řek a otočil se na ne. Ten má ale svalů, problesklo mi hlavou. "Jestli chceš sou tu vajíčka" kývnul hlavou na sporák kde byla velká zelená pánev s míchanými vejci "dobře, děkuju" pousmála jsem se na něj. Obešla jsem bar a z pracovního pultu na lince jsem si vzala černý talíř a odkapávače příbor, kterým jsem si nandala trochu vajec a posadila se zpět k baru, od kud jsem na něj měla perfektní výhled. Jeho svalnaté tělo bylo opřené o kuchyňskou linku a na ruce si namotával boxerskou pásku jako měl včera v noci, když jsme se potkaly, celou celičkou dobu jsem ho pozorovala ale nezapomínala jsem u toho jíst, když měl obě ruce zamotané, hodil pásku na bar kousek ode mě, odpíchnul se od linky a ode šel bez jediného slova, ticho domu ničily pouze jeho těžké kroky po schodech, ale po chvíli jsem ho uslyšela o patro níž. Dojedla jsem, dala nádobí do dřezu, kde už jeden talíř byl a odvážně jsem se vypravila za ním. Našla jsem ho opravdu o patro níž u jednoho boxovacího pytle, který se pouze otřásal pod jeho ranami. Nemám tušení jak dlouho jsem ho pozorovala, ale tak trochu mě to fascinovalo. "Páni" vypadlo ze mě a to ho zarazilo v další ráně "Nikdy jsi neviděla nikoho trénovat?" zeptal se "viděla, ale ne takhle" zakroutila jsem hlavou "takhle?" nechápal "ano takhle" popošla jsem k němu blíž "jak to myslíš?" zeptal se "dobře to myslím" píchla jsem ukazováčkem do pevného pytle. "Umíš boxovat?" zeptal se po chvilce "leda tak ve snu" zasmála jsem se "ale vždycky jsem to chtěla umět" přiznala jsem. "Pojď" natáhnul ke mě ruku, kterou jsem po chvilce váhání přijala, doved mě na konec místnosti a z police vzal žlutou pásku na boxování "natáhni ruce" poslechla jsem ho, nevím proč ale nevadilo mi že mi dává pokyny, chytnul mi nejdřív pravou ruku a pomalu mi ji začal obmotávat páskou pak mi obmotal i levou, vrátil pásku kde ji vzal a bez jediného slova mě za ruku dovedl k pytli u kterého jsme stály předtím. "Hlavní je se soustředit" poradil mi, pomalu si stoupnul za mě až když jsem ucítila jeho horké ruce na stranách mého břicha došlo mi že tady, v domě neznámého muže kterej vzhledem děsí běham pouze ve sportovní podprsence "uvolni se" poradil mi "když se neuvolníš mohla by jsi se zranit, můžeš tím vypustit přebytečnou energii nebi vztek" radil mi dál, vzal mojí ruku do jeho  a dal mi ji do pěsti "pozor na prsty" varoval mě a pak moje i jeho ruka udeřila do pytle "cítíš to? Tu energii" byl tak sakra blízko, že mi byla energie v tu chvíli úplně u ... "jo, je to fajn" zahuhlala jsem, pustil moje ruce  ale nehnul se ode mě "zkus to sama" a tak jsem praštila do pytle sama. Šlo mi to celkem dobře, s jeho pomocí, celou tu dobu na mě byl natisknutej, lehce jsem se hnula blíž k němu a v tu chvíli dole zatroubylo auto. Oba jsme leknutím nadskočily ,ale víc já. Odtáhnul se ode mě a odešel dolu. Zhluboka jsem se nadechla a šla si nahodu pro boty, které jsem si v rychlosti nazula a když jsem se otočila že půjdu dolů napadlo mě jestli mě někdo doma schání, ale o tom silně pochybuju. Proto jsem se na patě otočila a šla dolů, ale na předposlední schodu jsem si zarazila když jsem uviděla policejní auto a policistu jak mluví s Canem.
  "Dobre ráno" pozdravila jsem policistu, když jsem k nim došla "Dobré ráno slečno" kývnul na pozdrav "co se stalo?" zeptala jsem se hned "dnes v ranních hodinách se pár ulic odsud střílelo a pan Can je jeden z hlavních podezdřelích" přenesl váhu z jedné nohy na druhou "Promiňte, ale je to nemožné" zarazila jsem ho v monologu "víte něco slečno?" zeptal se "samozřejmě že vím" založila jsem si ruce na prsou a ať to byl policajt nebo ne koukal mi na prsa, teď se to víc než hodilo "Can byl celou noc se mnou a můžete si domyslet co jsme dělaly" mrkla jsem na něj a v jeho tvářích se objevila červeň "počítejte s tím že se ještě potkáme" zamračil se a odešel. Když zabočil za roh, ucítila jsem na sobě Canův pohled "proč jsi mi pomohla?" zeptal se po chvíli "ty,jsi pomohl mě tak jsem pomohla tobě" pokrčil jsem ramena "tohle je něco jiného. Co když jsem to udělal?" zeptal se když si obléknul tílko a znovu otevřel kapotu mého auto "a udělal?" zeptala jsem se ho "ne" kývnul a zamračil se "nevím proč, ale věřím ti" posadila jsem se na stůl s nářadím a pozorovala jak pracuje na mém autě. Nepromluvil na mě ani jedno slova a přitom mu muselo být jasné že ho pozoruju. Asi po půl hodině zvednul zrak od mého auta a podíval se na mě "hotovo" kývnul "děkuju" řekla jsem slušně a seskočila ze stolu "prosím" řek a hodil po mě klíčky, které jsem jakš takš chytla "dojdu si pro kabelku a vypadnu" otočila jsem se ,ale Canův hlas mě zastavil "nemusíš" otočila jsem se na něj zpátky "to myslíš vážně?" zeptala jsem se překvapeně "jo, ale dnes večer je tu zápas" řek a opřel se o kapotu mého auta "zápas?" zeptala jsem se zvědavě "box" protáhnul si prsty "dobře. Co s tím máš společného? Jestli se můžu zeptat" opřela jsem se o zábradlí schodů "zeptat se můžeš, jiná otázka je to jestli ti odpovim" řek s humorem v hlase "jo, to asi jo" kývla jsem "bude to tady a bylo by lepší kdyby jsi o tom mlčela" odpíchnul se od mého auta "a s kým bych o tom asi měla mluvit?" zeptala jsem se ho a rozhodila ruce do prostoru "takhle jsem to nemyslel" nenechala jsem ho doříct větu "to že děláš něco nelegálního mi došlo dávno" mrkla jsem na něj a vyběhla schody nahoru pro mojí kabelku ,ze které jsem vyndala peněženku a telefon na kterém právě naskočil nový příchozí hovor od Rukiš a tak jsi potažením hovor přijala. "Ahoj Rukiško" pozdravila jsem ji okamžitě "ahoj May, volala mi tvoje máma" řekla mi hned za pozdravem "a co chtěla?" zeptala jsem se otráveně "sháněla se po tobě, myslela si že jsi u mě. Kde vlastně jsi?" vychrlila na mě "klid, jsem v pohodě máti se stará kde nemá" tak trochu jsem vynechala kde jsem "vim jaká tvoje máma je, ale kde jsi?" zeptala se znovu "u jednoho kamaráda, má autodílnu" zahuhlala jsem to poslední "počkej, počkej" zakřičela do telefonu až jsem si ho musela dát pro ten moment dál od ucha "automechanik? Ty máš nějakého kamaráda s autodílnou?" ptala se "potkala jsem ho ,když jsem jela od tebe" přiznala jsem "cože?" zaječela na novo "po cestě do hotelu se mi posralo auto a Can mi pomoch a tak trochu jsem u něj i přespala" řekla jsem jí po pravdě "Can?" zeptala se bez dechu "ano Can" kývla jsem i když mě nemohla vidět "tak dva metry, fousy, dlouhý vlasy a dost sexy?" vyptávala se "jo to je on" souhlasila jsem "Aláhu dej mi sílu" ozvalo se po chvilce ticha "proč?" nechápala jsem "musíš on něj zmizet, ten kluk je vrah" vypadlo z ní "cože?" zaječela jsem teď já "ano, několikrát se o něm bavili u nás v ulici, prý je dost nebezpečnej" řekla se strachem v hlase "ale no tak" klidnila jsem ji "je to pravda" řekla mi dost vyřešeně "tomu nevěřím" zamítla jsem "a nevím co máš zrovna ty za problém s tím že se stavím na vlastní nohy" začínala jsem byt naštvaná "ale May bojím se o tebe" snažila se to zamluvit "ne Rukiš, tebe prostě štve že já jsem se dokázala vymanit z vlivu rodiny a ty ne" a s těmi slovy jsem hovor ukončila a celý telefon vypla.
  "Děje se něco?" ozvalo se za mnou ,ale po tom co mi Rukiš řekla jsem se zvukem Canova hlasu úplně nadskočila "ne ne" zakoktala jsem se "dobře, ale vypadáš jako kdybys viděla ducha" mrknul na mě, prošel okolo mě a jeho tělo se lehce, úplně nenápadně otřelo o to moje. "Jak dlouho tady mužu zůstat?" zeptala jsem se ho na rovinu i když nevím jestli mě až do jeho ložnice slyšel, když se po otevřely dveře od jeho ložnice "jak dlouho budeš chtít, nijak mi tady nepřekážíš" ozvalo se po pár minutách "jestli se nebojíš" vylezl z jeho ložnice a úplně mi jeho vzhled vyrazil dech. Měl na sobě černé vysoké boty, světlé jeany na konci ohrnuté, bílé tričko a na tom černou bundu, vlasy stažené do perfektního culíku a v ruce držel hodně drahé sluneční brýle s tmavě modrými skly. Nevím jak dlouho jsem na něj zírala ,ale probralo mě až to že stál úplně těsně u mě "co krásko, bojíš se?" zeptal se a zastrčil mi pramen vlasů za ucho a jen ztěží jsem zakrývala to jak jsem se v duchu zachvěla "a mám důvod?" zeptala jsem se ho zpátky "měla bys" udělal ještě jeden krok je mě, vzal mojí ruku do jeho, nenápadně si se mnou proplet prsty a položil ji do úrovně jeho pasu, tam kde mu končily jeany, ale něco pod mími prsty bylo divné ,tohle nebylo jeho břicho nebo pásek a když moje prsty víc přitlačil na ten divný předmět, došlo mi co to je. Zbraň