Myslíš si, že víš víc?

32

Byla to zpráva od bratrů. ,,Napadlo nás dát mámě k vánocům nějaký zájezd, co ty na to?"
Musela jsem se začít smát. Mluvili mi přímo z duše. ,,JO! A aspoň na měsíc." odpověděla jsem jim. Při odepisování mi mrzly prsty. Ani ne za minutu mi přišla odpověď. ,,Jen měsíc? Mysleli jsme tak půl rok minimálně."
„Tolik peněz nemam..a navic jste pryc tak si nestezujte." a uklidila jsem telefon, abych si mohla zahřát prsty. Pípl ještě mnohokrát. Připnula jsem Pluta a šla pomalým tempem domu.
Na dovře si už jen lehl a já se pokusila nenápadně dostat do pokoje. ,,Kam jdeš, mladá dámo."
„Eh, do pokoje?"
„Za mnou pojď. A tady si sedni."
Hádám, že se to bude týkat mého chování a že se pokusíš zjistit jestli mezi námi něco bylo.
,,Co to mělo znamenat?" dál jsem přestala poslouchat. Až když už jsem neslyšela ječivý hlas jsem řekla: ,,Už jsi skončila?"
„Ne."
„To mi je líto, ale já končím."
„Ne. Ty nikam nejdeš. Až mi odpovíš."
„A na co? Jestli jsem náhodou nebyla někde u nějakého úchyla? Nebo jestli jsme "něco" prováděly? Tak ne nebyla, sama Amelie mi tohle nabídla a není žádný úchyl. A nic mezi námi není. Ještě něco?" Ničí mě jak tu není. Jak nemohu obejmout to její drobné tělo.
„Kdo tě učí na vánoční?"
„Momentálně nikdo, obě máme podmíněný vyloučení." Jo u Amy to vyloučení není, ale je mi to celkem jedno.
„Takže ona. To je skvělý.Budeš s tou zmijí trávit svůj volný čas. Neříkala náhodou ředitelka, že zařídí aby se to nestalo?"
,,Ne neříkala. A jediná kdo s ní a s tím má problém jsi ty. Tak prosím přestaň mi ničit život."
,,Já že ti ho ničím?"
Na tohle nemam. ,,Vlastně to asi budu já a Amelie, kdo mi ničí život. A teď už si řeš co chceš s kým chceš, ale Amelii do toho už netahej. Dík."
Odešla jsem. Slyšela jsem ještě jak máma nadává. Chtělo se mi brečet. Jak může soudit někoho, když ho vůbec nezná?

Stýskalo se mi po přítomnosti Amelie. Představovala jsem si jak jsem u ní a ona by řekla, že všechno bude v pořádku a ať si dám něco dobrého k jídlu. Myslela jsem na naší pusu. Líbilo se mi to. Znamená to, že jsem na holky? To ale líbí se mi i kluci. Nebo to je jen proto, že jsem k tomu od mala byla vedena? Jenže jakmile jsem začala myslet že by bylo něco víc tak se mi chtělo zvracet. Většinou jsem se soustředila na školu nebo na focení. Nikdy jsem se nestarala o vztahy a kamarády. Měla jsem Bena a ten mi stačil. Věděl všechno dřív než já a dokázal zvednout náladu. Kluka jsem ani nějak nechtěla, měla jsem doma tři bratry a to mi stačilo jako dobrá ukázka mužského chování.

Po zbytek týdne jsem odcházela z domu ve stejný čas jako do školy. Sice ji mohlo dojít, že s vyloučením do školy nemůžu, ale hrála jsem tu hru s ní. Věděla jsem, že ví, že nechodím do školy, ale bylo mi to upřímně jedno. Vánoční bylo už za dva týdny a já neměla ještě možnost pořádně natrénovat sestavy.
Oblečení jsem už měla vybrané. Nebo aspoň nějakou část. A ani jsem neměla dárky. Zapla jsem notebook a začala hledat. Takže mámě knížku, bratrům poukaz na hry a tátovi. Tátovi... bloudila jsem na internetu a doufala jsem, že vyskočí něco wow. Ale nic. Tak jsem z krize zadala "tipy na dárky pro tátu" a první co našel tak byl hrnek. Hrnků máme sice už dost, ale proč ne. Asi hodinu jsem vybírala perfektní hrnek. Nakonec jsem stejně objednala termohrnek na cesty.

Zavřela jsem notebook s pocitem, že dárky už mám. Jenže jsem přemýšlela co dám Amelii. Byla to přeci i moje třídní a i přítelkyně. Můžu ji takhle nazvat? Bere mě ona tak? Otevřela jsem tedy zas počítač a začala hledat znova. Chtěla jsem něco speciálního. Ne bonbonieru nebo svíčku. Musí to být spešl.
Všude se mi však ukazovaly antistresové věci, propisky v prapodivných tvarech nebo bločky. A jako poslední věc na stránce s dárky jsem našla mikinu, kam si můžete dát svůj vlastní text. Zaujalo mě to.
Co třeba Nejlepší profesorka. Ne to ne. To by bylo divný. Nejlepší něco? Ne. Nejlepší tam nebude. Co takhle něco jako Dancer?

Otevřela jsem novou záložku a vyhledala jsem "Dance hoodie" jenže všechny mikiny byly docela přeplácané. Prohlédla jsem deset různých webů a všude nic hezkého. A jako zázrakem jsem objevila jednu šedou mikču s drobnou výšivkou "Dancer" koukla jsem na velikosti a měli poslední M a S. Váhala jsem. Přeci jen je droboučká, ale zas aby ji to nebylo moc velké. Než jsem se však rozhodla tak Mko stihli vyprodat. Fajn o to lehčí rozhodovalní.
Měla jsem už všechny dárky a mohla jsem s klidným srdcem jít spát. Jakmile jsem si však lehla od někud se vzala energie a mě se spát nechtělo. Místo toho bych teď nejradši běhala, skákala nebo jen tančila. Snažila jsem se však v klidu ležet v posteli.

Máma už šla spát. Oblékla jsem si na sebe teplé oblečení a potichu jsem odešla z domu. Nevěděla jsem kam půjdu, ale už zas jsem měla potřebu se jít toulat. Bloumala jsem městem, vyhýbala se keřům a parkům. Koukla jsem ze zvědavosti na čas a bylo půl druhé. „Tolik?" Vyděsila jsem se. Ale stejně jsem nešla domu. Zašla jsem radši ke škole. Stála jsem před obrovskou budovou a připadala jsem si jako malý bezvýznamný člověk. Seděla jsem před vchodem a těšila se až zas budu moct projít dveřmi. Když už byly tři ráno vydala jsem se domu. Nikoho jsem nevzbudila a jakmile mě pohltila postel okamžitě jsem usla.
Zdálo se mi o tanci. Jak na vánočce tančím s Adri a bude tam scéna, kde se jak se máme "políbit". Vyděsilo mě to natolik, že jsem začla hledat scénář. Moc tomu nepomohlo, když jsem ho nenašla. V telefonu jsem našla kontakt "Amelie the first" asi bych ji příště neměla půjčovat telefon. "Nerada ruším rána, jen jsem se chtěla zeptat jestli už je zpracován scénář." A odeslala jsem zprávu. Odpověď mi přišla do pěti minut. „Proč nespíš? Nemáš náhodou volno? Scénář bude hotový až příští týden." Slyšela jsem její hlas, když jsem si četla její zprávu. Chybíš mi.

𝙱𝚎𝚏𝚘𝚛𝚎 𝙸 𝚖𝚎𝚝 𝚢𝚘𝚞, 𝙸 𝚗𝚎𝚟𝚎𝚛 𝚔𝚗𝚎𝚠 𝚝𝚑𝚊𝚝 𝚒𝚝 𝚠𝚊𝚜 𝚙𝚘𝚜𝚜𝚒𝚋𝚕𝚎 𝚝𝚘 𝚖𝚒𝚜𝚜 𝚜𝚘𝚖𝚎𝚘𝚗𝚎 𝚝𝚑𝚒𝚜 𝚋𝚊𝚍𝚕𝚢.
🖤

Já se tak těšila až vám tohle zveřejním 💙 a doufám, že do nového roku vkročíte pravou nohou.

W/love kackaaaa