Alex Rogers- Do posledního dechu (Wafieair 6; Sestra 4; Avengers)

1. Nová hrozba

„S porovnáním druhého organismu se struktura výrazně liší v-”

„Omlouvám se, musím na záchod!” hned vyhrknu, jakmile se mi opět ráno na přednášce zvedne žaludek, tím přeruším řeč pobouřeného profesora a vystřelím z posluchárny dřív než něco stihnul namítnout.

Vážně se za to nesnáším, když ono to jinak nejde ve čtvrtém měsíci gravidity, zvlášť v momentě, kdy nás učí o vnitřnostech organismů. Celkem jsem za tuhle dvouhodinovku byla už čtyřikrát a nedivila bych se, kdyby mě teď profesor vyhodil z vyučování. Ještě že tohle je poslední den závěrečného ročníku, jinak by mne opravdu vyhodili. Ještě zbývá udělat všechny zkoušky, jejichž zápočet jsem splnila před dvěma měsíci a budu osvobozena od školy.

Když už jsem si jistá, že ze mě nic nepůjde, spláchnu záchod a celá bledá v obličeji přejdu k umyvadlu, abych si vypláchla ústa, omyla ruce a obličej a případně i zamaskovala tmavé kruhy pod očima. Sotva se však objevím před zrcadly, povšimnu si v odrazu tmavé drobné osoby v rohu umývárny a vyděšeně vyjeknu.

„Tvé dny byly zpečetěny, těš se na večer!” zaslechnu od ní zasyčení a zmizí v černém oblaku kouře. V tom se mi zamotá hlava a já se sesunu na zem. Pak už nic nevnímám.

***

„Její stav se mi vůbec nelíbí. Je toho na ni dost, potřebovala by zmírnit tempo, jinak se může stát, že potratí,” zaslechnu mumlání, tak odlepím od sebe víčka a zjistím, že se nacházím na ošetřovně Stark Tower se zabodnutou kanylou na hřbetě ruky a ležící na lůžku. Zmateně zamrkám a protřu si oči. Kde jsem se tu kruci vzala?

„Profesor tvrdil, že předtím než ji našel skácenou na podlaze umývárny, zaslechl od ní křik, proto taky raději vyrazil, aby zjistil, co se stalo,” zamumlal další člověk, ke kterému jsem zatím nedokázala přirovnat obličej. Oba dva nejspíš stáli přede dveřmi ošetřovny nebo ve vedlejší místnosti.

„To je zvláštní....ale v její krvi jsem nenalezl nějaká mimozemská specifika, kdyby ji náhodou někdo překvapil a nakazil,” vydechl první.

„Bože Bruci, ty hned myslíš na emzáky, mírni se trochu,” zasmála se žena.

Už mě nebavilo je stále odposlouchávat a nevědět, o koho jde, tak opatrně vstanu, se stojanem s infuzí přejdu ke dveřím a otevřu dveře. Hlava se mi sice trochu motala a v uších jemně hvízdalo, ale i tak dokážu přikročit k dalším dveřím vedlejší místnosti, pootevřít je a zvědavě nakouknout.

„Alex! Co tady k čertu děláš?!” hned si mě všimla a peskovala mě máma, přičemž vstala ze židle a šla mě posadit na pohovku vedle Bruce.

„Omlouvám se, ale šlo vás slyšet až do ošetřovny,” mírně se uchechtnu, prohrábnu si vlasy a rozmrkám tu motavici.

Oba dva se po sobě podívali a vyměnili pohledy.

„Co se stalo? A proč jsem tady?” přeruším to trapné ticho, které nastalo.

„Ve škole jsi omdlela z vyčerpanosti a jak tě hned profesor viděl, zavolal nás,” stručně vysvětlil Bruce.

„No bezva......moment! Proč jako hned volal zrovna vás?!” zamračím se.

Zase oba ztichli a bylo vidět, že něco zatajili.

„Vy jste mě nechali sledovat!” zaraženě vydechnu, jakmile mi to docvakne.

„On ví o tvé situaci a taky že jsme lékaři, tak nechtěl zbytečně studenty vzrušovat s příjezdem sanity,” chtěla to obhájit máma.