Akatsuki, Aneb Úžasná Rodina? ✔

Ti co křičí v němosti

-Tatsuki-

Pomalu svítá. Jak omámená pozoruji vesnici rozléhající se v údolí přede mnou. Je tu ticho.. V hlavě však stále slyším křik mého lidu. Přísahala jsem si, že se sem vrátím jen jednou a to tehdy, kdy budu stát na vrcholu mrtvol zrůd, které vzaly životy mých milovaných. Nečekala jsem, že to bude tak brzy. Pokud toto je den, kdy dovrcholím své pomsty, budu schopná žít dál?

Vlasy stáhnu do culíku a přes tvář natáhnu šátek. Pobídnu tygřici, která se rozběhne z kopce vsříc vesnici.

Nikde ani živáček. Ani hlídka. To si říkají velký národ, když nemají ani stráž na hlídkách? Jako bych to nečekala. Je to stejné, jako tehdy, všechno.

Mou pozornost zaujme mě moc dobře známá cesta. Šla jsem tu tolikrát, že je nemožné zapomenout. Jediný rozdíl je v jiných tyčících se budov na místě, kde předtím staly naše domovy. Vyvolávalo to tu ve mě spoustu vzpomínek, které mi rvaly srdce. Tolik jsem toužila na ně zapomenout. Je to jako mít díru v hrudi. Být na světě, který je stejný, ale to nejdůležitější tu prostě není. Domov, rodina, přátelé..

Projdu o uličku níž, kde se zastavím u větší díry ve skále. Je tu i po tech letech.. ,, Výborně Tatsu. Teď si mě skoro dostala. " udýchaná se podívám na bratra, který nemá ani škrábanec, zatím co já jsem celá domlácena. ,, Když tebe je těžké trefit! Pořád uhýbáš.." Naštvaně nafouknu tváře. Pokaždé si ze mě utahuje. To že on s bratrem jsou talentovaní a vynikají téměř ve všem neznamená, že já budu pozadu! ,, Koncetruj sílu do úderu a soustřeď se na cíl. " Nebudu pozadu. Ne! Já budu lepší než všichni kage! Zatnu pěst, rozběhne se proti bráškovi. Jakmile jsem u něj dostatečně blízko, napřáhnu se a udeřím. ,, Budu silnější! "

Zděsím se, když mi po tváři steče slza. Je to za mnou, tak proč? Slzu rychle setřu a svižnou chůzí se vydám k centru.

I když tu nebyla ani stopa po hlídkách, opatrně jsem se plížila stínem. Zády se opřu ke zdi domu a opatrně nakouknu za roh. Bylo mi divné, že by tady nebyl jediný strážný, ale že kolem budovy, kde drží rukojmí, které pak vyslýchají, vytvoří bariéru, kterou obchází dva strážní? To si říkají jeden z nejmocnějších národů? To abych se začala hádat.

Víc se přitisknu ke zdi a v hlavě si srovnávám informace. Venku jsou dva, každý obchází bariéru jiným směrem. V polovině se střetnou, podruhé se střetnou po třech minutách. Není to moc času, ale dá se to zvládnout. Bariéra bude oříšek, ale nebude to takový problém, jako vnitřek. Pokud tam drží dva členy Akatsuki, bude jich víc. Typovala bych tak tři, možná čtyři víc ne. Výslech sadisty pro ně bude složitý. Bolest jim bude k ničemu, tudíž nic neřekne. Tím pádem se zaměří na toho druhého. Jenže ani jeden nebude mluvit, i kdyby jim ruce, nohy urvali. Bohužel znám jejich metodu a hlavně mají přísun informací, takže o nich ví. Budou na sadistu vytvářet psychický tlak skrze toho druhého. Tady to už hoří. Musí to být rychlé a tiché.

Vyhoupnu se na střechu a přikrčená se plížím k bariéře. přímo pode mnou bude za třicet sekund procházet strážný. Z pouzdra si vytáhnu hadřík s lahvičkou. Trochu tekutiny naliji na hadřík a lahvičku schovám. Vyčkám, až strážný bude na správném místě. Seskočím ze střechy přímo za jeho záda. Hadřík mu přiložím k ústům a počkám, až látka začne působit. Jakmile zapůsobí, strážný upadne do bezvědomí. Vezmu jeho tělo a skryji ho do vedlejší uličky.

To by byl jeden, teď mám tak hoďku než se probudí. Z pouzdra na stehně vytáhnu krátkou čepel a zalezu do stínu uličky. Jakmile druhý, nic netušící strážný projde, zkroutím mu levé zápěstí za záda a ostří přiložím k jeho hrdlu. ,, Zruš tu bariéru a možná tě nechám žít. " Chladně zašeptám u jeho ucha. ,, To radši zemřu.." Hlas se mu třásl a tep zrychlil. Měl strach. ,, Rozmysli si to pořádně a rychle, nemám času nazbyt. " Věděla jsem, že nechce zemřít. Kdo by taky chtěl? Ale je až k smíchu, jak lehkomyslně přemýšlí, jen aby byli věrní. Většinou stejně povolí, jejich život jim je milejší, než životy ostatních. Tak to bylo vždycky. ,, Do-dobrá, ale necháš mě. " Vysouká ze sebe. Ruku mu pustím ,, Buď hodný a nezlob. " znovu zašeptám a čepel stáhnu k sobě.

Jak jsem chtěla zrušil bariéru, což mu chvíli trvalo, ale umožnil mi tak lepší útěkovou cestu. ,, Moc hodný... ale zlobivý. " Zavrním chladně. ,, Udělal jsem, co si chtěla, tam mě nech. " ,, Podívej.." vydechnu ,, Myslíš, že by Tsuchikage chtěl mezi vojáky zrádce? Ulehčím mu práci a zbavím se takřka nežádoucího svědka, který by mohl mluvit. Umlčím tě, čímž Tsuchikagemu udělám službičku. " Pousměji se, i když to nemůže vidět a odrazím se od zdi, o kterou jsem byla opřena. ,, Ne- počkej.. slíbila si mi, že mě necháš žít." Pomalými kroky jdu k němu. ,, Můj lid přísahal věrnost.. a teď je mrtvý." Ostří čepele se zaleskne v měsíčním svitu, než ji zalije horká krev.

Všimnu si jak jeho rty v němosti pohybují, než se bezvládné tělo skácí k zemi.

,, Víš, co mají němí a mrtví společné? Nemluví. "

Běžím dlouhou chodbou a míjím dveře. Mou pozornost mají pouze jedny. Z pouzdra vytáhnu druhou čepel. Vydechnu. Čas se jakoby zpomalí. Dveře zamrznou a při mém doteku se roztříští. Spatřím dva muže stojící u sadisty a třetího, jak drží dobitého blondýna. Čas nabere spět své oprátky, ostří čepelí svižně a přesně projíždí masem. Je to tak rychlé, že se na ně nestačí chytit krev.

Dva dole, teď ten třetí. Nebezpečně rychle se oženu čepelí, kterou vyblokuje. Teprve teď si uvědomuji, kdo přede mnou stojí. Ksicht osob, které mi zabili lid nezapomínám a to platí i pro jeho. Krev v žilách mi začne vřít. ,, Přísahala jsem, že to použiji jen jednou. " Přecedím skrze zuby. Bělmo i vlasy mi zčernají a duhovka nabere sytě modrou barvu. Místnost se ponoří do chladu při uvolnění mé demonní chakry. ,, Oh.. A já myslel, že jsem vás všechny popravil. " Zmetek! Ještě se tím chlubí! ,, Zabiju tě! " 

***†***

Další díl na světě. Ano..trvalo to delší dobu, ale pololetí je pololetí. Já jsem celkem spokojená se známkama a co vy?

No ale řeknu vám.. tak nas*aná jsem u psaní dlouho nebyla. Hezky sedím v první lavici před katedrou, píšu si na noťasu tuhle kapitolu a co se nestane? Aktualizuje se mi stránka a celý obsah dílu? Šel do dža! Ani v historii revize nebyl!

Vlastně ani nevím, zda jsem byla nas*aná, nebo jsem se chtěla smát, nebo brečet. Takový tem pocit : Ty vole... to je v p*deli.. :D

Katsu ♥