Soutěž o nejlepší lektvar ✔ (DOKONČENO)

Soutěž o nejlepší lektvar

Neměl zrovna nejlepší náladu, když se za pomocí přenášedla dopravil spolu s Malfoyem a Grangerovou na mezinárodní soutěž kouzelnických škol ve vaření lektvarů. Nejen, že nesnášel cestování přenášedlem, mnohem raději by se s nimi přemístil (to však, vzhledem k rozsáhlosti akce nebylo dovoleno), ale především by nejraději vůbec nevylézal ze sklepení. Měl jisté pochybnosti o tom, zda ti dva vůbec budou schopni spolupráce, avšak neměl na výběr. V jejich ročníku byli oni dva zkrátka ti nejlepší. Nemohl dopustit, aby s Malfoyem vařil lektvar někdo, kdo nepozná mordovník od šalamounku. Byl si jist, že mu kvůli tomu ještě dorazí velmi nepříjemný dopis od Luciuse Malfoye, ale to mu aktuálně dělalo nejmenší starosti.

Byl nervózní, ale přes jeho pečlivě vystavěnou kamennou masku na tváři neprošla jediná nežádoucí emoce. Vedl děti před sebou mumrajem kouzelníků a svým černým pohledem odrazoval veškeré pokusy o komunikaci. Jen, co nalezli jejich stanoviště, jim úsečně sdělil, aby se ani nehnuli od laboratorního pultu se znakem Bradavic, a odešel, aby našel někoho z pořadatelů a potvrdil jejich účast.

Do soutěže se přihlásilo mnoho škol, k vidění zde byly dívky v bleděmodrých hábitech z francouzských Krásnohůlek, sveřepě se tvářící chlapci ze severského Kruvalu, chlapec a dívka z amerického Stříbrodřeva a další, jejichž názvy ani znaky Severus neznal. Nejblíže ke stanovišti organizátoru pak zahlédl ještě jeden pracovní pult, z nějž mu žaludek udělal přemet.

Nesouhlasně sevřel rty do úzké linky, všímaje si vysoké ženy s drdolem hnědých vlasů tak utaženým, že její kůže na obličeji byla až nepřirozeně napjatá. Akorát byla skloněná k jedné své žačce a s přísným výrazem jí něco sdělovala, proto si Severuse nevšimla, a on si ji tak mohl alespoň letmo prohlédnout, aniž by zpomalil svůj rázný krok. Neviděli se patnáct let, přesně od pádu Pána zla. V ten samý den si sbalila své věci a opustila dům v Tkalcovské ulici. Čas k ní však byl poměrně milosrdný, jak si všiml, ačkoliv ani ji neušetřil několika vrásek. Z bledého obličeje jí trčel stejný hákovitý nos jako jemu a neušlo mu, že se stále oblékala do nejtmavší černě.

Potřásl hlavou, otočil se a došel na stanoviště, načež po přihlášení svých žáků se vrátil oklikou za svými studenty. Překvapilo ho, že se bez jeho dohledu nezakleli, zřejmě přistoupili na jakousi dohodu, v níž hrála hlavní roli ignorace toho druhého.

„Pane Malfoyi, slečno Grangerová," oslovil je skrze zaťaté zuby. „Do soutěže se přihlásila i Akademie slečny Krákavé pro mladé čarodějnice."

„Co je to za školu?" zeptal se Malfoy s nechápavým výrazem.

„Je to dívčí internátní škola, která -" vyhrkla Grangerová, ale Severus ji přerušil.

„Slečno Grangerová, vaše nabiflované vědomosti mě momentálně zajímají pouze v oblasti lektvarů," usadil ji a mírně se k nim naklonil. Hlas ztišil do šepotu, jenž v hlasitém mumraji studentů nebyl téměř slyšet. „Nezáleží na tom, co je to za školu, pane Malfoyi. Pouze na jediném. Vy dva musíte tu školu porazit." V očích mu nebezpečně zablýskalo. „Pokud vyhrajete, dostane vaše kolej padesát bodů. Ano, i Nebelvír, slečno Grangerová. Pokud ne, vaše koleje o stejný počet přijdou."

„I Zmijozel?" vydechl nevěřícně Malfoy.

„Ano, i má vlastní kolej," ujistil ho chladně a narovnal se. „Nezkoušejte mě zklamat. Připravte se. Vyhlašují začátek."

S tím se otočil a odešel na místo určené profesorům a profesorkám, které pro ně bylo vyhrazeno. Do prostoru, kde se lektvary vařily, nadále neměl přístup a jen nervózně zatínal nehty do dlaní ve skrytu dlouhých rukávů svého černého hábitu. Snažil se splynout s tmavým koutem rohu, okolo sebe vystavěl nepropustnou auru, jež každého odrazovala, aby se k němu připojil, přesto se jedna osoba odvážila do jeho osobního prostoru přiblížit.