Popelka//CZ FF✔

1.

           ,,Pojď, prosím. Vždyť je pátek" přemlouvala mě moje jediná kamarádka Molly. Chtěla mě dostat na párty nějakých kluků. Na škole jsem byla teprve měsíc, a proto mě chtěla seznámit s děním ve škole. Museli jsme se přestěhovat, kvůli mojí matce. V San Franciscu dostala novou práci a já byla jen ráda, protože jsem mohla být nablízku svému tátovi. Moji rodiče jsou rozvedení a mě, stejně jako mé dvě mladší sestry, dal soud do péče matce. Já chtěla k taťkovi, ale skutečnost, že moc nevydělává a nemá přizpůsobený byt pro mě, to zhoršovala, takže to soud zamítl. Vždycky jsem se mezi matkou a sestrami cítila jako popelka. Dělala jsem všechno za ně, jen ten princ pořád chyběl. ,,nemůžu, vážně. Někdy jindy" sklonila jsem hlavu. ,,ale tvoje sestry tam jdou a to jsou mladší" oponovala mi. ,,já vím, ale mě by máma nepustila" stiskla jsem rty k sobě. ,,promiň" omluvila jsem se klukovi, do kterého jsem narazila. Měl nádherné hnědé oči a tmavé vlasy, co mu padaly do očí. ,,dávej kurva pozor" rozkřikl se, až jsem sebou cukla. ,,vždyť jsem se ti omluvila" začala jsem si sbírat učebnice ze země, které mi spadly. Onen kluk odešel a já si stoupla. ,,kdo to byl?" otočila jsem se na něj přes rameno. Stál u skříněk s partičkou dalších čtyř kluků. ,,to byl Zayn Malik. O něm a jeho partě se říká, že jsou mafiáni" taky se na ně podívala. ,,Niall Horan, ten blonďák vedle něj, prý má u sebe vždycky tolik drog, že by tě to dokázalo zabít" obeznámila mě s fámy, co kolují po téhle škole. ,,to nemůže být pravda, vždyť je tak roztomilý. Musí to být blbost" zakroutila jsem hlavou a šla dál. ,,zdání klame" doběhla mě. Nechtěla jsem tomu věřit. Můj taťka mi vždycky říkal, že mám člověka prvně poznat, než si o něm udělám obrázek a tak by to měli dělat všichni.

          Mé jméno je Megan, ale radši mám Meg. Je mi šestnáct a chodím do druhého ročníku střední školy. Mé hnědé a rovné vlasy mi padají pod lopatky. S mými sestrami, Rebeccou a Sharlott, jsem si velmi podobná. Jediný rozdíl mezi námi je věk a barva očí. Ony jsou o rok mladší a mají hnědé oči, na rozdíl od mojí zelené. Vypadáme jako trojčata, ale chováme se rozdílně... Celý můj život vážně připomíná můj nejoblíbenější film-popelka. Až na to, že máti není macecha, ale má vlastní matka, bohužel. Nejsem pro ni dcerou, stejně jako ona pro mě matkou. Pro ni i sestry jsem jen nicka a služka. Přeji si den, kdy budu moct odejít a už nikdy je nevidět...

           Víkend byl, jako každý, náročný. Matka a sestry po mně chtěly tolik věcí v tak krátkém časovém intervalu, že jsem se bála, že to nestihnu všechno. ,,do prdele tohle už je po druhé!" rozhodil rukama kluk, do kterého jsem narazila v pátek. ,,omlouvám se" zašeptala jsem. Cítila jsem se tak trapně. ,,Zayne nech tu štětku a pojď si zakouřit" položil mu ruku na rameno nějaký brunet. Věděla jsem, že je z jeho party, ale neznala jsem jméno. ,,co prosím?" zvedla jsem obočí nad oslovením, jakým mě nařknul. ,,nečum tak blbě. Rozdáte si to jindy" brada mi málem spadla až k zemi. Jak takhle může mluvit o děvčatech a ještě k tomu o mně? ,,nikdy jsem s ním nic neměla" obešla jsem ho a vrazila do bruneta ramenem. Tímhle mě vážně urazil. ,,tak sorry kočko" zavolal za mnou, ale já ho ignorovala. Jak mě může v jednu chvíli nazvat štětkou a pak kočkou? Má to v hlavě v pořádku?

          ,,nekecej" začala se usmívat Molly, když jsem ji u oběda řekla, co se stalo. ,,to byl určitě Liam. Ten dokonalý a krásný Liam" opřela si hlavu o ruku a zahleděla se ke stolu, kde seděli. ,,ty jsi zamilovaná až po uši" začala jsem se jí smát a taky se na ně otočila. ,,ne, koukají se sem" rychle odehnala můj pohled. Všichni se na nás ve stejnou chvíli otočili a já cítila, jak mi červenají tváře. ,,už půjdu, musím domů" zvedla jsem se a odnesla nedotčený oběd.

          ,,potřebuju si s tebou promluvit" zavřel mi skříňku kluk s kudrnatými vlasy z Malikovy party. ,,se mnou?" narovnala jsem záda a naklonila hlavu na stranu. ,,jo. Můžeš mi vysvětlit, co to říkáš za sračky? Nic spolu nemáme a ani mít nebudeme" zatnul pěsti. ,,co prosím? Já tě ani neznám" zvedla jsem obočí a chtěla si znovu otevřít skříňku, abych mohla odejít domu, ale on mi do ní bouchnul rukou, až jsem odskočila. ,,ty vole nehraj to na mě. Myslíš si, že tě nepoznám?" povrchně se usmál. Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla. Kdyby nebyl tak nechutně arogantní, tak bych řekla, že je pěkný. ,,tak hele. Jak vidím, tak mě asi fakt nepoznáš, protože já s tebou mluvím poprvé v životě a byla bych ráda, kdyby to bylo i naposledy, protože nepotřebuji, aby mě někdo nařknul z něčeho, co bych v životě nevypustila z úst a teď pozor. Musím domů" odstrčila jsem ho od skříňky, vzala si věci a odešla. Nepobírala jsem, co se právě odehrálo. Co si o sobě myslí?!

          ,,kde jsi? Máš deset minut zpoždění!" křičela na mě matka hned v chodbě. Za to může kudrnáč! ,,omlouvám se" sklonila jsem hlavu. ,,padej! Dělej! Za tohle dostaneš trest" poslala mě pryč. V duchu jsem začala kudrnáči nadávat do všech možných zvířátek. Celou cestu jsem nad tím přemýšlela a došla jsem k závěru, že si mě spletl s někým jiným, nebo s jednou z mých sester.

            ,,stůj kurva" vzal mě za paži a trhl s ní, takže mě zastavil. ,,hele kudrnáči. Nehodlám poslouchat tvoje kecy o tom, že říkám, že spolu něco..." ,,ne, tohle k tobě nechci. Sorry, vážně jsem si tě spletl" skočil mi do řeči a já měla chuť mu za to jednu vrazit. Nesnášela jsem, když mi někdo skákal do řeči. Za kudrnáčem stáli všichni z jeho party, což mě trochu znepokojovalo. ,,hádám, že s jednou z mých sester, že?" sladce jsem se usmála a sledovala, jak jeho smaragdově zelené oči potemněly. ,,asi" pokrčil lhostejně rameny. ,,ale tebe jsem ještě neměl. Jsi tu nová?" trochu jsem se zamračila nad jeho první větou. ,,ani mít nebudeš" zavrčela jsem mu do obličeje a odešla. Nestála jsem o ty pohledy všech na chodbě, že se bavím s údajným mafiánem a hlavně jsem nestála o pohledy jeho blbé partičky.