Popelka//CZ FF✔

2.

,,tohle udělej do zítra" daly mi na stůl sestry nějaké papíry, nejspíš s úkoly. Povzdechla jsem si a přikývla. Složila jsem si obličej do dlaní, když odešly. Nic jiného mi nezbývalo. Když bych odmítla, tak bych se mohla začít bát o své zdraví. Když jsme byly mladší, mně bylo asi osm a jim sedm, tak mě shodily ze schodů kvůli tomu, že jsem jim odmítla uklidit pokoj. Od té doby mám na břiše jizvu. Skoro nikdo o ní neví, protože jsem ani neměla důvod to někomu říkat, ale hlavně jsem se styděla. Trvá to už tolik let. Přesně od doby, kdy se máma s tátou rozvedli. Osm let...

,,o co těm klukům jde?" naštvaně jsem si sedla k Molly na obědě a přes rameno se ohlédla ke stolu jejich party. Už to byl druhý týden, co si mě kudrnáč spletl a mně se pořád zdálo, že se ke mně lísají čím dál víc. ,,líbíš se jim! A taky jsi pro ně nová výzva" našpulila rty. ,,no dovol? Jaká výzva?" zamračila jsem se a pohled přesunula na ní. ,,všechny holky z téhle školy se aspoň jednou vyspaly s jedním z nich. Věř mi. Úplně všechny. Jen ty, když jsi nová, jsi s nikým z nich nebyla a oni se asi předhání, který z nich to bude" vysvětlila mi. ,,nikdo proboha! Ani jeden z nich" po celém těle mi naskočila husina, když jsem jen pomyslela na to, že bych s někým z nich byla. ,,s kým jsi byla ty?" řekla jsem výsměšným tónem. ,,dostal mě Niall. Vždyť sama víš, jak je roztomilý" posmutněla, ale pak se hned rozzářila. ,,zítra je u nich párty. Půjdeme ne?" vypadala jako malé dítě o Vánocích. ,,ve čtvrtek? Sis něco vzala?" zvedla jsem obočí a nevěřícně jsem zakroutila hlavou. ,,Oni musí být ve všem jiní, proto čtvrtek. A hlavně máš narozeniny" zakmitala obočím. ,,já vím, ale nikam nepůjdu. Zase to budu trávit doma" povzdechla jsem si. Stejně, jako uplynulých osm let. Matka ani sestry si nevzpomenou, zajdu za taťkou na čaj a půjdu zase domů. Nic zvláštního. ,,musíš se aspoň jednou odvázat!" zkoušela mě přemluvit. ,,vážně to nejde" zakroutila jsem hlavou. ,,tak jindy" posmutněla. Bylo mi to líto, ráda bych to trávila jinak, ale nešlo to.

,,ani náhodou" zkoušela jsem odbýt kudrnáče, ale nenechal se. ,,notak kočko. Jednou" zastavil mě a opřel mě o skříňky. Vůbec se mi nelíbilo, k čemu se schylovalo. ,,já ti říkám, že ne. Ani mě nehne" pokusila jsem se vymanit z jeho sevření, ale bez úspěchu. ,,když nechceš dneska na párty, tak zítra tě jeden z nás vyzvedne v sedm. Buď připravená" pustil mě a zmizel v davu lidí. Co prosím? Nikam nepůjdu a už vůbec ne s někým z nich!!

,,ahoj tati" objala jsem ho. ,,ahoj zlatíčko" objetí mi oplatil. ,,promiň, se jsem se nestavila dřív, mám toho teď ve škole moc" odtáhla jsem se od něj. ,,já to chápu. Všechno nejlepší" dal mi velkou čokoládu a nějaké peníze. ,,ne tati, čokoládě neodolám, ale tohle si nech" vrátila jsem mu peníze. Věděla jsem, že nemá na rozhazování. ,,Meg nech si to" odmítal si to vzít. ,,já to myslím vážně. Nechci to" dala jsem mu to do kapsy od košile. ,,tak dobře no... Slibuji, že až ti bude osmnáct, tak ti dám auto a peníze na řidičák. Dáš si čaj?" přikývla jsem a sedla si na sedačku. Táta neměl velký byt, ale byl útulný a mně se líbil. ,,Maliana zase zapomněla?" zeptal se, když přede mě postavil čaj. Má povedená matka. Přikývla jsem a nic si z toho nedělala. Zvykla jsem si.

,,Megan pojď dolů!" zakřičela na mě matka zezdola. Zvedla jsem se od stolu a šla k ní. Zarazila jsem se a pomalu sešla poslední schod. V obýváku stál Niall s kyticí růží. ,,co tady děláš?" zavrčela jsem na něj. Jo, jsem jako hlídací pes. ,,všechno nejlepší k narozeninám, krásko" políbil mě na tvář a do rukou mi dal růže. Bylo jich tam přesně sedmnáct. ,,kdy jsi měla narozeniny?" otevřely ústa sestry. ,,včera" nevěnovala jsem jim pohled. Nesnasela jsem je a bylo hodně trapné, když se zeptaly. ,,včera jsi to odmítla, takže ti to vynahradíme tenhle víkend" usmál se Niall. Eh, cože? ,,co prosím? Víkend?" nechápala jsem celou situaci. Spala jsem snad? Byl to jen sen? ,,co bude o víkendu?" přišla do obýváku i matka. Ani jsem si nevšimla kdy odešla. ,,máme rande" zazubil se na ní. ,,nemáme!" vykřikla jsem. To si dovolil moc. ,,ale máme" otočil se ke mně čelem a trochu se zamračil. O co mu sakra šlo?! ,,Nialle já tě zabiju. Nikam nepůjdu a už vůbec nemáme žádné rande!" dala jsem kytici na křeslo a založila si ruce na hrudi. ,,nemluv už radši. Mohl bych si ji na víkend půjčit? V pondělí ji odvezu i do školy" otočil se k matce a já se modlila, aby odmítla. ,,no... Kam ji chceš vzít?" hnusně se na mě podívala. Prosím, ať odmítne. ,,to je tajemství" ďábelsky se usmál. ,,Meg běž si zabalit. Na tři dny" mrkl na mě i přes to, že matka stále nesvolila. Poraženě jsem si povzdechla, vzala si růže a odešla do pokoje. Po celém mém těle létali motýlci. Bylo to od něj vážně strašně krásné. On mě zná dá se říct dva týdny a vzpomene si na mé narozeniny a matka ne... Jak vůbec ví, že mám narozeniny?!

,,děkuju, Niallíku. Je to vážně hezký a hodně to pro mě znamená" natáhla jsem ruku k růžím a přejela prsty po okvětních lístkách jedné z nich. Niallík. To se mi k němu moc nehodilo, protože to byl tvrdý mafián, jak se říkalo po škole, ale bylo to roztomilé. ,,ještě to není všechno, krásko. Můžeme?" vzal mi tašku. ,,jo, ale přestaň mi tak říkat" následovala jsem ho z pokoje. ,,ty jsi mi taky řekla přezdívkou" našpulil rty. Nedivila jsem se, že Molly dostal. Vážně byl k sežrání. ,,mějte se" zavolala jsem do obýváku. Byla jsem šťastná, že aspoň jeden víkend budu mít volný. Bez sester, bez matky, bez stresu. ,,tohle... Je tvoje?" přejela jsem prsty po černém laku jeho auta. Od Molly jsem zjistila, že všem je už osmnáct, ale jsou ve třetím ročníku, protože nastoupili o rok později. Nikdo prý nevěděl proč. ,,jasně že jo. Nasedej" opatrně jsem si sedla a zavřela dveře. Byla to nádhera.

,,co děláme na letišti?" nechápala jsem, když jsme vystoupili. ,,sakra věř mi. Já ani kluci tě nehodláme zabít. Prostě ti chceme udělat hezké narozeniny" sladce se usmál. A pak mě dostat do postele? Zeptala jsem se ho v duchu. ,,pojď" vzal mě kolem ramen a šli jsme nějakým postranním vchodem. ,,neboj se" zavázal mi oči šátkem a dál mě vedl on.

,,teď se nelekni" zastavil Niall a já vykřikla, když mě někdo vzal do náruče. ,,fuj kudrnáči přestaň používat tolik voňavky" ohrnula jsem nosa držela se ho jako klíště. Zjistila jsem, že je to on jedn díky sáhnutí na jeho vlasy. Divné. Bylo mi hrozně trapně. Já taky nejsem úplně nejlehčí. ,,to mu říkáme pořád" ozval se hlas tmavovlase, do kterého jsem narazila a mé tváře nabraly červenou barvu. Vážně jsou tu všichni?!