Akatsuki, Aneb Úžasná Rodina? ✔

Sladké lži

Tuto kapitolu bych ráda věnovala kymca1 <3 😜
**†**

-Katsu-

Jako vždy po dokončení mise trčím v zrskově kanceláři. Ono totiž nestačí podat klasické hlášení, ne.. On to chce popsat do podrobna a běda abych vynechala sebemenší detail. By mě zajímalo, kdo si to za vymyslel. Že ony ty změny vždy probíhají, když tu nejsem a přitom by se takové věci měli probírat a domlouvat v přítomnosti všech. Zvláštní.. Poslední dobou tech změn je čím dál víc. Nemluvě o chování a morálce ostatních členů. Přijde mi, jako by mi stále něco unikalo.

,, Tímhle bych tuto misi prohlásil za dokončenou. " Zrzek srovná štos papírů a položí je do poloplné police různých dokumentů a složek. Upřímně mu nezávidím pozici šéfa. Mě by z tech papírů dřív, nebo pozdeěji hráblo. Natož ještě se v nich vyznat. V tomhle má u mě velký respekt. ,, Hnm.. Takže mám volno. Si konečně napustím horkou vanu se spoustou bublinek. " podepřu si hlavu a rozplývám se nad představou, jak mé tělo přijímá teplo od vody a všechny starosti odplouvají daleko pryč. No jo..ještě víno a sem tam do rohu místnosti svíčku a buše to perfektní..

,, Nerad ti kazím plány, ale potřeboval bych jednu malou službičku. " Při slově službička, jsem se musela v duchu ušklíbnout. Copak by šlo, aby úchylná Katsu neslyšela  dvojsmysl? Nah. Jsem strašná, co se týče tohoto. Obvzlášť, když mluvím s Hidanem. Tam je to ale oboustranné. ,, Ale vůbec. Povídej, jakou službičku po mě náš šéf chce? " Lišácky se usměji a podepřenou hlavu natočím na bok.

Potěší mě, když se jeho koutky pozvednou do slabého úsměvu. Takto o samotě je jiný, než před celou bandou. Je víc uvolněný a hlavně milý. ,, Je až neskutečné, jaké prasárny se ti honí hlavou.. Nic takového po tobě nechci. " ,, Rozhodně menší než Hidanovi. " Uchechtnu se. Kdyby jen věděl. Díky Jashinu, že tu nikdo nečte myšlenky, by se do země propad, jaký úchylárny se nám tu honí hlavou. Vlastně..a komu ne. Určitě i ta nejsvatější duše aspoň jednou pomýšlel a na něco trochu lechtivého.

,, Přestává se mi tato konverzace líbit, tak ti radši řeknu o co jde. Potřebuji abys nakoupila tyto věci. Máš tam i, u koho co sehnat kvalitního za výhodnou cenu. " Do ruk mi vrazí papírek se seznamem různých předmětů. Seznam si začnu pročítat a nepřestávám se divit, co všechno tam je. Nejvíc mě zarazila položka, u které nemám tušení, co by to mělo byt. ,,Ahm..prosím tě..co je ten "Patapuf"? " ,, Záleží na tom, co si pod tím představíš ty. "  nechápavě se na Peina podívám. Si ze mě dělá prdel, či co? ,, Dá se to sníst? " Jo. Pokud se to dá sníst, tak s tím Patapufem nemám problém. ,, Pokud budeš chtít. " Pokrčí rameny. Jak jako pokud budu chtít? Co to kurňa.. Ty vole! Ze mě děláš dobrýho debila! ,, Vezmi to, co si myslíš, že "Patapuf" je. " ,, A kde to mám sehnat? Není tu napsaný prodejce. " ,, Jak jsem řekl. Je to to, co si ty představíš. A teď mě omluv, mám ještě spoustu práce. "

To se mou jako právě vyjebal? Ty kokos! Ten mi dobře zamotal hlavu! Patapuf...naah! Mě asi hrkne!

x  x  x

Zdrcená po táhnoucím se nákupu padnu na postel. Nejtěžší byl ten slavnej Patapuf.. Zní to jako nevinné jemňoučké stvoření, tak jsem koupila bílého, plyšového králíka s roztomilým kukuč. ,, Kjálišci jsou pšeši ňunišky.. No ne, Toki? ... Huh? Toki? Tomi?! " Grr..kde ten kocour zas chrní?!

Nasupěně a znaveně zároveň vstanu, nějak se dobelhám ke dveřím, přes chodbu až do Tobiho pokoje. ,, Uh..to je dálka.. Tobi?? Si tu? " Houknu do pokoje, při čemž se.mi odpovědi dostane jen mňoukání malé, šedé, chlupaté koule rozplesklé na spícím - hádejte kom..Ano! Tobim!

,, Hey, Tobi..Spát máš v noci.." Šťouchnu do něj. Po jeho odezvě v podobě pazvuku, mi začne vřít krev v žilách. Tak a dost! Chrnět budeš, až po večerce, která je za čtyři hodiny! Vemu Tokiho a položím ho na zem. Potichu se po čtyřech přemístím nad Tobiho. Jako šelma číhající na svou kořist, pozoruji každičká jeho nádech a výdech. Nyní je tak bezmocný a zranitelný. Tentokrát jsme já ta, co je silnější. Záleží na mě, jak jeho osud bude pokračovat. Mohu jej umlčet navěky, ale to by nebyla taková zábava. Proto se rozhodnu ho trochu pozlobit.

Opatrně sundám masku, která skrývá jeho tvář před světem. Jemně položil svou dlaň na jeho tvář, skloním se k jeho tváři a dám mu letmou pusu na koutek. ,, Rin..." Vydechne tiše. ,, Ne..Tygřík, Obito.." Usměji se a tvář mu pohladím. ,, Dlouho už ne... " Nad jeho slovo se zarazím. Neměla bych jim dávat velkou vaku, přece jen mluví ze spaní. Ale..člověk prý ve snu říká pravdu.. Zvědavost mi nedá a začnu se vyptávat. ,, Jak dlouho? " ,, Při úplňku.. zemře... Démon bude náš, Rin. " Nemohu věřit vlastním uším. Pokud toto je pravda.. Ne. Prvně si to musím ověřit. Teprve tehdy, kdy to budu mít podložené, mohu těmto slovům plně věřit.

Narovnám se a sednu na jeho břicho. pořádně se napřáhnu a jedna mu přistane. Pokojem se rozlehne plesknutí následované brbláním. ,, Tak si vzhůru? "  Řeknu neutrálně a své oči zabodávám to tech jeho. ,, To mě musíš mlátit? " ,, Spát můžeš v noci. Teď mám pár otázek. " Tobi si znaveně promne kořen nosu. ,, No tak mluv.." ,, K čemu jsem mela hrát to divadlo na Sasukeho? " Nadzvednu jedno obočí a netrpělivě čekám na odpověď, ke které se Obito jaksi nemá.

,, Já čekám. " Popoženu ho, jelikož mi dochází trpělivost. Jen si povzdechne a podepře se na loktech. ,, Řekněme, že technika, na ovlivnění jeho mysli, mi nevyšla, tudíž jsem jednal pohotově. Vím, že si ten den schytala ránu od Deidary, ale i tak se ti ho povedlo ovlivnit, i když ti ublížil. "  Mlčky mu hledím do očí, po chvíli povolím a s klidem se zeptám na další otázku. ,, K čemu ho vlastně potřebuješ? " ,, Vzhledem k Itachimu zdravotnímu stavu, ztrácíme jeho schopnosti, proto potřebuji Sasukeho, jako náhradu. " ,, Ach tak.. A.. K čemu potřebuješ mě? " Zapřu se rukama u jeho hlavy a skloním se blíž. ,, Myslím, že to vysvětlovat nemusím.. Přece jen.. Byla by škoda zabíjet někoho, jako jsi ty. " Jeho dlaň se dotkne mé tváře. Prudce se narovnán a vstanu. ,, Dík za odpovědi. Teď můžu klidně spát. Dobrou, Obito. " Zavřu za sebou dveře a dlouhou chodbou se vydán do Koupelny.

Horká voda uvolňuje Každičká sval v mém těle. Je to úžasný pocit. Tentokrát starosti zůstávají na svém místě. Obitova slova mi nasadila brouka do hlavy. Jaká slova jsou pravdivá? Kdo to zde ovládá, Pein, nebo Obito? Proč tu jsem? Proč mě vyhledali? A další a další otázky začínající na Proč mi lítaly hlavou. Mnoho otázek, ale žádná odpověď.

****†****

Zdravíčko. Chtěla bych všem popřát krásné vánoční svátky a šťastný Nový rok. Doufám, že jste měli krásné chvíle s rodinou a dostali nějaký ten pěkný dárek. A hlavně doufám, že vás taky tak bolí břuch od přežrání cukrovím 😀

**†**

Pravda, je taková, že tento příběh ztrácí čtenáře. Ona tlustá čára nyní opravnu prudce klesá do toho krásnýho bílého záchodu. Nebudem si lhát. Ztrácím motivaci k tomuto příběhu. Jednou jsem si řekla, že ho dokončím, tak ho dokončím. (Hlavně kvůli kamarádce.)

Tento příběh byl (myslím) první a za tu dobu, co jsem na wattpadu se vyvíjí zároveň se mnou. Technika psaní, styl psaní.. Dalo by se říct, že jsem zde vyzkoušela téměř vše.

**†**

Pokud chcete, aby tento příběh co nejrychleji docílil svého konce, podpořte mě a motivujte <3 záleží právě na vás, jak to bude.

Vaše Katsu~<3