,,Víš co je vtipný? Že já to tam nevidím. Nevím co to je, ale nejspíš to můžeš přečíst jen ty." I Finn nejdříve nic neviděl, ale hned se opravil. Došlo jim, že i on má v sobě Conatuse. ,,Někde jsem slyšel, že se královna bojí pavouků, protože jí prej jeden zabil otce." Netušila kde k tomu přišel, ale soudě podle jeho výrazu si to tak nějak domyslel. ,,Ty jseš tak blbej až jseš chytrej. Nedává to smysl, já vím, ale pamatuješ si co nám říkala doktorka? Že královna se bojí založit si rodinu, proto vládne sama." Plácla se čela. Ještě zjistit co teď mají dělat. ,,Projděte modrým s myšlenkou. Pouze tak můžete získat poklad." Přímo před nimi se zjevil hologram doktorky Songové, a jen co to dořekl, zase zmizel. ,,Jo, to nám pomohlo." Utrousil. Dlouhou chvíli se nic nedělo, oba dva přemýšleli co by to mohlo znamenat. ,,Mám to! Projděte modrým - tím myslí lasery a s myšlenkou čeho se královna nejvíce bojí." Rozzářil se nadšením když na to přišel. Všiml si, že když myslí na královnin strach, červené lasery bliknou modře. Vysvětlil to i Katherine, a jakmile to pochopila i ona, začali na to oba myslet. Lasery zmodraly, ale nesměli myslet na nic jiného. ,,Projděte, máme tím zřejmě projít co? To se mi moc nechce." Usměje se dívka. ,,Asi nám nic jiného nezbývá." Bez rozmýšlení vběhl přímo proti laserům. Katherine neotálela a rozběhla se za ním. Stihla to jen tak tak, ještě stačila spatřit jak se mění zpět na červené. Dopadla na tvrdou zem hned vedle Finna. Leželi v tmavé místnosti, kterou Katherine i přes tmu poznávala. Z rohu místnosti vycházeli dvě osoby, přičemž musela šťouchnout do Finna aby se postavil a následně uklonil, protože přicházela královna. ,,Povstaňte. Jako jedni z mála jste to zvládli zdolat do tří hodin. Jiní to buďto vzdali, nebo jsou stále někde v lese hledají," odmlčela se a podívala se na doktorku Songovou. ,,Společně s Olivií jsme se shodly, že už jste dostatečně silní na to, abyste šli to války a bojovali po našem boku. Dnes opět poobědváte se mnou a zítra brzy ráno vyrazíte." Pokynula jim aby jí následovali až do velké jídelny, kde se všichni najedli. Když po obědě procházeli palácem zpět na pokoje, všiml si Tobias zeleného kamene v královnině trůnu. ,,Kámen času, musíme pro něj zajít. Samozřejmě ne teď, ale třeba v noci bychom se pro něj mohli stavit, aniž by si někdo něčeho všiml." Katherine kámen koutkem oka také spatřila, ovšem neotočila se.
Poté co došla do pokoje, svalila se na postel a přemýšlela. ,,Vyměnila jsi mě za Finna, pořád se bavíš s ním a na mě úplně kašleš. Jenom když něco potřebuješ, tak ze zeptáš mě, ale to je všechno." V jeho hlase byl slyšet smích, takže to nebrala nějak vážně i když měl v podstatě pravdu. ,,Já vím co k němu cítíš Katherine. Ale radím ti, nenech se unést, bylo by to špatné, věř mi." Uvědomila si, že Tobias poslední dobou chová více inteligentně než v laboratoři. ,,To je složitý, já nevím co k němu cítím. Možná to je láska, tu jsem ještě nikdy nezažila." Zamyslela se, ale dále už nikdo nic neříkal. Do konce dne mohla dělat co chtěla, ovšem pouze ve svém pokoji. A tak začala s Tobiasem vymýšlet plán na večer, kdy si hodlali vzít zpět svůj majetek. ,,Mám pocit, že s mou neviditelností to bude lehčí než bez ní, o hodně. A kdyby se to nějak nepovedlo, nemůžou mě ani zastřelit." Pousmála se nad svojí výhodou. Vzápětí se Tobias rozkašlal. Cítila jeho bolest, ale takovou, jako sama nikdy nezažila. Bolelo jí u srdce při pomyšlení na to, jak musí trpět, když jen jí je na umření. Ale jak rychle to přišlo, tak rychle to odešlo. Ze sekundy na sekundu bolest ustala, Tobias přestal kašlat, a vše bylo zase v pořádku. ,,Netušila jsem že i paraziti můžou mít kašel." Nijak na to neodpověděl, tak se začali připravovat na večer.
,,Královna vás chce vidět. Pojďte se mnou prosím." Za Katherine přišel sluha, který jí následně i doprovodil. ,,Tak ten nám solidně zkazil plány. Ale co se dá dělat, musíš jít." Občas jí Tobias připadal že se chová divně, ale to moc to nebrala na vědomí. Došli opět do sálu ke královně sedící na svém bílém trůnu, na kterém se tyčil zelený kámen nekonečna. Hned vedle Katherine stál Finn. Lehce se na něj pousmála a podívala se na královnu. Vstala ze svého trůnu projela místnost pohledem. Než ze sebe stačila vydat hlásku, Katherine se zamlžilo před očima a spadla na tvrdou zemi.
Probrala ze na trávě někde v lese, kde kromě ní nebylo ani živáčka. ,,To se mi nelíbí." Řekla Tobiasovi, ale odpověď nedostala. Jako by byla prázdná, bez života když najednou necítila jeho přítomnost. ,,Tobiasi kde jsi, kam jsi zmizel?!" Rozkřikla se po lese, kde se její hlas rozléhal dál a dál. Sedla si na zem a rozhlížela se dokola ,,Tady tě neuslyší." I poslepu poznala ten důvěrně známý hlas. ,,Adele? Jsi to ty?" Otočila se za hlasem. ,,Ano, jsem to já. Nemám moc času než se spojení které jsem vytvořila zhroutí, proto budu stručná. Zbav se ho a zabí ho." Katherine nechápala jaké spojení má na mysli, koho se má zbavit a zabít.
,,Koho?"
,,Tobiase. Vím co je zač, když ho poslechneš, zničíš tím sebe i celou planetu. Prosím, neudělej špatné rozhodnutí."
ČTEŠ
Dark Sea (Marvel)
Fantasy,,Kde jsi. Ukaž se!" Zoufale se rozkřikne po místnosti. Rozhlížela se pořád dokola, jestli náhodou neudiví někoho jiného. ,,Mě neuvidíš, já jsem ty." Nevěří tomu, v její hlavě nikdo být přeci nemůže. Parazit. Byl to přesně ten parazit, o kterém mluv...
