Když mě hlídá démon

Napadení

Když jsme byli všichni uvnitř, Sebastian pomalu a tiše zavřel dveře, kterými jsme přišli a naznačil nám, abychom byli z ticha a neříkali ani slovo. To by mě bez něj přeci ani nenapadlo. Je mi divné, že zabitím té dívky odebereme kus energie andělovi, který tu ani není. Navíc ji brání někdo jiný než anděl a to démon... A tyto dvě skupiny se přeci nesnáší, ne?S touto kreaturou po boku si nemůžu být jistá opravdu ničím.  pokud mám pocit, že už do sebe všechno zapadá, objeví se něco, co kompletně zničí celou strukturu mého chápání. Ale raději budu dělat to, co po mně chce, nebo si najde způsob, jak mi udělat to, co udělal tomu nevinnému plotu venku.

,,Tak kde jsou, Pluto?" zašeptal Sebastian a podíval se na již oblečeného přítele, který se přikrčený soustředil na zachycení stopy. ,,Jsou tam spolu?" ptal se Sebastian.

Pluto zakýval hlavou ze strany na stranu. ,,Zaveď nás za tou holkou, Plutíku," přikázal Sebastian.

Pluto neváhal, svůj čenich namířil na jedny z mnoha dveří, které v předsíni byly, a vydal se k nim. Konečně se vzpřímil, zatáhl za kliku a dveře dokořán otevřel. Před námi se táhla velká chodba, snad všechno bylo ze dřeva, snad dubového, na zemi ležel modrý koberec, který musel stát majlant. Uprostřed chodby stálo schodiště, které vedlo do horních pater, kde bylo nespočet místností. Neměla jsem čas na to, si to všechno důkladně prohlédnout, jelikož nás Pluto vedl hned do další místnosti. Pomalinku otevřel dveře, skrčil se a ukázal Sebastianovi, ať jde první.

Sebastian vstoupil do místnosti, tiše jako myška, ukázal na mě, abych zůstala stát tam, kde jsem. Já jsem poslechla. Ale zvědavost mi nedala a do místnosti jsem jen na okamžik nakoukla, abych věděla, s čím se bude potýkat. To, co jsem viděla, jsem opravdu nečekala. Vůbec jsem netušila, jak Sebastian věděl, že v tomto domě bude zrovna v tuto chvíli anděl, kterého chce sesadit... A vůbec jsem netušila, že tu bude s tou dívkou, kterou jsem před nedávnem viděla ve svém domě. A oni se ještě k tomu líbali, jak kdyby za chvíli měl nastat definitivní konec světa. No, přerušil je Sebastian, od konce světa se to moc neliší.

Stále jsem se dívala na to divadlo, které se tam právě odehrávalo. Ash doslova odhodil svou dívku, aby se mohl chopit jakékoli zbraně a čelit tak Sebastianovým útokům proti němu. Byl to napínavý boj, jehož rachot se rozezníval po celém domě. Sebastian udělal rychlý a nečekaný pohyb, jímž se mu podařilo zneškodnit protivníka. Se svícnem v hrudníku se nebojuje moc dobře. Nakonec mu rozbil lebku, ze svého saka si vytáhl jakousi lahvičku, kterou mu přiložil k ústům a poté ji hodil do krbu, ve kterém to okamžitě vybouchlo a plameny zachvátily půlku místnosti včetně nebohé dívky, které to sežehlo půlku těla. V tom leknutí omdlela. Přesně v tento okamžik jsem ucítila ostří nože na mém hrdle a udělalo se mi mdlo.

,,Nehýbej se," řekl mi neznámý násilník, u kterého jsem věděla moc dobře, že to je ten samý komorník, co byl v mém domě společně s dívkou. 

Cítila jsem, jak jeho dech naráží do mého ucha. 

,,Sebastiana neporazíš. Zachrání mě," řekla jsem mu s nejistým tónem, když jsem se podívala na Pluta bezvládně ležícího na zemi s uspávací šipkou zabodnutou v krku.

,,Opravdu si myslíš, že tě zachrání? Když už se dostal tak daleko? Nebude přeci riskovat svůj neúspěch jen kvůli nějakým nedůležitým pekelným předpisům, za které dostane maximálně tak vyhubováno, holka hloupá," řekl mi a skousl mi ušní lalůček, přičemž jeho levá ruka putovala po mém těle.

Teď jsem přemýšlela, jestli by nebylo lepší udělat nějakou hloupost a instantně tak zemřít pod ostřím jeho nože.

,,Tak kdepak ho máš?"

Neodpovídala jsem.

,,Škoda, že jsi s ním spolčená... Bylo by mým potěšením ti posluhovat. Sebi si neuvědomuje, jaké má štěstí na tak," přitiskl se ke mně. ,,mladé maso... Opravdu rád bych si s tebou hrál."

,,A dost," řekla jsem si v duchu, oklepala jsem se, riskovala svůj krk, když zrovna povolil sílu na jeho pravé ruce a já mu dala loktem do obličeje, na kterém nosil své brýle, jejichž střepy se mu zarazily do očí. Začal nadávat a naříkat. Konečně jsem se dostala z jeho sevření a vyběhla na druhou stranu, kde jsem uviděla Sebastiana, jak je opřený o schodiště a sleduje mě. Polil mě pocit naprosté agrese a rozeběhla jsem se k němu s pěstí napřaženou.

,,Stál jsi tu celou tu dobu!" zařvala jsem na něj a uhodila pěstí, které mi chytl a poté luskl prsty.

,,Jmenuje se Claude," řekl mi.

Lusknutí probralo Pluta, který si šipku vytáhl ze svého krku a přiběhl k nám. Claude tam jen klidně stál a vyndaval si střepy z obličeje. Byla jsem zmatená.

,,Ty ho nezabiješ?" ptala jsem se rozhořčeně.

,,Proč bych měl, slečno?" 

,,Děláš si prdel? Vždyť mě tam sexuálně napadal!" strčila jsem do něj a dožadovala se pomsty.

,,Pluto, máme tu malou vražedkyni," řekl a zasmál se.

To mě naštvalo úplně, sebrala jsem se a mířila pryč z tohoto domu. Prolezla jsem dírou v plotě, slezla kopec a šla po lesní stezce, po které nás vezl Pluto. Chtěla jsem být sama.