Thank you,daddy❤

KONEČNÁ SVOBODA!

Flashback
Z pohledu Tommyho
,,Mami,ale co já?''zeptal jsem se své matky. Už zase vykradla místní lékárnu a k tomu místní banku. Zase si chce nechat peníze na chlast a mně nedat ani na pitomé jídlo. ,,Ty to snad na něco potřebuješ?"zeptala se přiopile.

Už zase měla něco v sobě.
,,Jo,potřebuju. Už  čtyři dny jsem nejedl. Nemůžu si jídlo koupit ani za svý peníze,které si vydělám z brigády."
,,Mně to nezajímá." ,,Zase to prodáš na chlast. A mně už to vážně štve."
,

,Až zase budeš mít kocovinu, tak si pomož sama. Měj se, jdu do školy" oznámil jsem ji, vzal jsem si tašku se sešity a odešel z baráku. Proč zrovna já?

Přišel jsem ke škole,kde na mně čekala moje parta. Pozdravil jsem se s nima a šli směr naše skříňky,kde jsme si vzali naše učebnice a šli do naší třídy. První hodinu mám fyziku. Naštěstí sedím s Michaelem, takže neuslyším poznámky o tom, jestli nemám spojitost s Anabelle a Georgem Ratliffovi.

To samé odpoledne
Školu jsem dneska přežil na pohodu. Na zítra se musím naučit na 3 testy. Teprve byla čtvrtá hodina odpoledne. Nechtělo se mi domů,ale musel jsem. Měl jsem připraveno, že je konečně opouštím a půjdu bydlet k Adamovi.

Od školy šla naše parta společně,ale na křižovatce jsme se rozdělili a šli každý tou svou cestou. Nasadil jsem si sluchátka,pustil si Adele a šel k domovu.

Doma jsem byl tak do čtvrt hodiny. Odhodil jsem tašku do kouta mého chudého pokoje a šel jsem se učit. Je to naštěstí jen pár stránek, řekl jsem si.
Nakonec jsem si po hodině řekl, že jsem dost naučený a šel si do lednice něco najít. A doufal jsem,že tam budou oba,abych jim konečně řekl,že odcházím.

Sešel jsem dolů s obavami,že nejsou zase opilí. To bych byl zmlácený jak pes... už zase.  Naštěstí seděli před televizí.

Tak ,Tommy, je to na tobě. ,,Ahoj, chtěl bych Vám něco oznámit." ,,Thomasi,
my ti taky chceme něco říct. Do týdne se musíme vystěhovat. Zabavují nám dům"řekli mi. Skvělý. Správné načasování.
,,Super,budete na to sami. Já se stěhuju. Už mě tenhle debilní život sere". 

Po téhle větě se jejich obličej změnil k naštvanosti. ,,Cože?!!!! Po tom všem, co jsme se o tebe starali?" ,,Otče, od 17 jste na mě srali a vyměnil mě za alkoholismus a kriminalismus. A já se s vámi už nechci spojovat.
Víte,jaký to je slyšet otázky typu: nemáš tyhle rodiče,o kterých slýcháme z drbů, Nejsou tohle tvoji rodiče atd. Jdu si zabalit."
Najednou otec zakřičel: ,,Vypadni, ty vyvrhele. Už tě nikdy nechceme vidět."

Doběhl jsem do pokoje pro své věci a ještě pro tašku do školy. Radši jsem vyskočil z okna,abych je nemusel vidět. Nebudou mi chybět.

Došel jsem k Adamovi. Ví o tom,že jsem zdrhl, ale je rád,že nebude sám v bytě. Pokynul mi,abych vstoupil do jeho království.
Odložil jsem si své věci a spadl do měkkých polštářů a peřiny mé nové postele. Měl jsem za dnešek toho dost. Hned jsem usnul.

      Ahoj všichni,Glambertři❤
Hlásím se Vám s novou povídkou. Tentokrát s Adamem Lambertem. Snad se Vám bude líbit stejně jako LAMAČ SRDCÍ.
Snad tuto část oceníte ☆ a napíšete komentář.

Update 7.6.2021:
Zdravím všechny. Rozhodla jsem se všechny své povídky trochu upravit.

S láskou 
                                 Theodorka