Wolf's Love ( Teen Wolf FF )

27.

Seděla jsem večer s Masonem a Coreym ve škole. Teda, přesněji řečeno, kluci seděli přede mnou a něco tam dělali, zatímco já jsem si četla. Nevím proč, ale chtěli, abych šla s nimi.
Slyšela jsem, jak si něco říkají, ale nerozuměla jsem jim. Byla jsem moc zabraná do čtení.
Najednou si kluci dali pusu. Nemohla jsem odolat a láskyplně jsem se na ně dívala.
Mason se ke mně otočil.
,,Na co tak zíráš?" Zeptal se mě trochu naštvaně.
Asi si myslel, že si z nich budu dělat srandu.
,,Na vás. Jste strašně roztomilý." Rozplývala jsem se.
Corey se na mě mile usmál a zase se otočili zpátky.
Škoda, že je Corey gay. Možná bych do něj šla, je strašně roztomilej.
A já mám Liama.
Vtom se do třídy přiřítil kouč.
,,Co tady, sakra, děláte?" Vyplivl na nás.

,,Copak jste takoví šprti? Běžte ven a tropte lumpárny jako jiný děti!"
Když za námi kouč zavřel dveře do školy, zůstali jsme stát před ní.
,,No, a co teď?" Zeptal se Corey.
,,No co, půjdeme domů." Odpověděla jsem jakoby nic.
,,Do prdele." Zaklel Mason.
,,Co je?" Reagovala jsem hned.
,,Asi jsem si nahoře nechal mobil. Počkejte tady, jdu si pro něj." Řekl a rozběhl se zpět do školy.
Povzdechla jsem si, založila si ruce na prsou a trochu se otřásla zimou.
,,Nechceš půjčit bundu?" Zeptal se ochranářsky Corey.
,,Ne, to je dobrý." Usmála jsem se na něj.
,,Hele, jak je to vlastně mezi tebou a Liamem?" Zeptal se najednou.
Zůstala jsem na něj zírat s otevřenou pusou. Nevěděla jsem, co mám říct. Jak je to mezi mnou a Liamem? No, tak trochu mi pomáhal se vyrovnat s tím, že už tady Theo není a tak trochu mi řekl, že mě miluje a tak trochu se mě snažil ve sprše vyprstit.
Ne, to mu říkat nebudu.
,,No, je to složitý, Corey." Řekla jsem nejistě.
,,Jistě bych to pochopil." Usmál se na mě povzbudivě.
Koneckonců, Corey byl v Theově smečce. Nedokážu si pomoct, ale strašně mi ho tolik připomíná. Lima mi už několikrát kladl na srdce, abych se s Coreym nebavila, ale on byl hodnej. A měla jsem ho ráda. A taky začal chodit s Masonem, takže jsem ho musela nějak přijmout.
To jenom Liam ho pořád nemá rád. Nevěří mu. A to mě štve.
,,No.." Nestihla jsem to doříct.
,,Mason by už tady měl být." Přerušil mě Coreyho hlas.
Vytáhl telefon a začal mu psát SMSku.
Žádná odpověď.
,,Jdu dovnitř, pojď radši se mnou." Řekl mi Corey a chytil mě za paži.
Přikývla jsem a následovala ho.
Škola byla najednou tak temná a prázdná. Člověk by řekl, že už dávno není v provozu kdybychom odtamtud před chvílí nevyšli.
Najednou se zvedl vítr a začaly se otevírat dveře, co značily několik vchodů do budovy.
,,Pojď sem." Zavelel Corey, chytil mě za ruku a přimáčkl ke zdi.
Podle nazelenalého odstínu co jsem viděla, když jsem se koukala kolem, jsem poznala, že nás Corey zneviditelnil. Avšak proč, to jsem netušila.
Byli jsme tak potichu, že jsme slyšeli každé šustnutí listu na podlaze.
Mezi tím šustěním jsme však slyšeli i něco jiného.
Těžké kroky, které dopadaly na podlahu.
Byl to jenom jeden pár bot, ale tak jsme jsme tušili o co jde.
,,Zavři oči, nedívej se!" Zašeptal mi potichu, ale dost zřetelně Corey.
Přitiskla jsem víčka k sobě a i když jsem se strašně moc chtěla podívat, bála jsem se, že jednoho z nich uvidím a já potom zmizím. Zmizím, a nikdo si mě nebude pamatovat. Zmizím, jako..jako..jako kdo?
Potlačila jsem tu myšlenku a snažila se zůstat klidná.
Vítr přestal vát, kroky zmizely, všechno utichlo.
,,Už můžu otevřít oči?" Zeptala jsem se se stále zavřenýma očima.
,,Myslím, že jsou pryč. Jo, můžeš." Povolil Corey.
Otevřela jsem oči. Musela jsem se chvíli rozkoukat, protože jsem před očima měla takové ty typické mžitky když máte dlouho zavřené oči.
Rozběhli jsme se chodbou hledat Masona.
Nakonec jsme se s ním srazili a rozhodli se, že teď už opravdu půjdeme domů.
Z knihovny se však ozývaly divné zvuky.
Vešli jsme tam.
Nad horním schodištěm visel kluk, který s námi byl večer na laborkách a spolu s ním, nás kouč vyhodil. Ještě tam byla jedna holka, ale tu jsem teď nikde neviděla.
Jenže.. mělo to háček.
On prostě jenom tak visel ve vzduchu a vypadalo to, jako kdyby se dusil. Neviděla jsem žádné lano, ani nic, na čem by mohl viset.
Pak mi to došlo.
Ghost Riders. Snaží se ho zabít. Otočila jsem se na kluky.
,,Musíme něco udělat." Řekla jsem rychle.
,,A co jako? Přijít k nim, říct "ahoj, jsem Michelle, nechcete toho kluka pustit a jít se mnou na kafe?"? Vzpamatuj se, Chell." Vyjel po mně Mason.
,,Aspoň bych se snažila." Hájila jsem se.
,,Jo, a já se nás snažím chránit. Jdeme odsud radši pryč. Zítra to řekneme Scottovi a Liamovi." A odtáhl nás pryč.

Celou noc jsem nad tím přemýšlela. Nemohla jsem usnout. Opravdu jsem právě viděla, jak Ghost Riders zabíjejí jednoho z mých spolužáků? Sice jsem ho znala jenom od vidění, ale i tak. Bylo to děsivý. Ne, že bych už neviděla spoustu děsivých věcí, ale chápeme se.

,,Taháš je do toho?" Liam zněl celkem rozzlobeně.
,,Liame, přestaň. Corey nic neudělal. Snažil se nás chránit." Zastala jsem se Coreyho, když jsme stáli v šatně s Masonem, Coreym, Liamem a Scottem.
Liam vypadal, že chce ještě něco říct, ale Scott ho přerušil.
,,Fajn. My se tam porozhlédneme a pak dáme vědět." Všechny tři nás přejel tím jeho soucitným výrazem.
Liam vypadal dost naštvaně. Bylo znát, že Coreyho fakt nesnáší. I když nemá opravdový důvod.
Otočil se a vyšel z šatny. Práskl za sebou dveřmi.
Podívala jsem se na kluky nechápavým pohledem.
Potom jsem běžela za Liamem.
,,Liame, počkej!" Zakřičela jsem a on se zastavil.
Pomalu se ke mně otočil s arogantním výrazem.
,,Co proti němu máš?" Zeptala jsem se nechápavě.
,,Všechno, Michelle. On patřil k Theovi. A navíc..vím, jak jsi se cítila když tady Theo nebyl. A on, je něco, co ti ho může připomínat. Znám to. Nechci, aby jsi do toho spadla znovu." Rozmáchl rukama.
,,Neříkej, že to děláš jenom kvůli tomu. Ještě kvůli něčemu, tohle zase poznám já, Liame. A nelži mi." Zabodla jsem mu prst do hrudníku.
Povzdechl si.
,,Nevěřím mu. Byl proti nám. Byl s Theem. Jak víš, že proti nám něco nepeče?" Řekl už trochu zoufale.
Povzdechla jsem si. Přistoupila jsem k Liamovi a chytila ho kolem krku.
,,Corey je fajn kluk. Nemusíš se bát. Je v pohodě. Všechno bude v pohodě. A navíc má Masona. Určitě má jiné starosti, než někomu podrážet nohy." Usmála jsem se na něj takovým tím povzbudivým úsměvem.
Úsměv mi oplatil a políbil mě.

Omlouvám se, že minulý týden nevyšla kapitola, ale nebyla jsem na Vánoce doma, takže jsem neměla moc možnost psát 😅 každopádně doufám, že se Vám kapitola líbila, i když to bylo v podstatě převyprávění nějaké části seriálu a jenom jsem do toho přidala Michelle xd ale jak jsem upozorňovala, dokud se tam neobjeví Theo, bude to vypadat nějak podobně, jelikož s Theem mám plány a v čase mezitím, jsem nic tak jako vymyslet nedokázala 🤷 ale možná mě ještě něco napadne 🤔 každopádně Vám přeju šťastný nový rok!! ❤️