Lyžařský výcvik

1. den - autobus

Dnes je 15.12. 2022 a mně bylo před pár dny 18 let. Právě studuju na gymplu a mám tu nejlepší třídu, jakou jsem si vůbec mohla přát. Naši nejlepší septimu.

 Každý by si mě mohl představit jinak a proto se asi popíšu,aby jste si nemysleli, že jsem nějaká primadona. Tak, mám hnědé vlasy s přírodními blonďatými pramínky, hnědé oči a asi takovou ne moc tlustou, ani ne moc hubenou, ani velkou a ani malou postavu. 

Nosím volný černý trička a uplý černý džíny, nejraději bych svůj styl změnila, nejraději poslouchám metal a tak na metalový. Jenže to by se naši asi zbláznili. 

A dnes jedeme na lyžařský výcvik do rakouských Alp. Nechápu, jak s náma hodlají učitelé vydržet 14 dní. Ano, jedeme na 14 dní do hor lyžovat. Miluju lyže a už teď se nemůžu dočkat. Mamka mě právě odváží na autobus.

Když jsem vylezla z auta, viděla jsem už autobus, před kterým stály moje nejlepší kamarádky – Emma, Adél a Anička. Už ve škole jsme se dohodly, že si sedneme dozadu s klukama, aby byla celou cestu sranda, na tom že si sednu s Emmou a Anička s Adel, ale bylo nám všem taky jasný, že budeme spolu na pokoji.

Přišla jsem k nim a s objetím je pozdravila. My, jako naše parta holek, se dost kamarádíme s klukama a oni nás berou taky jako hodně dobrý kamarádky. V autobusu jsem si tedy sedla s Emmou před Jonáše a Alexe, před námi seděly holky, a vedle nás, tedy spíš Emmy, protože já seděla u okna, seděli Kuba s Oliverem, takže tohle bude celkem sranda. Hned po odjezdu jsem vytáhla notebook, připojila se na Wifinu, kterou autobus naštěstí měl a začala pouštět písničky z youtube. Naše parta uplně šílela, zatím co Natálie a Adéla Nedvědová, holky, za které vždycky všechno schytáme, nebo jako schytáme, no prostě nemají otravovat, si daly do uší sluchátka a naštěstí nám daly pokoj.

No jo, ale písniček taky není hromada, tak nás to za chvíli omrzelo. Přece jen byla už tma a my už neměli tolik energie jako na začátku cesty. Učitelé vypadali šťastní, že už jsme se zklidnili a bylo ticho. Já už uložila notebook a zapnula mobil, do kterého jsem zapojila sluchátka a začala poslouchat Dragony, přece jen pro mě není hudby nikdy dost. Sice nevím jak, ale povedlo se mi usnout.

Probudila mě až Anička, která nejspíš někde byla a hodila držku v uličce.

,,Jsi v pohodě?" slyším Adél.

,,Jasan, vsadím se, že až půjde někam Niky, tak taky zakopne" odpověděla ji Anička a já se začala tlemit, protože vím, že je to pravda, opravdu jsem hroznej ozembouch. V tu chvíli se nad sedačkami před námi objevily dvě hlavy.

,,Tady už někdo nespí" uchechtla se Áďa a podala mi můj telefon, kolem kterého byly omotaná moje černá sluchátka.

,,Děkuju, nechápu jak jsem mohla usnout, já přeci v autobusu nikdy nespím, jo a Aní, máš pravdu a klidně se s tebou vsadím i když to není moc sázka, když vlastně víme, že se to stane." holky se jen začaly tlemit.

,,Co je" zeptala jsem se.

,,My jen, že nechápem, jak to mužeš dát na jeden nádech" odpoveděla mi se smíchem ve tváři Anička.

,,No a z toho že jsi usnula se nestřílí, třeba koukej na Emmu, ta taky vždycky tvrdila, že neusne a spí" řekla Adél a já koukla jsem na Emmu, která opravdu spala.

,,Ta spí jak mrtvola, jak jí tohle nemůže vzbudit?" koukla jsem na holky. To jsem ale ještě nevěděla,že pár sekund na to, se stane taková ulíťárna. Jen co jsem to dořekla se nad mojí hlavou objevila ta Alexova.

,,Psst!" koukl na mě.

Kdyby jsem věděla, co se stane, jednu by jsem mu vrazila. Jenže jsem nevěděla. Alex zaťukal na Emmu, která sebou cukla a vrhla na něj hnusnej pohled. Když někdo vzbudí Emmu, má pak nového nepřítele.

,,Sašeno! Copak nevíš, že mě nemáš budit? Víš, jak to se mnou je, když mě někdo vzbudí a to k tomu ještě musím přidat to, že hned po probuzení vidím tvůj divnej brejlatej ksicht s blbým úšklebkem..." zbytkek slova už znělo spíš jako ,,kbnrssn,, protože jí Alex na hlavu nandal jeho čepici, která zakryla i zbytek jejího obličeje. To už jsem to nevydržela a začala se totálně tlemit. Všichni jsme se tlemili, protože tady NIKDO nezná Emmu takhle. Tohle opravdu nebyl dobrý nápad a myslím, že si to Alex uvědomil taky. Emma si sundala čepici, našla jeho obličej a viděla jeho pohled, který už teď naznačoval, že toho ohromně lituje.

,,Musím jít teď ven, jdu za učitelkou"zvedla se a odešla.

,, No teda, takhle naštvanou jsem ji snad ještě neviděla" řekla jsem.

,,Muselo se jí něco zdát" navrhla Anička.

,,To teda, tak tohle jsem vážně přehnal" uznal Alex.

,,Zlepším jí náladu, to půjde ne?" měla jsem nápad.

,,A jak!" začal být protivný Oliver. On je takový vždycky, Má pořád stejný hlas, až je to divný. A teď? Nejspíš chtěl spát a my mu našima nápadama jen lezly na nervy. Ale i přes to, je celkem fajn.

,,Hele já nevím, měl by to napravit Alex" vrhla jsem na něj pohled plný zlosti.

,,Už to mám!" zavřeštěl Alex.

,,Jestli ji učiteka vyhoví, mohli by jsme si venku nějak udělat srandu z Natky, to se vždycky směje, nebo ne?" konečně měl Alex dobrej nápad. Než jsme zastavili u McDonaldu, koukala jsem na naštvaný výraz Emmy. Alex za mnou něco čmáral na papír, ten zvuk mi nemohl uniknout. Když jsem vystupovala z autobusu a protahovala si svoje dřevěné nohy, přišel Alex s blokem...

Tak doufám, že se líbí, nebudu vydávat každý den, ale tak jednou za týden. Předem se omlouvám za chyby i mým spolužačkám za povahy, jestli se jim nelíbí...

Niky