ERERI - Another story about them

Another story about them

Ten den jsme všichni večeřeli mlčky. Dokonce i Koňskej ksicht držel výjimečně hubu... Plně chápu, že jim není do řeči, když nás zítra čeká zatím asi nejriskantnější výjezd, sám z toho mám dost nahnáno.

A proto mu to chci říct. Dneska. Dneska nebo nikdy. Pane Bože, zítra možná umřu a pokud mám být upřímný, nechce se mi umírat s vědomím, že o mé lásce neví. Navíc, až mu to povím, bude mě nejspíš chtít uškrtit on sám, takže mu nějaký titán vlastně ušetří práci i vysvětlování proč by byl sakra Eren mrtvý a krásně zahrabaný mezi záhony.

Při těchto myšlenkách jsem podvědomě otočil hlavu a zadíval se na osobu, které jsem se chtěl vyznat. Levi heichou se právě zvedal k odchodu, tak jsem nechal jídlo jídlem a vydal se za ním.

"Levi heichou?" doběhl jsem ho hned na chodbě. Otočil se na mne s nevyřčnou otázkou v očích. "M-mohl bych s vámi mluvit? Prosím? O-o samotě?" Ta špetka nepochopení v jeho obličeji se značně rozrostla. Nedivím se mu, taky bych na jeho místě nechápal, o co tomu trotlovi takhle před výjezdem jde. "No tak pojď," řekl po chvilce s povdechem a znovu se rozešel.

Vyrazil jsem za ním. A naskytl se mi nádherný výhled na jeho zadek. Kruci, takový pevný, přesně na moje ruce... O můj... Do háje, do háje, do háje! Fajn, Erene, klid. Mysli na něco, co tě rozhodně nebude vzrušovat. Babička. Jo, babička, s podvazkama, v korzetu. Ježíš, jestli jsem to nepřehnal, aby se mi vůbec ještě někdy znovu postavil, příště musím vybrat něco míň asexuálního... Tedy pokud nějaké příště bude, že ano.

I když se mi občas před očima mihla babča v sexy oblečku, v žádném případě jsem neodrtrhl zrak od jeho krásného pozadí. Najednou ale zastavil, já to sotva ubrzdil.

"Budeš mi dál propalovat pohledem díru do těla?" Ani se neotočil, jak to může sakra vědět?? "O-omlouvám se, heichou." Znovu se dal do pohybu a já nechal oči přišpendlené k podlaze. Asi na pět vteřin. Pak jsem neodolal a.. tohle dělá naschvál? Nebo se mi to jen zdá, že se při té chůzi nějak víc kroutí? Tahle k tomu jeho pokoji nemám nejmenší šanci dojít...

Vydržel jsem asi minutu, nejspíš ani tu ne. Zaklel jsem, hlasitěji než jsem zamýšlel... Heichou se na mne ohlédl. "Já už to nevydržím heichou!" vypadlo ze mě, chňapnul jsem po jeho bundičce a zatáhl ho do kumbálu, který se shodou okolností vyloupl pár metrů od nás.

Zamkl jsem a podíval se do jeho rozzlobeného obličeje. "Spratku, co to má ksakru znamenat??" prskl na mě. Do obou rukou jsem uchopil jeho klopy a sklonil hlavu. "H-heichou, můžete mě zmlátit jak se vám zlíbí, můžete mě zničit nebo hodit titánům, ale ne dřív než..." Neměl jsem v plánu větu dokončovat. Prostě jsem se sklonil k jeho tělu a se zavřenýma očima zlehka sevřel jeho horní ret mezi svými.

Podle mnoha mých scénářů, které jsem si v hlavě tvořil už několik dní a které se odehrávaly v kumbálu, převládala varianta, že mě kopne do břicha, já odletím ke zdi a spadnou na mne všechny poličky s Tidem a Xantem a tím budu velmi účinně zpacifikován. Realita ovšem byla jiná.

Lehounce mi vzdychl do rtů a velmi opatrně jimi pohl proti těm mým. Pocítil jsem dotyk jeho rukou na mých bedrech a nelžu, když tvrdím, že ještě nikdy ve svém nijak zářném životě jsem se takto úžasně necítil. Pomalu ale jistě mi to začalo docházet : políbil jsem heichou a on nejen že mě neskopal do kuličky, ale dokonce mi polibky opětuje! Můj Bože! Moje ruce samovolně zajely do jeho dokonalých černých vlasů a já se nechal unášet tímhle sladkým momentem.

Mé srdce mělo velkou tendenci vyskočit mi z hrudi v momentu, kdy se heichou dotkl mých rtů jazykem. Prosím, ať tohle nikdy neskončí, nikdy.

Skončilo. Netuším, jak dlouho jsme si vyměňovali polibky, vzájemně zkoumali svá ústa... Ale vím naprosto přesně, že z Kirsteina udělám koňskou klobásu, protože právě jeho jekot kdesi na chodbě donutil muže naproti mně se odtáhnout. "Heichou, prosím, nechoďte tam. Já... chci tu takhle s vámi ještě chvíli zůstat. Já... já... já vás miluju." Poprvé v životě jsem ho viděl se pořádně usmát. Nejprve mi vlepil na rty dlouhý polibek, potom se krátce zdržel u mého krku, přičemž jsem neudržel dva táhlé steny. Odtipl jsem si, že budu muset Mikase sebrat šálu, dost blbě by se někomu jako je ona vysvětlovaly flíčky na krku v barevné škále od fialové přes modrou až po nažloutlou... Pohladil mne po tváři a vytáhl se k mému uchu. "Zlato, dám ti motivaci zítra bojovat za svůj život jako nikdy předtím. Povýším tě na mého přítele."

Už sahal po klíči, aby odemkl. Mně bylo do breku (dojetím), to jediné, co jsem si přál od chvíle, kdy jsem ho prvně spatřil, se mi právě před očima splnilo. Neubránil jsem se tomu, ani jsem nechtěl - jeho ruku jsem od klíčů přemístil na mou hruď a oddal se našemu dnes jistě poslednímu políbení. Dal jsem do něj všechnu svou lásku k němu, dokonce myslím, že to postřehl.

S tím nejtěžším srdcem jsem se odtáhl a sklopil oči. Heichou mi nadzvedl bradu a zadíval se těma jeho dokonalýma bouřkovýma očima do mých safírových. "Tak zítra večer u mě."