The Queen of Surenia✔️

XXVIII.

,,takže Mosenovi zmizí křídla, ale co Fire a Nyx?" zeptala jsem se Alexe. Bude mě doprovázet k náhradní rodině v nemagickém světě. Moc jsem to nepochopila, ale tak co.
,,mno...řekněme, že ti se nemohou nijak proměnit, takže tak, jak tam vstoupí i na druhé straně vystoupí. Doporučuji ti je změnit do drahokamů, aby jsi někomu v nemagickém světě nemusela vysvětlovat, že draci neexistují a že si to jen vymýšlí" řekl pobaveně Alex. Stále mě udivuje, jak může být voják už v patnácti letech. To je další věc co nechápu. Vlastně ani nechápu proč jsem si ho vybrala jako osobního ochránce. Asi proto, že mě našel a odvezl do paláce? Netuším. Každopádně teď stojím s Alexem před portálem, kterým jsem se sem před rokem se Zirkem dostala.
Proměnila jsem Nyx a Fira do přívesků a pověsila si je na krk. Vstoupila jsem do portálu těsně po Alexovi a s Mosenem v patách. Ihned se mi zvedl žaludek a zamotala hlava. Když jsem vystoupila na druhé straně, zůstala jsem zaraženě stát, až do mých zad narazil Mosenův čumák. Přede mnou stál Zed. Tichý chlapec z třídy, z mého bývalého života v nemagickém světě.
,,jo, jsem to já, Alex" řekl Zed a pokrčil rameny.
,,ale..ale...co jsi dělal tam!" vyjekla jsem. Byla jsem v rozpoložení a pomalu i v ráži.
,,noo...eh...podával jsem zprávy do magického světa?" řekl
,,takže tys mě sledoval?" nemohla jsem tomu uvěřit.
,,ne, jen jsem dával zprávy o tom, jestli...chodíš do školy, jestli se ti nalhodou něco nestalo" sklopil pohled. Vztek ze mě pomalu opadal. Ale pak mi v hlavě utkvěla otázka.
,,proč ty?" zeptala jsem se.
,,to probereme později, teď už pojď" pobídl mě a vydal se směrem ven z lesa. Rychle jsem se prohlédla. Měla jsem rozpuštěné hnědé vlasy, šedou mikinu a džíny. Bylo to nezvyklé.
    Vydala jsem se za Alexem...Zedem...nevím jak mu mám říkat a k mému překvapení jsme vyšli z lesa jenž byl za městem. Vzpomínky z tohoto města se mi do mysli nahrnuly jako temné tsunami. Vzpomněla jsem si na každý okamžik, každou urážku, každý odporný pohled...podlomila se mi kolena a já dopadla na zem posetou jehličím a sklopila hlavu do dlaní. Ale neplakala jsem, jen jsem se utápěla ve všech vzpomínkách.
,jsem slabá. Armáda a smrt mě neporazí, ale vzpomínky ano. Nemohu být královnou. Ne já' říkala jsem si. Náhle jsem u sebe ucítila přítomnost. Mosen ke mě přistoupil, teď již obyčejný jelen. Ale pro mě nebyl obyčejný.
Len, vím že to bolí, ale buď silná, musíš být. Všechno je v pohodě, nic se neděje
Pravil Mosen v mé hlavě. Po jeho slovech jsem zklidnila tok vzpomínek a myšlenek, postavila se na nohy a snažila se nevnímat Alexův pohled. Vydala jsem se přes louku k městu.

Ahoj, moc se omlouvám za mou neaktivitu a tak krátkou kapitolu, ale prostě tenhle příběh jsem si naplánovala, že skončí vítězstvím nad Povstalci a teď nemám žádný nápad na další zápletku. Nic mě nenapadá (tedy, napadá ale takový...eh, kraviny bych sem radši nepsala😃) Každopádně už tu máme tu osobu z minulosti, co říkáte na to, že Alex před Len skrýval takovéhle tajemství? A mohu vás ujistit že není jediné😁to je asi tak vše co mám vymyšlené, jen to, že má Alex dvě tajemství😅

Mějte se, vaše Stormina S. Karmina✌️