Popelka//CZ FF✔

12.

           ,,vážně je to nutné?" povzdechla jsem si, když mě ráno Zayn vyzvedl. ,,jo. I ve škole se k sobě musíme chovat, že spolu něco máme" protočil očima a sedl si do auta. Já jsem ho chtě nechtě následovala. Byl čtvrtek a mně se do školy vůbec nechtělo. A to jen z toho důvodu, který mi Zayn oznámil. Od doby, co jsme přijeli od jeho otce se neukázal. Doma to nebylo o nic lepší, spíše naopak...

         ,,tahle?" uslyšela jsem nějakou holku a pak jsem zahlédla, jak na mě "nenápadně" ukázala. ,,jo" odpověděla ji druhá. Chtěla jsem odejít domu, ale zastavily mě. ,,ty chodíš se Zaynem?" už jsem chtěla říct, že ne, ale na poslední chvíli jsem se zarazila. ,,jo" naklonila jsem hlavu na stranu. Nevěděla jsem kam tím míří. ,,nějaký problém, dámy?" objal mě kolem ramen a já měla chuť mu jednu vrazit. Chtěla jsem vědět, proč se mě zeptaly. ,,ne... Ne" zaraženě odešly. ,,co chtěly?" ruku z mých ramen sundal a oba jsme šli ven. ,,ptaly se, jestli s tebou chodím" když jsem to vyslovila nahlas, tak to znělo divně. ,,co jsi jim řekla?" věděla jsem, že ví, že jsem byla nucena říct ano, ale provokoval mě. ,,že jo" pokrčila jsem rameny. Dělala jsem, jak je mi to lhostejné, ale nebylo.  ,,ty je znáš?" doplnila jsem se, aby neměl čas rýpat. ,,nějak extra ne. Jsou o rok mladší. S oběma jsem spal. Jsou úplně levé" zakroutil hlavou a já se ošila. ,,nemůžeš o dívkách mluvit aspoň trochu slušně?" založila jsem si ruce na hrudi a zastavila, když jsme došli až k jeho autu. ,,o tobě mluvím slušně! Ne, vlastně nemluvím" zazubil se a já protočila očima. Radši mě zabijte. ,,tak nastoupíš, nebo budeš dělat uraženou?" zvedl obočí. Nebo ne, zabte jeho. ,,já to nedělám, já jsem naštvaná. Dojdu domu sama" chtěla jsem odejít, ale on mě stáhl zpátky. ,,neblbni. Hodím tě" postrčil mě k autu, takže jsem neměla na vybranou.

          ,,Zayne" povzdechla jsem si, když ráno zase stál před domem s tím, že pojedu s ním do školy. ,,vzdej to, budu tě vozit" přitáhl si mě k sobě za boky a políbil mě. Za sebou jsem slyšela hlasy sester a došlo mi, že to udělal kvůli nim. ,,mám ještě jednu věc" oznámil mi, když jsme seděli v autě. Kývla jsem hlavou, aby pokračoval a čekala, co z něj vypadne. ,,v neděli jdeme s klukama na nějaký seznámení u otce, nebo co je to za sračku a od tebe potřebuji, abys tam šla se mnou. Dneska tam jedeme" otočil ke mně hlavu. ,,když dnešek přežiji, tak půjdu, ale musím ještě k tátovi a opovaž se jít se mnou. Víš, jak to dopadlo minule" zarazila jsem ho dřív, než něco řekl. ,,no jo furt" protočil očima.

          Hned, jak jsem došla do školy jsem zavítala na záchody. Ty hnusy, co jsem o mně a Zaynovi slyšela byly nechutné. Nechápala jsem, jak můžou být někteří lidé tak zlí... ,,co se děje?" dal mi ruku na rameno Zayn a já si rychle setřela slzy. ,,neměl bys tu být" odstoupila jsem od něj, ale pořád k němu byla zády. ,,byl jsem tu víckrát než ty. Co se stalo?" stoupl si přede mě a já byla nucena k němu zvednout pohled. Ignorovala jsem jeho první větu, protože to bylo hnusné. Pořád narážel na to, že měl hodně holek. ,,slyšela jsem, co se o nás říká" uhnula jsem očima a zadívala se na jedno jeho tetování, co měl na krku, abych se necítila tak trapně. ,,vyser se na to. Bylo i bude to horší" dal si ruku na krk, takže si tetování překryl. Nechápala jsem, proč si to pořád zakrývá. Proč je má, když se za ně stydí?

          ,,Louisi nech toho!" křičela jsem a přitom se smála. Pořád mě lechtal a nehodlal přestat. ,,co za to?" smál se se mnou. ,,nedostaneš přes hubu" ozval se pokojem hlas Zayna. Já i Louis jsme se zastavili a pak se začali znovu smát. ,,je hezký, že jsem vám k smíchu" nakrčil nos a odešel. Nic si z toho nedělal, což bylo dobře. ,,neměl by nás takhle vidět jeho táta" podívala jsem se na svůj klín, na kterém seděl a já ležela pod ním. ,,stejně se Zaynem nechodíš doopravdy" ďábelsky se usmál. ,,ani na to nemysli" shodila jsem ho z klína, takže spadl na zem. ,,promiň" sladce jsem se usmála a utekla do mého provizorního pokoje.

,,je to nutné?" zaskučela jsem, když jsem před Zaynem stála v šatech. Bylo mi hrozně divně. Byla to chvilka do začátku akce a já byla hrozně nervózní. ,,je. Buď v pohodě, sluší ti to" zarazil se a zatvářil se ublíženě. Jako kdyby si na něco vzpomněl. ,,jen tě varuju. Nechoď nikam sama. Lidi co tam budou jsou nepředvídatelní. Vždycky buď někde se mnou, nebo s klukama. A hlavně mi nikdo nebude věřit, že jsme spolu nespali, takže se podle toho chovej" nevěřícně jsem koukala na jeho vzdalující se zadá. ,,neříkej mi co mám a nemám dělat" sykla jsem na něj, když jsem došla k jeho autu. ,,jestli se nechceš nechat zabit, tak mě poslechni" sedl si na místo řidiče. Zase měl jiné auto, což mě docela udivovalo.

,,ty jsi usnula v hodině?" zvedl obočí Niall. ,,možná" pokrčila jsem rameny a zívla si. Byla jsem tak moc unavená! ,,nejsem na tohle zvyklá. Vždyť jsme přijeli ve čtyři ráno!" zamračila jsem se. Nikdy jsem se takhle pozdě od nikud nevrátila. A ještě k tomu, abych hned potom spala někde jinde, než u sebe v posteli. Probudila jsem se totiž v Zaynově posteli a to se mi vůbec nelíbilo. ,,čau kluci, ahoj Meg" sklonil se ke mně a políbil mě. Všechny páry očí lidí, co byli na chodbě, padly na nás. Oklepala jsem se a vrátila zrak k Zaynovi. Byl nějaký moc vysmátý. ,,co se stalo?" zaklonila jsem hlavu ještě víc, abych mu viděla do očí. Měl rozšířené zorničky, takže mi to hned došlo. Protočila jsem očima a otočila se zpátky ke klukům. ,,vůbec nic" zazubil se a objal mě kolem ramen. ,,potřebuju s tebou mluvit, ale až budeš při smyslech. Musím jít, mějte se" věnovala jsem jim úsměv a připojila se k Molly, která šla kolem.

,,o čem jsi se mnou chtěla mluvit?" zastavil mě před školou ráno Zayn. Už bylo docela pozdě a já nestíhala, takže jsem byla nervózní. Ty pohledy všech ostatních tomu vůbec nepomáhaly... Musela jsem mu to říct, jinak bych se k tomu nikdy nedokopala. Teď nebo nikdy.