Takže, jmenuji se Charlotte a je mi 19.. Miluju tanec.. Disco, klasiku a obzvlášť latinu.. Ale nesnáším ty krátké šaty s třapečkama a ty příšerné vysoké podpatky... Šla jsem na latinské tance.. Tak jsem si vzala to co se mi na tanečnícich líbilo nejvíc, černé kalhoty, tmavou košili a tenisky... Ale, když jsem se už chystala na své nacvičené sólo, řekli, že na parket nesmím... Protože nemám jako dívka vhodný dress... Naštvalo mě to a urazilo.... A takhle se to stalo několikrát všude kam jsem přišla si zatančit... Začala jsem být bezradná.. Mám se vzdát tance? Doma můžu tančit, kdy se mi zachce žejo, ale nikdy se to nevyrovná tanci ve společnosti a těm pohledům okolí.. Vždyť na těch příšerných podpatkach nedokažu ani chodit, natož tančit... V šatech jsem naposledy tančila asi, když mi bylo 6.. V úterý večer mi volá kamarádka Ráchel, že je v Praze ve starém městě v baru taneční zábava ve stylu latino dance... Že chce abych šla jako její "mužský" doprovod.. Jak je jistě všem tanečníkům známo, v latině žena začíná pravou nohou a muž levou... Já tančím z pozice muže.... Byla jsem si jistá, že když tam přijdu jako doprovod holky, tak mě od tamtud vykopnou... Nevěděla jsem co dělat dál... To ji to mám odřeknout? Bude ji to líto, bude naštvaná... Tančíme spolu už od 10ti let.... Ale já se po zkušenostech s těma ignorantama prostě bojím tam jít... Takže co? A jak?
ČTEŠ
Lev salónů je žena
Mystery / ThrillerDívka, která miluje tanec, ale nesnáší taneční dressy, šaty a podpatky.. Okolí má předsudky, že holka musí mít na společenský tanec šaty.... A, když si vzala košili a kalhoty... Tak ji řekli ať odejde, že nemá vhodný dress.... Takže se rozhodla pro...
