Vězeňkyně

Zábavný večer

Nastal večer. Byli jsme pořád v knihovně, když v tu chvíli někdo zaklepal. Dveře se otevřely a v nich stál nějaký muž. " Za dvacet minut se bude podávat večeře. Náš pán vás žádá, aby jste se převlékli do něčeho slavnostnějšího." řekl. Loki přikývl a naznačil mu, že má odejít. " Fajn, běž se převléknout, pak si tě vyzvednu." poručil mi. Protočila jsem očima ale šla jsem. Opět mi chvíli trvalo, než jsem našla pokoj. Thrisha tam už na mě čekala. " Fajn, prej si mám vzít nějaký slavnostnější šaty." řekla jsem. Přikývla a jedny vytáhla. Byli černé, korzet měli tmavě modrý a měli ještě něco jako pláštík, také tmavě modrý a byl posetý hvězdami. Navlékla jsem se do nich a Thrisha mi opět udělala účes. Lehce mě nalíčila a byla jsem připravená. Brzy přišel Loki. Zaklepal na dveře a když mě spatřil, díval se na mě s udiveným výrazem. " Co je?" zeptala jsem se nevrle. " N-nic." koktal. Ušklíbla jsem se. Takové chování je u něj neobvyklé. Zavrtěla jsem hlavou. " Můžeme jít?" zeptala jsem se, když se k ničemu neměl. Pomalu přikývl. Pak mi nabídl rámně a šli jsme. " Pamatuj si, musíš se mu vetřít do přízně." zašeptal.

Povzdychla jsem si. " Já vím, nejsem blbá." zasyčela jsem. " Tenhle tón si vyprošuji, nezapomeň s kým mluvíš." zavrčel. Protočila jsem očima. To poslední dobou dělám docela často. Zbytek cesty jsme šli mlčky. Po nějaké chvíli jsme se zastavili u dveří. Zhluboka jsem se nadechla. Byl čas na akci Vetři se mu do přízně. Dveře se otevřely a my jsme vešli dovnitř. Opět se strhla veškerá pozornost na nás. Grandmaster zalapal po dechu. " Ó můj bože." vydechl a okamžitě se ke mě hnal. Loki mě k němu popostrčil a já hned vykouzlila falešný úsměv. " Moyo, dnes vypadáte fantasticky." zašeptal mi do ucha a pak, aniž by se Lokiho zeptal, si mě odvedl. Naposledy jsem na něj hodila smutný výraz, ale on jen pokrčil rameny a šel se sám bavit. A tak jsem byla nucená zůstat s Grandmasterem. Okamžitě mě začal seznamovat se spoustou podivných bytostí, u kterých jsem stejně jejich jméno okamžitě zapomněla. Navíc mě fakt nezajímali. Vždy jsem se jen na všechny přihlouple smála a přikyvovala jsem. Grandmaster mě po celou dobu držel kolem ramen. Děkovala jsem všem bohům, že mě nedržel kolem pasu ne-li za zadek. Při té představě jsem se otřásla. Od té doby, co jsme vešli uběhla snad čtvrt hodina, když v tom vešel nějaký muž. Byl oblečený stejně jako ten, co si pro nás přišel do knihovny, takže to byl asi sluha. " Podává se večeře." oznámil nám. Všichni jsme se posadili ke stolu. Seděli jsme přesně tak, jako předchozí večer.

Grandmaster se na mě podíval. " Copak se děje Moyo, dnes jste nějaká zamlklá." podivil se. Dělal, jako bych se s ním předtím bůh ví jak vybavovala. Pokrčila jsem rameny. " Nevím co bych měla říkat." zamumlala jsem. Grandmaster si ukousl ze své porce. " Co třeba o vašem životě?" nadhodil. Loki se zakuckal a já jsem lehce vytřeštila oči. Grandmaster se na něj podíval stylem, ať laskavě vysvětlí, co to mělo znamenat. " Eh, je to jen obyčejná služka, nemá vám co říci." vyhrkl. Grandmaster mlaskl. " Jenže já o ní chci vědět všechno!" zaburácel. Musela jsem ho uklidnit. " Můj pán má pravdu, ale já vám vše řeknu. Vyrostla jsem na hradě, jelikož má matka byla také služebná. A pak jsem se také stala služkou." lhala jsem. Zamračil se. " To je celé?" zajímalo ho. Sklopila jsem hlavu. " Opravdu toho není tolik co bych mohla vyprávět." zamumlala jsem. Povzdychl si a pak se raději začal věnovat ostatním hostům. Nojo, aby se nezbláznil. Raději jsem začala jíst. Po jídle jsme ještě nějakou chvíli vedli různé konverzace. Tedy ostatní až na mě. Já jsem jen seděla a neměla jsem co dělat. Poté Grandmaster vstal a odkašlal si. " Nyní se přesuneme do hlediště, abychom si užili podívanou." oznámil. Podíval se na mě a nabídl mi rámně. Chopila jsem se ho a vyrazili jsme. " Doufám, že se těšíte na můj program." řekl. Usmála jsem se. " Jistě, už se nemůžu dočkat." ubezpečila jsem ho. Pravda ale byla taková, že jsem se docela bála, co mě čeká.

Skončili jsme před podivnými dveřmi. Když jsme předtím s Lokim prohledávali tenhle "hrad" tak sme na tyhle dveře nenarazili. Podivné. Nicméně, strážní, kteří u nich stáli je okamžitě otevřeli. Ocitli jsme se v místnosti plné různých křesel, které byli natočeny k nějakému sklu. A u jedné zdi byli stoly plné jídla a pití. " Běžte se podívat." vybídl mě. A tak jsem zamířila k tomu oknu. Naskytl se mi pohled na obří arénu. Dole bylo místo pokryté pískem a na lavicích seděl obří počet lidí. Naštěstí seděli jakoby nad arénou, takže snad nehrozilo žádné nebezpečí. " Překvapení! Na vaší počest jsem připravil gladiátorský zápas!" vykřikl Grandmaster nadšeně. Proběhl mi mráz po zádech. Podle toho, co jsem četla, tak gladiátoři, kteří prohrají tak zemřou. Takže se mám dívat na něčí utrpení a na smrt? Podívala jsem se na Grandmastera se strachem v očích. Okamžitě ke mě přiběhl. " Ale copak maličká, máš strach?" zeptal se a pohladil mě po tváři. Nevěděla jsem, jak na to Loki reagoval, ale určitě ne přívětivě. " Já..." vydechla jsem, ale než jsem stihla cokoliv říct, ozvali se fanfáry. " Hned budu zpět." zamumlal a šel blíže k oknu. Bylo tam nějaké pódium s podivným zařízením. Jakmile si na něj stoupl, venku se objevilo jeho obří já. Nechápala jsem tu technologii. V tom jsem na sobě ucítila něčí dotek. Otočila jsem se. Byl to Loki. " Jsi v pořádku?" zeptal se. V jeho hlase jsem slyšela náznak obav. Přikývla jsem. Určitě to přežiju.

Grandmadter měl menší proslov. Něco ve stylu, že to dělá kvůli svým hostům. Hlavně zmiňoval mě, ale to je vedlejší. A pak ty hry odstartoval. Vrátil se k nám. " Pojďte za mnou." řekl. Lokiho si ani nevšímal. I tak šel s námi. Samozřejmě, opět jsem seděla vedle Grandmastera, naštěstí Loki seděl vedle mě z druhé strany. Měli jsme dokonalý výhled na dění dole. Bylo to mrazivé. Všichni se tam jen mlátili a všude lítala krev. Bylo mi špatně. Grandmaster se bavil a Loki to vše sledoval s neutrálním výrazem. Jen když se na nás Grandmaster podíval, tak jsme předstírali, jak strašně moc nás to zajímá. Po nějaké době Grandmaster vstal, omluvil se a šel opět na pódium. " Dobrá, dobrá, to by stačilo. Teď vám přinesu novinku. Chrabrého bojovníka, který má v sobě ukrutnou sílu. A říká si Sparkles. Dámy a pánové, tady máte vyzivatele!" zahulákal. Otevřeli se nějaká vrata a tam někdo stál. Zalapala jsem po dechu a otočila jsem se na Lokiho. Byl to Thor! Málem jsem ho nepoznala, měl krátké vlasy. " A tady máme jeho protivníka." dodal Grandmaster. Otevřeli se další vrata a z nich se vyřítila obrovská, zelená obluda. Co ten tu dělal?! Nejednalo se o nikoho jiného, než o Bannera ve své druhé verzi, Hulka. Tak to bude těžké...

Ahoj, jsem tu zase s novým dílem 😊
Opět jsme se lehce posunuli v ději, i když to bylo částečně o ničem.
Ale konečně aspoň našla Moya Thora!
Nicméně, jak si myslíte, že se bude děj dál vyvíjet?
Dejte mi vědět 😉
Taky se chci omluvit, že kapitoly vychází tak dlouho, ale jak jsem již několikrát psala, musím to natahovat dokud nevyjde End Game, abych se poté mohla rozhodnout, jak můj příběh dopadne.
Tak to je pro dnešek vše.
Pac a pusu vaše Hiddlestonerka 😘😄
Btw, obrázek měl původně být jiný, ale když jsem ho spatřila, nemohla jsem si pomoci a musela jsem ho sem dát 😂
Enjoy 😇