Zákon smečky: tvrdé začátky [PROBÍHÁ PŘEPIS+KOREKCE]

22. Kapitola ✅

Všechny pocity, které během Betina vyprávění Sojka pocítila, se ze všech sil pokoušela si pevně uchovávat v paměti. Radost, smutek, vztek i vděk nebo křivdu. To vše si spolu s celým příběhem ukládala do hloubi mysli, odkud se myšlenky jen tak nyvtratí.

Tohle byla totiž ta pravda. Tohle bylo to vysvětlení všech záhad a nesrozumitelných událostí, které se za celý její život staly a které nyní měly všechny zapadnout jako křídla, když je skládá beruška. Samozřejmě nemohla jen tak uvěři všemu, co ta skrz naskrz zkažená psice vypustí z tlamy. Bylo totiž až nadmíru jasné, že si celý příběh pokroutila tak, aby to všechno vyznělo jako chyba sourozenců.

Každá uvěřitelná lež musí být ale založena na zrnku pravdy. Ona jen potom musí to zrnko objevit.

Proto nyní potřebovala vědět, jak na ní jednotlivé verze minulosti a Smrštiny vize působí, aby mohla později poskládat, jak to nejspíš všechno skutečně bylo.

"A že smečka nebude v bezpečí, dokud nevymažeme to, co tu zanechal Rajka."

Tahle slova Sojce rezonovala v hlavě. Jakoby se po nich zastavil čas. A to donutilo mladou fenku přemýšlet. Dosud brala skutečnost jako něco, co se jí prostě děje. Přijala to jako svou součást. Od samého začátku až doposud ji trýznila minulost, kterou ani sama vlastně neznala.

Beta, Kdulanka a Duch. A nakonec i Alfa. Oni všichni to věděli. A využívali toho jak jen mohli. Ona teď měla zjistit pravdu. Pravdu, která vysvětlí všechny záhady a křivdy.

A také se pro ni touto větou změnil celkový pohled. Až do této chvíle si myslela, že Smršť je blázen. Že je jen někdo, kdo v podstatě bezdůvodně útočí na její štěstí. Protože pokud by to bylo jen proto, že byla štěnětem onoho zrádce, jednalo by se pouze o slepou pomstu, křivdu a zradu. Teď zjišťovala, že Beta důvod měla. Viděla svou a té se rozhodla držet. Těžko říct, jestli si tím v Sojčiných očích polepšila, či naopak. Byla to však pravda a Sojka ji brala v potaz.

"Li... Alfa mi zprvu nechtěl uvěřit. Vždyť smečka se konečně dostávala do období hojnosti a míru, nikdo si nepřál znovu odkrývá staré sváry. Vy jste nám však nedali pokoj."

Sojka nastražila uši. Už se smířila s přívalem nechuti a křivd, jakých se jí dostalo třeba právě teď, ale jedná věc ji zaujala.

Nikdo kromě Smrště nezná Alfovo pravé jméno. Beta z nepozornosti málem prozradila tabu celé smečky. Li... jak jen to může být dál?

"Nechala jsme mu čas na rozmyšlenou, ale sama vás nemohla nechat být. Musela jsme mít jistotu, že nepředstavujete hrozbu.
Ani to ovšem nedokázalo zabránit Prachovi, aby zhatil Kudlančin lov. Třebas nechtěl, ale tvé zrádné instinkty tě přivedly přímo mezi kroist a lovce. Udělal jsi to, protože Rajka by to udělal taky! "

"Ne!" Prach už se chystal k novému vzdoru, když Sojka zasáhla. Přestože se vlastně nemohla pohnout, protože ránou na jejím boku stále velmi trýznivě tepala bolest, věnovala bratrovi uklidňující ňafnutí.

Prach se po ní ohlédl a když v jejích očích spatřil soucit, uklidnil se. Řekla mu, ať si nedělá hlavu ze slov lhářky a on ji uposlechl.

"Správně. Nesnaž se křivě krýt své činy." Beta vítězně zdvihla čenich. "Tehdy si Alfa začal uvědomovat, že na mých slovech asi něco bude."

Když Smršť položila důraz na slovo Alfa, Sojce došlo, že k dalšímu přeřeknutí asi nedojde. No co, aspoň znám Li. A mám hlavolam pro dlouhou chvíli!

"Ale oba jsme se rozhodli neřešit věc otevřeně a sbírat pouze důkazy. Abychom jednou ukončili linii zrad provždy." Ta slova zněla děsivě, když byla mířena zrovna na vás.