Myslíš si, že víš víc?

46

Do maturitní zkoušky zbývalo posledních pár týdnu. Ve škole panovala napjatá atmosféra. Všichni jsme pracovali na malých detailech naší zkoušky.

Občas jsme si však udělaly klidnou hodinu, kde jsme šly všichni do města, daly si zmrzlinu a neřešily jsme zkoušku. Na Amy všal bylo vidět, že by mě nejraději vzala za ruku, ale nemohla. Už jak kvůli ostatním tak i kvůli ředitelce, která chytla stejnou nemoc jak matka.
Jakmile jsme totiž měly mít hodinu jen my dvě, tak k nám někoho poslala. Zvykla jsem si na to. Nic jiného nám nezbylo.

„Jste tu všichni?"  Zeptala se malá brunetka v bílém tričku a džínech. Spočítala si nás a následně jsme se vydaly zpět do školy, kde jsme se sešly ve třídě. Probraly jsme posladních pár věcí ohledně zkoušek a pak jsme mohly zůstat tři dny doma, nebo jsme mohly jít do školy, ale všichni jsme si vybraly možnost doma. Společně s Adri jsem se vydala ven. Jenže v tom si mne odchytla ředitelka. „Nezajímá mě, že máte plány. Jdete se mnou a hotovo." Omluvila jsem se a šla jsem za ředitelkou.

„Proč?" Zeptala jsem se. Ale asi jsem mohla čekat co za odpověď bude následovat.
„Proč? Protože jste mi lhala? Protože vím o tom vašem románku?!" Jesus to zas bude jako minule, když jste mě vytáhla z přípravy na maturitu z angličtiny? Došly jsme k ředitelně. „Počkejte tu." Stála jsem tedy před její kanceláří a čekala až si pro mne přijde. Tak ale už. „Prosím." Vešla jsem do její kanceláře. Proč první koho jsem spatřila byla Isabell a ne Amy? Rozhlédla jsem se po místnosti jestli tu nikde neni. „Vaši přítelkyni tu nemáte." A při slově přítelkyně se tvářila dost znechuceně. „Tak co tentokrát? Že nás někdo spatřil v obchodě? Jako někdy v dubnu nebo kdy jste si to mysleli?" Cmon žrala jsi mi to skoro celej rok. Tak nedělej, že najednou všecko víš.
„Slečna Ellington, mi právě řekla, že spolu chodíte. Údajně jste ji to i sama řekla?" Vzpomněla jsem si na náš rozhovor u záchodků. Však to bylo někdy v prosinci sakra?
„Ne neřekla jsem ji nic. A já a paní profesorka spolu nic nemáme." Odpověděla jsem a snažila se zachovat chladnou hlavu. Ale moc dobře to nešlo. Myšlenky mi běhaly v hlavě jedna za druhou.
„Ale Isabell mi tvrdí něco jiného." Počkat. Vy jste vyslala Isabell na špehování? A ona vám celou tu dobu nosila informace? „Takže jestli to chápu dobře. Vy jste poslala Isabell, aby mě sledovala?" Zeptala jsem se.
„To ti to trvalo." Zareagovala Isa.
„Tak v tom případě mě tu vlastně nepotřebujete, protože všechno víte od Isabell. A přeci budete věřit ji, než mne." Fuck. Budu to zakecávat dokud to jde. Jak to mohla udělat? Určitě v tom má prsty i moje matka. Nedivila bych se tomu.
„Isabell, dojdete pro kolegyni Nathaniel?" Kývla a odešla.
Super. Teď tu jsme samy.
„Prý jste ji to řekla. Kde je tedy pravda?" Je ti jasný, že já ti budu lhát furt? Dokud mé lži nezačneš věřit.
„Neřekla jsem ji nic. Zeptala se mě a já se ji zpět zeptala proč si to myslí. Toď vše. Pouze ona si pak myslela, že je to pravda. To už moje chyba není." Odvětila jsem. „Ke mne se dostalo, že  jste spolu." Ugh. Kolikrát ti budu říkat, že spolu nechodíme než tomu uvěříš?!
„Tak to vás bohužel budu muset zklamat, ale nejsme spolu." A pokrčila jsem rameny. Nechápu jak to stihly, ale do místnosti už vstoupila malá brunetka doprovázená Isou. Act normal. „Dobrý den." Pozdravila jsem. Kývla mi. Víš jak mne tohle ničí. Ty to víš. Baví tě pozorovat jak mne to užírá.

„Co jste potřebovala, paní ředitelko?" Zeptala se, i přesto že znala odpověď.
„Doneslo se mi, že máte poměr s jednou z mých studentek. Přesněji řečeno zde s přítomnou slečnou Terner." A přitom na mne hodila vražedný pohled. I Amy a Isa se na mne podívaly. Jasně. Všichni se mě tu prohlížejte. „To bude jen nějaké nedorozumnění." Jak je možný že to bere tak s klidem? Já se tu strachuju a ona je takhle v klidu?
„To si nemyslím." odpověděla ji ředitelka.

„Paní ředitelko, jestli dovolíte mohu zde paní profesorce vysvětlit o co jde?" zeptala jsem se trošku drze.
„Prosím." Věnovala jsem ji úsměv. Teďka sis to zavařila holčičko.
„Takže, paní profesorko, abych to tak nějak shrnula. Tady zde ředitelka, nás obvinila, že máme spolu poměr. Jistě však kvůli jejím domněnkám jsem tu já byla mnohokrát, vy tedy také, ale no to je teď jedno. Tentokrát však vytáhla jinou zbraň a to jednu ze svých studentek. Přesněji zde přítomnou Isabelu." A chodila jsem po malé místnosti. „Ta nás dvě měla sledovat, špehovat a pokoušet se nás dvě. Rozumíte nás dvě. Přistihnout spolu. Domnívá se, že jsem jí řekla, že spolu něco máme. Jenže to je pak tvrzení proti tvrzení. A ony mi nevěří." a celou tu dobu jsem obcházela místnost, abych zůstala v klidu a zahnala nutkání říct jak absurdní tahle celá věc je a pocit že už je to v kytkách a že v příští minutě už nebudu studentkou, protože mě moji nevhodnou poznámku vyhodí.

„Jasně, už to chápu. Takže zas jen planý poplach. Zas." A lehce se usmála. Tentokrát bych to už nepodceňovala.
„Tentokrát to není poplach." A z šuplíku vyndala papíry. Položila je na stůl směrem k nám. Obě jsme se nahly, abychom spatřily o co jde.

Byly to fotky nás dvou. Na jedné jsme se objímaly, na další mi držela ruce a na poslední jsem byla zachycena jak k ní nastupuji do auta. Teď jsi udělala chybu když si to ukázala nám dvěma zároveň.
„Mohu vám to vysvětlit jestli o to stojíte." Řekla jsem.
„Jistě. Od toho tu jste."

Vzala jsem do ruky fotku, kde mne držela v náruči. Vzpomněla jsem si na její parfém, který jsem tehdy cítila a také na její náruč co mě utěšovala a dodávala mi pocit bezpečí. „Tak třeba tohle. Bylo to asi někdy v únoru, když se se mnou rozešla moje přítelkyně. Docela mě to vzalo a paní profesorka mě uklidňovala."
„A to vám mám věřit?" Zeptala se mne ředitelka. Víš jaký práce mi dalo vymyslet tuhle lež? „Chápu, že byste raději slyšela něco jako "jo to bylo těsně potom co jsme se spolu vykously." Ale zklamu vás." Vzala jsem do ruky další fotku a to tu, kde mi držela ruku. To bylo když mi sdělovala, že se její kamarádce narodilo miminko. Byla štěstím bez sebe. A mně se ta sluníčková Amy velmi líbila.  „Tady jsme zas "oslavovaly" když mi vyšla první před zkouška z angličtiny." Téhle lži věřila.
„A tady mne jen nevině vezla ze školy. Na tom nevidím nic špatného."
„Já ano!" Co máš zas za problém? Pochop už že tohle se prostě neděje.
„Paní ředitelko, vážně za těmito fotografiemi není nic víc." Vložila se do toho Amelie. Děkuju.
„V tom případě tedy můžete jít. Ale vy slečno T tu ještě zůstanete." Proč zase sakra? To nemáš nic na práci nebo co? Zůstala jsem. Isa šla zatím odvést Amélii zpátky do kabinetu. Ze stolu vzala talířek cookies a nabídla je profesorce. Zdvořile odmítla, ale Bella si nedala říci až si nakonec sušenku vzala.
„Pro na vás tu mám ještě jednu otázku."  Mám se obávat?

Tak jo asi zas zůstanu u vydávání 1 týdně, bcs už se to blíží pomalu ale jistě do finále 💛
4