Epilog

1 0 0
                                    



             Dívka s bujnou kadeří v barvě rzi seděla tiše na parapetu svého okna. S nožkami vyhozenými ven lehce pohupovala ve vzduchu. Byla obdařena andělskou krásou, oříškovým zrakem a hebkými rty. Jen v lehké dlouhé bílé košilce úpěnlivě sledovala noční oblohu. Noční chladný vánek jí lehce šimral na pokožce. Obyčejní lidé by se za chvíli třásli zimou, ona však nemrzla. Noc, co noc tu sedávala a vyčkávala hledíc na temné nebe. Občas se zaposlouchala do nočního orchestru přírody obklopující starý opuštěný dům. Cvrčci jí vesele vyhrávali a občas se i přidal výr, odpočívající na větvi mohutného stromu. A vždy, přesně v půlnoc. Když se rozezněly půlnoční zvony na starobylém kostele, začala dívka pět. Nádhernou píseň rozléhající se po celé vesničce....

Půlnoční píseňWhere stories live. Discover now