Když mě hlídá démon

Značka

Šla jsem po široké vyšlapané cestě vedoucí do mého města. Byla nejméně 10 kilometrů dlouhá, cesta mohla trvat něco přes hodinu. Dívala jsem se na zem a kopala do různých kamínků, přičemž jsem přemýšlela, zda Sebastianovi skutečně věřit. Jistě nemá nic jako "empatii", či lidské cítění... Ale dokáže také dodržet svou psanou dohodu? A byla vůbec nějaká dohoda? Co když ji jen zabil a teď mě jen využívá a čerpá ze mě energii pro své "politické" zločiny. Do kdy vůbec trvá ta dohoda? Do mých osmnáctin, do pětadvaceti... Celý život? Tak moc toho nevím. Děsí mě to.

,,Takové hezké slečny by se neměly potulovat samy v lese," ozval se hlas za mnou.

Ten odporný vtíravý hlas, který mi byl moc dobře známý. Jeho šepot byl horší než tisícero nožů lechtající mé protažené hrdlo. Zastavila jsem krok a pomalu se otočila, všechno se mi třáslo. Stál přede mnou ten vysoký, drzý a perverzní komorník, který si měl touto dobou čistit zranění, které nyní ovšem bylo tu tam... A měl nové brýle.

,,Co ode mě chceš?" zeptala jsem se ho otráveně, naprosto připravena čelit smrtelným následkům toho, co jsem mu provedla. I přesto, že veškeré známky ublížení byly pryč.

,,Proč nejsi se Sebastianem?" ptal se mě a nebezpečně rychle se přibližoval.

,,Jdi ode mě pryč," řekla jsem vcelku neefektivně.

,,Naštval tě?" už stál přímo u mě a díval se mi do očí těmi jeho bestiálními bulvami.

Začala jsem uvažovat o tom, že jít sama lesem byl stupidní nápad a i přes fakt, že jsem Sebastiana nejraději chtěla vidět, jak zapadá zpět do horké prérie, jsem měla zůstat po jeho boku a nevzdalovat se na více jak 10 metrů. Co chce zničit jeho, chce zničit i mě. Život je nespravedlivý. A teď tu přede mnou stojí nadržený a sexuálně frustrovaný démon, co zneužíval svou svěřenkyni. 

Přikývla jsem.

,,On je hrubý. Obzvláště k ženám, tak citlivým stvořením...," zakroutil hlavou a usmál se na mě. 

Bože, znovu už ne.

,,Máš smůlu, že jsi dostala někoho, kdo o tebe nejeví zájem. Potřebuješ ho."

,,Nemám zájem o... Zájem." zamyslela jsem se nad tou hloupostí, co jsem řekla.

,,Vidím na tobě ten žal. Toužíš po něm, ale on nemyslí na nic jiného než na svou práci a smrt."

Skutečně je toto démon? I když mě předtím psychicky znásilnil, začínám pro něj mít jisté sympatie... I přesto, že mě nejspíše jen manipuluje ke svým zvráceným mezirasovým choutkám.

,,Netoužím po n-" ,,pššš," přerušil mě prstem na mých rtech.

,,Trápíš se nad tím, že on je démon bez svědomí, který nemůže nic cítit k jiné osobě."

Ale já chtěla jen jít v klidu domů, kde bych se pořádně najedla a poté si dala šlofíka.

,,Já jsem démon, který dokáže dávat a působit potěšení," olízl si rty a prohlédl si snad i mou duši.

Už to opět začíná být divné. 

Chytil do dlaně mou levou tvář a stále se mi díval do očí. Srdce mi začalo rychle bušit a on to cítil. Byla jsem nervózní z toho, co se má stát. Nevěděla jsem, zda se bát mého brzkého znásilnění, či potenciální ztráty života.

Jeho tvář se přibližovala k té mé a taktéž i jeho tělo, které se na mě tisklo čím dál tím víc. Cítila jsem teplo, které z něj vycházelo i vůni, která mě začala obklopovat. Políbil mě na krku. Zavřela jsem oči. Následně své rty něžně přitiskl na ty mé a rukou mi zajel do vlasů. Já tam přikovaně stála a naprosto se mu oddávala. Náhle jsem uslyšela těžké kroky, což mě vyrušilo z mého vykousnutí, ani jsem se nestačila rozhlédnout a už mě cosi popadlo a vytáhlo na "dopravní prostředek". Jistě, že to byl Sebastian a Pluto. Ten démonický hajzl.

,,Zničím tě, Sebastiane, jednou tě zničím," zatínala jsem pěstí.

,,Naše malá poběhlice se nám zlobí," usmál se Sebastian a štípl mě do tváře.

Zkřížila jsem ruce na hrudi a zbytek cesty na něj nepromluvila ani slovo. Ani když jsme se dostali domů. Ani, když Nathan dostal panický záchvat, tak jsem nemluvila ani s ním. Ani když jsem ulehla do své postele. Jak si to mohl ten skřet dovolit?

Teprve až když mi přišel popřát dobrou noc a sedl si na kraj mé postele, jsem byla nucena si s ním promluvit. On mě k tomu donutil. Rozsvítil mi stolní lampičku, kterou jsem měla položenou vedle postele a zadíval se mi do očí.

,,Jsi na mě naštvaná, že jsem tě zachránil?" zeptal se mě s mírným úšklebkem.

,,Zachránil? Zachránit jsi mě měl v tom domě, kdy mě tam...," zamyslela jsem se.

,,A teď jsi s tím samým měla intimní poměr hluboko v lese, kde nebylo ani živáčka."

,,Potřebovala jsem morální podporu...," odfrkla jsem.

,,Je to démon, on neumí morálně podpořit. On je jen děvka, která využívá mladé dívky či chlapce pro své vlastní potěšení. Vzal by si tě k sobě, označil a už by nebylo cesty zpět," řekl mi a zadíval se na motiv na prostěradle.

,,Ale vždyť už jsem spojena jen s tebou, nemůže si mě vzít," namítala jsem.

,,Ne, tvoje matka je se mnou spojena, já s tebou nikoliv. Jsi svobodná, můžeš si dělat naprosto vše, co se ti zlíbí bez toho, abys se mnou porušila p-" vzhlédl opět na mou tvář a zarazil se.

Já nechápala, co se děje, ale jeho výraz mě upřímně děsil. Nikdy jsem u něj neviděla výraz tak plný hrůzy.

,,Co?" 

On nic neříkal, jen mi odhrnul vlasy z pravé strany krku na druhou stranu a zaujatě se na to díval.

,,Ne, to ne," kroutil hlavou.

,,CO SE DĚJE!" dožadovala jsem se jasné odpovědi. Ještě chvíli a cítila jsem, že by se na mě přihnala mrtvice.

On se mi hluboce zadíval do očí tak, abych mohla ten teror zřít ještě více. ,,Teď se nelekni," řekl mi rychle a přiblížil se ústy k těm mým.

Náhle se objevila jiskra, která mu sežehla rty a on spadl z postele.

,,Přesně, jak jsem si myslel!" zvýšil hlas.

,,Co to bylo?" ptala jsem se ho vyděšeně přičemž jsem se držela za pusu, která vyslala tak žhnoucí... cosi.

On se pomalu zvedl a šel k mé toaletce, která byla naproti mé posteli. Sebral z ní mé zrcátko, které mi donesl a natočil ho na můj krk. Byl tam vytlačený pentagram.

,,Proč! Proč se musíš líbat s každým, kdo ti přijde do cesty?!" běsnil a zrcátko hodil na konec místnosti, až se rozletěly i ocelové části.

Sáhla jsem si na místo, kde byl otlačen pentagram a přísahám, že jsem slyšela ten jeho šeptavý hlas, jak mi promlouvá do hlavy, Claudův hlas.