Nikdo nepřišel || Larry Stylinson

Chapter 31

Louis a Marcel vešli do obývacího pokoje. V krbu bylo již zatopeno a plameny šlehaly na zděné vnitro krbu. Na gauči již seděla Nina s obličejem v dlaních a vedle krbu v křesle seděl Harry, který se jen bezduše díval na plačící Ninu. Marcel pustil Louisovu ruku a přiběhl k Nině, před kterou si klekl a hladil ji po vlasech. Harryho pohled se zničeho nic stočil k Louisovi, který stál u dveří a ani nedutal. Díval se. Prohlížel si každý Louisův rys a když si chlapec uvědmil, že je sledován, začal v podbříšku cítit nepříjemné šimrání. Nepřirozeně se ošil a díval se do země.

Nina nadzvedla hlavu, když ucítila dotek. Spatřila svého chlapce, kterému věnovala smutný úsměv a poté polibek na čelo. Její pohled zabloudil k Harrymu, který se bezdechu díval ke dveřím. Podívala se tedy, co zabírá jeho pozornost a spatřila Louise, který se nervozně přehupoval z nohy na nohu a díval se do země.

"Harry," zašeptala Nina, avšak její manžel, jako by byl v transu. To ovšem neuniklo jeho synovi, který se po matčině šeptu otočil a byl vystaven pohledům svého otce, které ho v hloubi tak iritovaly a které ze srdce nenáviděl. Nikdo, než on, se takhle na jeho Louise nemohl dívat. A už vůbec ne jeho vlastní otec. Marcel se zatřásl a od Niny přeběhl k Louisovi, kterému zabořil hlavu do hrudi a vzlyk se rozezněl po pokoji.

"Dost! Už toho nech!" zvolal Marcel zoufale a pevně okolo Louisova pasu obmotal své paže. Ten se snažil chlapce uklidnit, vzal jeho tvář do dlaní a políbil jej na čelo, než mu otřel slzy a věnoval mu krátký úsměv.

"Lásko, bude to v pořádku," pronesl šeptem a položil své čelo na Marcelovo.

"Lou," zaslechli a oba se otočili směrem k Harrymu, kterému se po tvářích kutálely slzy.

"Vrátil ses," zašeptal a jeho šumivý hlas se roznesl pokojem, ve kterém nastalo hrobové ticho. Harry se pomalu zvedl ze svého křesla a v tu chvíli Marcel upevnil sevření Louisova pasu.Harry se pomalu přibližoval k páru. Louisovi oči se setkaly s Harryho a jakoby jím projel blesk, se před Louisem mihla autonehoda. Jeho matka, otec. Pláč dítěte. Harry.

Louis zavřel oči, zavrtěl hlavou a pomalu je otevřel. Pohlédl na Marcela a poté na Harryho, který se zastavil pár kroků před nimi.

"Já vás znám," zašeptal Louis a jeho pohled se zarýval do Harryho.

"Louisi," zašeptal Marcel a se strachem v očích se podíval na Louise, kterého oči nyní patřily jen jeho otci. Odtáhl se a jeho tělo se zatřáslo. Louis se okamžitě podíval na Marcela, když necítil jeho teplo blízko sebe a opět si jej přitáhl, zatímco mu vtiskl polibek do vlasů.

Nina přišla za nimi, pohladila Harryho po zádech a poté jej vzala za ruku, kterou on ovšem vysmekl a odešel zpět ke svému křeslu. Nezajímal se o slzy, které mu stále stékaly po tvářích. Zajímal se o ty modré oči. Nepatřily Louisovu synovi. Ale patřily jeho Louisovi. Harry by ty oči poznal všude a ty, do kterých se ted díval, patřily jeho Louisovi. Patřily jemu.

Nina slabě sevřela svou dlan v pěst a zdrženlivě vydechla. Její srdce už tak bylo rozpadlé na miliony kousků, avšak Harry byl jediný, kdo mohl z těch maličkých kousků udělat prach. Nina se odebrala se závěsem obou mladých chlapců a všichni se posadili na gauči. Marcel byl co nejblíže Louisovi, byl na něm dočista přilepený, zatímco Nina se schoulela na druhé straně.

"Povím vám příběh," zašeptala Nina, ale Harry na to zakroutil hlavu na znamení nesouhlasu.

"Bude lepší, když ho povím sám," řekl pevně Harry.

Nina se na něj starostlivě podívala. Pochybovala, že Harry dokáže sformulovat kloudnou větu. Pochybovala, že dokáže vyprávět tento příběh, pokud stále vidí Louise a má pocit, že se vrátil. Pochybovala, zda vůbec má sílu a ví, o čem tento příběh je. Avšak nechala jej. Nechala jej vyprávět tento příběh.