Nečekaná návštěva ✔

Bylo už něco kolem deváté večer a Tom Hiddleston právě odcházel z natáčení. Často se ve studiu zdržoval; lidé, kteří s ním pracovali, byli moc příjemní a díky povídání s nimi čas utíkal neskutečně rychle. Stmívalo se a do rozevřeného deštníku začaly bubnovat kapičky deště, proto známý herec přidal do kroku, aby byl v teple domova co nejdříve.

„Kde mám ty klíče, zatraceně," nadával, když stál v kaluži a hledal po kapsách malý svazek, kterým by si odemkl branku a následně i dveře.

„Oh, konečně!" zajásal a na tváři se mu usídlil úsměv, když hledané předměty vytáhl z kapsy dlouhého černého kabátu a hned na první pokus trefil správný klíč do zámku. Při zavírání deštníku se zachvěl, protože mu pár kapek zapadlo za límeček na odhalenou kůži, kde sklouzlo níž a níž.

Jen co zavřel dveře, zahodil mokrý deštník do stojanu, sundal místy vlhký kabát a rukou si prohrábl vlasy. Potřeboval si dát horkou sprchu, a to okamžitě. Zamířil do koupelny a strhal ze sebe kusy oblečení, od svršků až po spodničky. Zalezl do prostorné vany, jíž nechal postupně napouštět vodu, která z něj očišťovala špínu z celého natáčecího dne.

Vzal z mističky několik kuliček, které hodil do rozehřáté koupele. Ihned se na povrchu začaly tvořit chomáčky pěny a vzduch provoněla vůně mandarinek. Své ruce volně položil na okraj přepychové vany a hlavu se zavřenýma očima zaklonil dozadu. Spokojeně vydechl, když cítil, jak se kousek po kousku jeho tělo noří do teplého sevření. Vybavoval si, jaká byla na place zima a jediné, co ho tam hřálo, byl teplý čaj, který upíjel každou možnou chvíli, když ho zrovna na scéně nepotřebovali.

Zamýšlel si ještě dopodrobna probrat všechny momenty, kterých se měl jako vedlejší hrdina účastnit, když v tom ho něco vyrušilo. To něco byl velice krátký, sotva postřehnutelný polibek, jenž mohl zároveň býti iluzí či pohlazením od vánku. Šokem ucukl, čímž se ponořil pod nebezpečně stoupající hladinu. Hned se zase se zalapáním po dechu vynořil; mokré vlasy se mu lepily na obličej, tak popaměti hmátl po kohoutku a stále tekoucí vodu zastavil. Až potom si odstranil rukou mokré, vlnité kadeře z obličeje a s vražedným pohledem, který se u něj často nevídal, se otočil po vetřelci.

V tu chvíli by se v něm krve nedořezal. Přímo před ním stála s úšklebkem ve tváři jeho přesná kopie, jeho oblíbený charakter Loki.

„Bože můj!" vyjekl a začal se zvedat, aby se natáhl pro mobil a zavolal policii, ale došlo mu, že by před Lokim stanul nahý, což opravdu nechtěl. Kvůli vlastní bezpečnosti se svezl zpět pod úroveň pěny.

„Překvapený, že mě tady na Midgardu vidíš?" Dokonce i jeho hlas byl naprosto identický s tím Thomasovým. Ten jen zmateným a trochu vystrašeným výrazem sledoval, jak se Loki sklonil k podlaze a zvedl malý hranatý předmět, jenž se dal bez problému identifikovat jako Tomův telefon. Pokládá jej co nejdál od mladého herce.

„Loki?" trochu zvědavě, ale stále stejně nevěřícně, oslovil boha lží, který se k němu krůček po krůčku přibližoval, na rtech typický děsivý úšklebek. Jakmile se dostal úplně, přiložil herci ukazováček na ty sametové rty, které měl v plánu za okamžik ochutnat.

Přejel prstem až k týlu, za nějž ho pevně chytil a natiskl k sobě, na Toma již čekaly bohovy hladové rty a hbitý jazyk. Tom se nedokázal bránit, neměl jak. Lokiho síla byla proti němu obrovská a v mokré vodě se jeho tělo velmi snadno klouzalo. Poslušně jako zotročený pes vycházel svými ústy vstříc těm jeho a pomalu začínal cítit horko, které se rozlévalo do celého jeho těla.

Bylo to ale tou teplou vodou, nebo...? Ne, tohle si nemohl připustit. I když... už teď se cítil strašně z toho, že by Lokiho vášnivé rty mohl líbat někdo jiný. Pocítil v sobě změnu. Černovlásek si té změny všiml a rezolutně se od něj odtáhl, druhou rukou ho ponořil pod vodu.