BUNKR ARCHIV

4. Belin první případ, část II.

Lokinin pokoj už získává příjemně vyblitě žlutou barvu stěn namísto cákanců krvavě rudé, když se do tónů Metallicy připlete Bauhaus a Bela Lugosi's Dead. Což samozřejmě znamená, že volá Lovkyně začátečnice. Dean ztlumí muziku, otře si ruce a telefon zvedne: „Jo?"

„Pomoc," ozve se Belin hlas, jen to jedno slovo.

„Kde jsi?" napíná uši, aby identifikoval zvláštní ruch v pozadí a odhadl podle toho, o co se jedná, a současně míří z rozvymalovaného pokoje k sobě.

„Uhm... to není podstatný," zamumlá Bela.

„To je docela podstatný, zlato," oporuje jí, zatímco ze sebe shazuje svršky zacákané vyblitě žlutou. „Jedu za tebou, ale potřebuju vědět, kde jsi."

„A já potřebuju vědět, jak ošetřit věc, která vypadá jako popálenina," pokračuje Bela, a on konečně pozná, co to zní v jejím hlase. Je to strach a bolest. „Ale podezřele má tvar kytky. Rychle, protože se to rozrůstá."

„Sakra!" vyhrkne Dean, vyrazí z pokoje, připravený k výjezdu, ale ještě zamíří do knihovny, rozhlíží se okolo, „vydrž!"

„Deane, co se děje?" ozve se Loki, znepokojená jeho tónem i výrazem.

„Cha-ová lo-al-ta Mi-rálka-" v telefonu to šumí a praská, jak kolísá signál.

„Klasika, průser," odpoví Dean Lokině, na další dotaz, jestli jde o Belu, přisvědčí.

„Sa-ra, zt-ácím spoje-" a zůstane jen nepříjemné šumění.

„Co s minerálkou?" zkusí to stejně, i když telefon je nejspíš už hluchej. „Belo?! Do hajzlu!"

Lokina se sbírá od stolu, přímo z ní čiší znepokojení.

„Jedu za ní," oznámí Dean, „Lokino, ty tu zůstaň a hledej něco o minerálce a vyrážce ve tvaru kytky. A o vodě a mrtvolách a tak. Někdo tu musí zůstat a předávat info, sorry, bejby, padlo to na tebe."

Nevypadá z toho dvakrát nadšená, ale s povzdechem se posadí zpátky ke stolu. „Fajn," řekne, „Ale zkuste to přežít."

„Jo, jasně, buď na telefonu," pak už zadá vyhledávání Bely podle jejího mobilu, a vyráží.

***

Loki sotva stačí doběhnout do Casova pokoje pro svůj telefon, vybrat nějaké knihy a rozložit si je na stole, když se přístroj rozezvoní. Volá Dean a v telefonu to šumí a chrastí, stejně jako když prve volala Bela.
„Tak co?" vyhrkne Loki, když to zvedne.

„Co může člověka zevnitř totálně vypálit a způsobuje to vyrážku ve tvaru kytky?" rozjede to Dean bez pozdravu. „Nějakej vodní drak?"

„Něco na ten způsob," přisvědčí Loki opatrně, listuje v knize před sebou. „Nějaký... ještěr."

„Ještěr. Něco, co se může maskovat jako člověk? Zapátrej v pověstech a tak," mluví rychle a tak trochu vztekle. „Musím končit. Potřebuju odřídit cestu do nemocnice a poslechnout si Belu. Zase se ozvu. Zatím hledej."

„Ok, zatím," řekne Loki do už hluchého telefonu, zatne zuby a pustí se do průzkumu.

Další hovor následuje zhruba po dvacetu minutách.

„Jo?" zvedne to Loki.

„Něco novýho?" vybafne Dean. „Zatím to vypadá, že tu máme žárlivou mrchu, něco ještěroidního, co zabíjí lidi tak, že je nechá shořet zevnitř, ale potřebuju, aby to do sebe nějak zapadlo. Co je to zač a jak to zlikvidovat."