The Broken Queen

|1|

26. Prosinec

Musela jsem usnout, protože v místnosti ve které hrála hudba bylo chladno. Musí být pozdě večer a noví lovci museli dorazit.

„Brzy, mé dítě, se pomstíš těmto lidem, kteří nevědí, že poškodili mé dítě."

Hlas v mé hlavě je jemný a příjemný. Bohyně měsíce, Moon, ke mě nepromluvila od doby, kdy se stal ten incident. Skoro 5 měsíců. Ten den byly huntři, neboli lovci, opravdu příšerní. Jejich pokusy byly krutější, než obvykle.

Řezali do mých rukou a nohou, aby mohli pozorovat, jak se kosti lámou a reformují se do normálu. Můj vlk neumí uzdravit řezné rány natolik rychle a krev ze mě jenom tryskavě proudila.

Znovu a znovu by mohli řezat moji kůži a nechávat ji otevřenou. Nejhorší bylo, když si prohlíželi moji páteř. Měnili délku mých zad, kroutili mi záda i ocas. Řezali moc hluboko. Jestli jsem hýbla jednou kostí, propíchla jsem si plíce.

Ztrácela jsem hodně krve. Také jsem se na ni dusila. Vždy se mě ale snažili zachránit, jelikož nechtěli ztratit jejich pokusnou myš. Špinavé lidské bytosti.

Nedoporučuji umřít. Není to tak lehké, jak si všichni myslí. Není to jako usínání. Je to moc bolestivé a dezorientující. Můj věrný vlk, jenž vyl v mé mysli, se mě snažil udržovat při vědomí. Snažil se jak nejlépe mohla, ale červené skvrny se stále rozšiřují.