Dark Sea (Marvel)

Kapitola 21. - Blonďák

,,Přijela královna! Připravte se!" Začal někdo vyřvávat na celou místnost. V místnosti bylo okolo dvaceti můžu, kteří se neochotně zvedali z lůžek. Finn beze slova odešel se připravit. ,,Mám takový pocit, že je naštvaný, ale nevím to jistě." Ironicky prohodil Tobias, ale Katherine neměla náladu na vtipkování

Opět se usadili do nevelkých kabinek a vyrazili na zpáteční cestu. Celou cestu zpět, museli vydržet bez Tommyho, který byl na ošetřovně. ,,Hah, pojízdná ošetřovna." Tobiasovi to z nějakého důvodu, který Katherine nemohla pochopit, přišlo strašně vtipné. ,,Já upřímně doufám, že Tommymu nějak pomohou. Musí mu pomoct." ,,Taky doufám že pomohou, ale neztrácejme hlavu, pojďme vymyslet co uděláme až přijedeme. Nebudeme tam přece jenom sedět a čekat jako nějaký blbý ovce. Zabavíme se trošku!" Usmál se Finn. Potřeboval se nějak odreagovat, nechtěl neustále jen plnit příkazy. Katherine se rozzářily oči, už dlouho neudělala něco co nesměla.
,,Já bych věděl o jednom místě kde byste si mohli odpočinout." Vykoukl ze dveří neznámý bloňďák. Bez povolení si sedl na volné místo vedle Jerryho a opřel si nohy a Finnovu sedačku. Ten je znechuceně odstrčil, ovšem nijak se k tomu nevyjadřoval. ,,Někde v zahradách se nachází malé krásné jezírko. Co takhle zajít tam?" Při mluvení se neustále díval na Katherine a po dokončení na ni mrknul. Byl podobně starý jako Finn, měl blankytně modré oči, kterými pozoroval všechny okolo sebe. Často si prohrabával své světlé vlasy, což dívka nepochopila.
,,No, tak proč ne?" Prolomil ticho Jerry a nejistě se usmál. ,,Šlo by to." Souhlasila nakonec i Katherine, jediný kdo na to nic neřekl byl Finn. Nezaujatě se díval z okna a hrál si se svými tmavými kudrnatými vlasy, jak to dělají děti když trucují. ,,Půjdeš s námi?" Přerušila to až Katherine, mávájící rukou před jeho obličejem. ,,Eh, co? Jasně, půjdu." Řekl zaskočeně, ,,Co mi zbývá." To si zamumlal pro sebe, ale světlovláska to zaslechla, ovšem nereagovala na to.

Cesta k zpět k zámku se jim zdála snad ještě delší než cesta k hradbám. Dozvěděli se, neznámý hoch jmenuje Roland Saltzman, a pochází z roku 2018. A taková jediná zajímavá věc co se při cestě stala, byla Adeleinina "návštěva".

,,Ahoj Katherine. Od našeho posledního setkání už uběhlo - uběhl jeden den, to není moc, ale nevadí." Katherine seděla na rozkvetlé louce, a Adele před ní připomínala spíše vílu. Její bílé šaty bílé šaty po kolena s venečkem uplneteného z nejrůznějších rostlin, který měla nasazený na rozevlátých světlých vlasech, tomu omylu napomáhali. ,,Adele! Opravdu díky za záchranu. Já jsem myslela že se tam snad brzo unudím k smrti. Viděla jsi Rolanda? Neustále mele o něčem nezajímavém myslí si jak nás to baví," uvědomila si, že tohle Adel nijak nezajímá ,,Jo, promiň. O čem si chtěla mluvit?" Vyšší dívka se spokojeně usmála a pokračovala. ,,Upřímně, nevěděla jsem co dělat a jak jsem viděla, ty taky. Tak jsem se rozhodla, že bychom si mohli popovídat." Ke Katherine přiběhl malý černý králíček. Adele vypadala šťastně, povedlo se jí něco co tak dlouho trénovala. ,,To děláš taky ty? Je opravdový?" ,,Ano, je. Po několika letech jsem se k tomu vrátila a povedlo se mi vytvořit umělou inteligenci ve snu! Tohle mě učil Simon, ale už opravdu hodně, hodně dávno." Zarazila při vyslovení této věty. Vzpomněla si na svou minulost, ale nemohla se zasnít až na tak dlouho, protože Katherine byla až moc zvědavá a otravná zároveň. ,,Pověz mi něco o Simonovi. Kde teď je, proč tam je a jak to, že se s ním znáš?" Vyvalila hned několik otázek, na které se Adele nechtělo odpovídat.
Po přemlouvání ze strany Katherine, Adele povolila a rozhodla se, že dívce něco o jejím příteli poví. ,,Dříve jsem každou chvíli navštěvovala jeho něco jako školu. Nevím jestli se tomu tak dá říkat, ale co už. Chodilo tam se mnou více lidí, ale jen někteří tam zůstali. Většina po chvíli odešla. Také se tam jen málo lidí dostalo, protože se muselo cestovat časem a pak se muselo najít správnou cestu v Londýně. Já jsem ji znala. Znala jsem Simona." Odmlčela se na chvíli, aby Katherine mohla vstřebat nové informace. ,,Naučil nás tam spoustu věcí, například jak se někomu dostat do hlavy. Když spí, nebo prostě plně nevnímá, je to nejjednodušší. Nemusíš se tolik soustředit, a když chceš, může si po probuzení myslet že to bych jen sen. Zatímco když jsem k tobě "přišla" poprvé, bylo pro mě hodně namáhavé si to udržet." Ještě chvíli tam seděly a dívaly se na sebe, když pak Katherine ucítila něco divného na svém rameni. ,,Nejspíš se tě pokoušejí vzbudit, což znamená, že se budem muset rozloučit." Obejmuly se, k čemuž Adele dodala jak dlouho se učila aby všechno včetně jí samotné bylo hmatatelné. ,,Ještě se uvidíme," řekla, a drobná dívka se probrala na své sedačce vedle Finna. ,,No konečně. Třesu tu s tebou jak blázen a ty pořád ne a ne se vzbudit. Jinak, dorazili jsme." Všichni se už připravovali, jediná Katherine stále seděla, tak se zvedla a šla se také připravovat.

Ihned poté co dorazili do zámku měli jít na pokoje, ale oni za vedení Rolanda spěchali k jezírku. ,,Co to bylo? Byli jsme někde na louce, byla tam Adel, ale nemohl jsem s tebou mluvit. Co se stalo?" Dívce ihned došlo, že Tobias slyšel vše co řekla Adel o Simonovi. ,,Tys tam byl?" ,,Ano."