Ztracená

Probuzení

Otevřela jsem oči a byla jsem v bílé místnosti nademnou visel nějaký přístoj a vedle mě další přístroj nepříjemné pípal. Špatně se mi dýchalo nakonec jsem ze sebe dostala větu "Kde to jsem?"
"V nemocnici zlato." řekla matka. Lekla jsem se protože jsem dostala odpověď i když jsem si myslela že jsem v pokoji sama. Naštěstí tam byla mamka semnou chytla jsem ji pevně za ruku a spadla do snu.

Sen
"Sophiii!!" (moje přezdívka) zakřičel nějaký kluk. Měl krásné hnědé oči, roztomilý úsměv, vysoké postavy a hnědé vlasy upravené do vlny. "My se známe?" řekla jsem s hlubokým nádechem....
***
Otevřely se dveře a v nich stál doktor. "Dobrý den mohu se zeptat kdy mě pustíte domů? A co se stalo?" zeptala jsem se protože mě to nehorázně všechno zajímalo měla jsem v sobě tolik otázek.
"Sophie pustíme tě hned jak to bude možné a zlepší se tvůj stav. Ty a tvoji rodiče jste měli nehodu."
řekl doktor. "A kde je táta?"
zeptala jsem se vystrašeně "Po vašem tátovi se pořád pátrá ty i tvá matka jste byli na místě činu tvoje matka byla v kolapsu měla pouze zlomenou ruku a lehký otřes mozku za to ty si měla silné krvácení do mozku a natažené žebra." když to doktor dořekl měla jsem slzy v očích bylo to jak ve špatném filmu.

Doma
Konečně jsme dojeli domů. Šla jsem ihned nahoru do pokoje v nemocnici jsem ležela skoro měsíc ale už jsem v pohodě teď bude jen pár vyšetření. Vytáhla jsem si legíny a šedý crop top že skříně a šla do sprchy. Když jsem se vrátila do pokoje napsala jsem Caroline:

Já: Ahoj Caroline nechceš dneska zajít do kavárny dlouho jsem tě neviděla a hodně mi chybíš.
Caroline: Ahoj zlatíčko konečně ses mi vrátila půjdeme.
Já: Tak v 15:30 u kavárny ?
Caroline: Jojo a platím ❤️ pá

Šla jsem znova do šatníku a přemýšlela jsem co si vezmu nakonec jsem vytáhla ryflovou uplou sukni k tomu bílé triko a na to koženou bundu vzala jsem si černé kozačky do kabelky jsem si dala telefon, peněženku a běžela jsem dolů. "Mamii odvezeš mě?" zavolala jsem "Jasně běž k autu jsem tam hned." tak jsem šla k autu uběhly ani ne 3 minuty a mamka otevřela dveře a konečně jsme vyrazily. "Sophii dávej na sebe pozor ozvi se mi a vyzvednu tě pa" mamka byla teď hrozně ustaraná "Neboj mami pa" zavřela jsem dveře a před kavárnou stala Caroline. Došla jsem k ní a objala jsem jí. "Paní tobě to sluší Sophii." dala jsem Caroline ruku před pusu hrozně křičela "Pst utiš se všichni nás slyší taky ti to sluší" obě dvě jsme se rozesmály a potom jsme vešly do kavárny.