Prokleti Osudem [✔️]

XVIII.

Momentální stav (aneb kdo se přihlásil – opravte mě, jestli jsem to spočítala špatně, prosím xD):
Firclaer army: 9
Black Moon army: 5
Také bych vám chtěla poděkovat za doslova enormní množství komentářů (a s nimi názorů a vymyšlených shipů) u minulé kapitoly! <3

Po celém těle se mu rozlézalo teplo, spíš horko, a rozhánělo mu krev stále rychleji. Viděl rudě a nebylo to jen hloupé přirovnání, před očima se mu tvořily červené mžitky.

Pohled, který se mu naskytl po vylezení z nory, ho rozezlil. Iciriny se tiskla k Moonovi, jenž jí olizoval ucho. Vlk k němu vrhl až moc samolibý pohled a právě toto spustilo jeho výbuch.

Zcela zvířecky a majetnicky zavrčel. Netušil, kdy přesně přešel ze své obvyklé podoby do ohnivé, ale když Black Moona odtrhával od bílé vlčice, kolem jeho těla se svíjely plameny. Kousal, drápal, trhal. „Je moje!" ječel vztekle. „Nech ji být, Moone! JE MOJE!"

Vrhl proti druhému vlkovi plameny, ale s ním jako by oheň ani rány nic nedělaly. „Vzdej to," smál se Black Moon posměšně. „Nemáš šanci."

Firclaer zalapal po dechu a prudce vytřeštil oči. Poznal, že se nachází v noře, a došlo mu, že to byl jenom sen. Jenom sen, nic víc, on se nepřeměnil před Iciriny a Iciriny nebyla s Moonem a...

Trhl sebou, když mu došlo, že necítí její tělo. Nadzvedl se na předních tlapkách, pátraje rozšířenýma očima všude kolem, a pak se uklidnil, když shledal, že vlčice ležela v noře blízko u Starlight. Usínali v obvyklé blízkosti, ale Iciriny se nejspíš musela během spánku odvalit jinam, jelikož on zůstával stále na tom samém místě.

Plíživým krokem se přisunul blíž k nim. Obě dohromady vypadaly jako jedna velká bílá kopa, až na Starlightino černé ucho, a kdyby se k nim přidala ještě Lara, mohly by vytvořit jednobarevnou chundelatou clonu.

Vtěsnal se mezi Starlight a Iciriny, takže byl blízko oběma. Položil si hlavu na tlapky a zavřel oči. Přátelská blízkost dvou hřejivých těl ho brzy rychle ukonejšila ke spánku a on znova, byť ne tak tvrdě jako předtím, usnul.

~~~

„Jsi nějaký tichý," prohodila Starlight zamyšleně. „Stalo se něco, Firclaere?"

Oklepal se. „Dnes se mi zdál zvláštní sen," zamumlal, skláněje hlavu, aby očichal pachy. „Byla tam Iciriny..."

„Zdálo se ti o ní?" zazubila se vlčice potměšile. „To je velmi milé."

Neměl náladu, aby jí na to odpověděl, jak se sluší a patří, a když tedy zmlkl, Starlight popošla blíž k němu, v hlase náznak starostlivosti: „O čem se ti zdálo?"

Nebyl plně rozhodnutý, jestli o tom chtěl někomu říct, ale jeho tělo rozhodl za něj a on jí popsal, co se mu zdálo. Pečlivě poslouchala, celou dobu mlčela. Když však bylo ticho moc tíživé na to, aby jej mohl snést, zakňučel.

„Myslím... ne myslím, ale vím," dostala ze sebe tedy jeho sestra, „že ty a Moon se nakonec poperete. Dřív nebo později, vzhledem k tomu, jak rychle to postupuje, však předpokládám, že zvítězí bližší možnost."

„Počkej," zarazil ji. „Jak to myslíš, že víš, že budeme bojovat?"

Věnovala mu všeříkající pohled. „Nejsem slepá ani hloupá, Firclaere. Ty sám navíc víš, že mám pravdu. Jestli si ji nechceš připustit, to už můj problém není." Zjemnila hlas a pokračovala: „Ale byla bych ráda, kdybys – až k tomu dojde – nepoužíval svou moc."