Nezávislá

Kapitola 1. Alicina volba

Alice Carringtonové by v životě nenapadlo se do toho večírku přimotat, nebýt její přespříliš akční kamarádky Paris.

Většina spolužáků z jejich třídy si je vždycky měřili dost zkoumavým pohledem, protože nikdo z nich nemohl pochopit, proč se někdo tak hezký, žádaný a charismatický člověk, jakým byla Paris, baví s takovou nulou, jakou byla Alice. Ty dvě proti sobě stály jako naprosté protipóly a přeci se označovali za nejlepší kamarádky. Alice Carringtonová nebyla nijak zvlášť vybočující z davu. Tichá, introvertní, hezká, leč nikdy o sebe nijak zvlášť pečující, rychle se klidící z cesty, když hrozil nějaký problém nebo konflikt. Své hnědé dlouhé vlasy vždycky nosila v tom samém účesu snad od narození a něco jako make-up jí spíš děsil, protože s ním neuměla zacházet.

To za Paris se na chodbách otáčeli, to Paris každý druhý psal, to Paris musela kluky odhánět koštětem. Alice bylo tohle odepřeno, nebo aspoň tak si to ona vsugerovala.

Alice žila se svou matkou na Station Street kdesi v Chicagu, otcem odkopnutá, nemilovaná, nechtěná. Její matka Margaret ovšem byla z jiného těsta, než její tichá a nepříliš vybočující dcera, tak že podle jejích slov „prolezla celé Chicago, než jsem našla toho kurevníka, tahal se zas s nějakou jinou courou, ale já ho dotáhla až k soudu, tak je to, zlatíčko." Margaret Carringtonová nikdy nešetřila přívalem sprostých slov a ještě mnohem horších než sprostých, pokud byl v její blízkosti někdo natolik neuvážený, že vyslovil ex přítelovo jméno. Pokud se alimenty zpozdily o více jak tři dny, nalítla do jeho drogového doupěte a spláchla všechno, co v jeho žumpě našla. Ironií je, že její pílí na přesné výši a času splátek alimentů byl donucen pracovat.

Alice se podobala Margaret jen svým vzhledem, přes modré oči, vlnité hnědé vlasy a plné rty. Ona však svůj zevnějšek dokázala prodat, a tak přestože pracovala jako obyčejná číšnice v nějaké zaplivané hospodě, měla ve své posteli co chvíli jakéhosi bohatého milence. Alice netušila, kde ty papaláše bere, a ani to vědět nechtěla. Díky tomu se nikdy neměly špatně. Jednou, jeden z Margaretiných milenců, statný holohlavý hromotluk se pokusil Alice znásilnit, když byl na mol opilý. Margaret se tehdy přihnala jako vichřice, jakmile Alice poznala, co chce udělat a začala křičet jako o život. Tehdy si alespoň na chvíli Alice dokázala představit, co asi matka provádí otci, když jí nepřijdou peníze.

„Neboj se, tu vázu spravíme," mínila Margaret, uklízejíc střepy po velké rodinné váze, kterou tak neurvale hodila po holohlavém násilníkovi. „Ten debil si nevšiml, že jsem mu vzala všechnu hotovost z peněženky. Já mu ukážu sahat na mou dceru, kreténovi jednomu!" Ještě téhož večera se šli najíst do nějaké drahé restaurace.

Rodinná váza ovšem matku mrzela, přestože statečně před Alice udržovala nenucený výraz. Prý si jí vzala od babičky, když jí matka vydědila po tom, co utekla z domu. Margaretin otec si však udržel starost o svou dceru a pravidelně posílal peníze. Alice se s dědou nikdy neviděla a Margaret o něm nemluvila stejně zatvrzele, jako o jejím otci, přestože vždycky sladce dodala: „Jednou se možná s dědou uvidíš, zlatíčko, až se ta stará bába, kterou jsem dřív nazývala matkou, odstěhuje na Antarktidu."

Alice matce nikdy nic nezazlívala, vlastně měla pocit, že bez ní by Margaret Carringtonová skončila taky v nějakém drogovém doupěti. Ignorovala její milence, neptala se na otce, dědu ani na babi (Margaret vždycky výhružně zablesklo v očích a začala drmolit cosi o mrchách) a žila si svůj život v klidu a bez žádných větších stresů. Její školní výsledky byly snad to jediné, v čem na rozdíl od Paris výrazně vynikala.

Až do toho osudného dne.

Byl to pátek.

Hodina dějepisu.

„Ty hele," zašeptala Paris uprostřed nezáživného blábolení profesora o jakémsi obsazení Československa, „nechceš se zejtra večír trochu pobavit?"

Alice si do sešitu zapsala 30. září 1938 a odvětila: „Já? Zbláznila ses? Ne."

„Ale no tak," brebendila dál Paris a vytáhla si lak na nehty. „Nikdy si se mnou nikde nebyla. No tak, bude to taková komorní párty."

„Proč si nevezmeš Jill?" namítla Alice a perem ukázala na dívku s plavými vlasy sedícími před ní. Jill Rogerová byla nafoukaná slepice, jejíž krásu tvořil z devadesáti procent make-up a bavila se s Paris jen proto, že se chtěla přiživit na její slávě. Byla jí oddaná, jak jen slávychtivá holka může být, a protože se chichotala vždy, když to Paris potřebovala, měla přeslazené řeči a podlézala jí, vodila ji na všechny večírky, které Alice odmítla. Tak že vlastně na všechny.

„Jsem na ní naštvaná," odvětila Paris, odšroubovala víčko laku a nonšalantně si odhrnula vlasy z očí. „Ta kravajzna sbalila Gragsona."

Timothy Gragson byl vysoký svalnatý kluk ze čtvrtého ročníku, nicméně podle všeho moc rozumu nepobral. Alice nechápala, proč chce zrovna tohohle, když o ni stojí téměř celá škola a mnohem hezčí a chytřejší kluci.

„Proč zrovna jeho?" zeptala se Alice a pozorovala malého brýlatého profesora, jak aktivně ukazuje na mapě jakousi malou zemičku v Evropě.

„Prej je surovej v posteli," odvětila Paris a začala si lakovat palec. „A já surový ráda."

„Slečno Pollardová?" zaskřehotal učitel a dal si ruce v bok. Spíš než autoritativně to působilo směšně. „Když máte čas v mých hodinách si lakovat nehty, tak mi určitě povíte, díky které zemi studenti slaví svůj svátek."

Paris samozřejmě vůbec netušila, o co se jedná, tak že Alice nenápadně pošeptala: „Československo."

„Československo," odvětila hlasitě Paris, pohodila vlasy a nasadila výraz největšího génia na světě.

Profesor zčervenal a prohlásil: „Děkuji slečně Carringtonové za příliš nápadné napovídání."

Paris ohrnula ret a dál se věnovala lakování. „Ještě se zeptám Adama, kde, kdy a jak," pokračovala šeptem, když se učitel obrátil zpět k tabuli, „pak ti napíšu."

„Já ale nikam nepůjdu," ohradila se Alice.

„Jen ti to prospěje," nedala se odbýt Paris. „Chceš, abych šla sama a pak mě někdo okradl a znásilnil? Vyčítala by sis to do konce života."

Když pak Alice přišla domů, její matka ještě byla v práci. Věděla, že je pátek, tudíž určitě uloví někoho obzvláště bohatého. V pokoji si vyndala vše z tašky a chystala se k dlouhé prokrastinaci, když jí mobil zapípal. Jakmile si ho zapnula, naplnily se její nejčernější obavy.

Tak zejtra v sest u vas, jo? Ptala jsem se Adama, prej to bude na Gleeson Street. Neznam to, tak pujde s nama. Neva, ze ne? A nezapomen, jestli nepujdes, mas smulu, protoze jakmile zazvonim u vas doma, tvoje mama te donuti at chces, nebo ne. Ps Namaluj se.

Alice se odevzdaně lehla na postel a proklínala Paris do všech možných pekel, na které si vzpomněla.